na další stranu
Miroslav Václavek
BŘEZEN
V březnovém pokoji
z mrazu a krajiny
den ze mne odkrojí
chleba na svačiny.
Až přivoníš k krajíci
posyp jej solí
ticho je v lednici
a sousta bolí.
Na nebi kytice
svatební zaplane
jak pole hořčice
nevěstě na Amen.
Víc v sobě nemaje
zimy bílé břímě
krev v stromu zataje
slezly nehty zimě.
A ty se zadíváš
do tváře jablka
zbledlo jak mesiáš
a stopy od vlka.
Najdeš tam znamení
lidského srdce
kostí řek kamení
i něco smrtce.
BLUES PRO DVA
Je ráno svítá
voní ti vlasy
plamen vstává aby zahořel
jeden čaj
a druhý kávu
milujem se bohužel
zdálo se mi
byl jsem ve snu
že patřil nám svět
když bylo nejhůř
umřeli jsme
a ráno to vzali zpět
půlnoc černí
maluje stěny
těl bílé větrolamy
kapky vteřin
kameny dechu
duše dva dekagramy
prach sedá na věci
v hodinách tikání
k Bohu a výš
a blues pro dva
je slyšet tak tiše
o poschodí níž
BLUES PRO PSA
Pouští jsem
písku jablkem
sebou k městu jdu
postát na refýži
jet tramvají k beztíži
a tělem nechat padat tmu
ve městě divný hodinář
hodinky jak zmrzlinář
do kornoutů balí
a v nebi rybí oko
to Měsíc našel pokoj
kvete tiše solí
na zemi leží mince
na rubu tvář malého prince
na líci má moji rez
já pískám si blues pro psa
mažeš mi chleba lednem bosá
a skrze oči říkáš jez
|
