Lukáš Horák

JSOUMRAKY

město už hořelo
nedočkavostí
pustit si večerní zprávy
ale největší předzvěst
blížící se noci
byl ostych pejskařky
před krátkým přidřepnutím
za nejbližším keřem

v paměti sousedství
nebyla zastávka
nic než
kus chodníku ti s prázdnými taškami ti
co teprve mířili na návštěvu
a trocha větru

včera tu ještě stály
obrysy dvou smrků

až dnes jsem si všiml
kolik na šňůře za plotem
visí pyžam která
ještě nenaplnila
cizí stará těla
v pokojích
kde bývá večerní cvičení
baterka do pusy
a ruka na srdce

DĚTSKÝ POKOJ

ten večer
jsme si nejspíš přisedli
k nezajímavým lidem
tak jsem na prahu
otázky: A co studuješ ty?
radši odbočil do uliček
vyplňujících mezery mezi místnostmi
patrové kavárny

věšáky voněly příchodem
čerstvě svléknutých kabátů

a zatímco
lidé zády ke mně
namísto početné skupiny
oblých stolků napadených nánosy
šálků a sklenic
jsem se kradmo snažil
vyjevit tvary
malých postelí a skříní plných
kostiček koní a prvních pornoobrázků
v pokoji s výhledem do zahrady
předtím než ho opustily poslední
děti
skutečných majitelů domu

VILA

vyzul si boty
za košili nastrkal bláto

a jak stál
pár metrů před horizontem
jeho přerod v jelena
završily vzdálené parohy
osvětleného konce déjedničky

a mezitím co
ve žluti oken na druhé straně louky
lidi v černém
po vzoru starověkých králů : –
pohodlně usazeni
přitom připraveni zasáhnout
vidličkou
poslední zbytky studených mís
v marných pokusech oddálit pondělí
povolili kravaty

on na pozadí
rozšklebené tlamy tajícího
betléma
poslouchal jak dopadla
moč
vs. kalhoty

BEZEJEMNĚ PŘÍŠEŘÍM

ještě chvíli tu budeme
čekat
v hloubi postele
stěny tvé kóje lemovány
cáry sušeného
prádla
stačí jen fragmenty
tvého nahého těla v azylu
peřiny stačí tvé horní řezáky
pro rýmu
slepené
s důvěrně známým
spodním rtem
stačí pohled tvým směrem

a začínám příšeřit

tak radši trhám
pohledem
k oknu v němž se chvěje
ulice : - něco mezi lampou
a protějším domem
se tyčí dvě pestrobarevné
ženy
a jednotu
sněhového valu podél silnice
narušuje hranol
kamionu
který znesnadňuje
můj pohled na život
v baru od vedle

osamoceným staromužům
tehdy trvalo déle naplnit
kabáty
a vmotat se do šál

tu vakuum chvíle
protrhne surový zvuk
ale není to praskot
sněhu pod nohama
posledních sáňkařů

to se láme sanice
jak jedna z pestrobarevných
žen pomalu nakladla
odpor
dvacetieurovým návrhům
řidiče kamionu

TY DNY

– jako když
v polibcích naráží
zuby sklovina o sklovinu
cinkají
lžičky v hrncích
chladnoucího čaje –

nehybnou chvíli za výlohou
kde já s lžící ve vejci sedící
německý pár a stojící
vzduch
prostřelil možný holub
na výpravě hluboko do útrob
hotelu

– jako když
z rybníka bouřka
vydáví
ta nejstarší těla
těla ryb osamělá trojice
cizinců tam venku za sklem
nastavuje tváře posměškům
slunce –

jen já vím
kdy sem chodívá
jaro
je to jen malá změna
když se písmena cedule
na stánku ovoce-zelenina
přes noc změní na

zmrzlina

NA NOZE NINY

ve snaze
zdolat valy
tvých nehtů
se moje zuby staly
masovými vrahy
a
ty sis pletla pudly
s bohy
smrti
co mezi pahýly bývalého hřiště
pojídali půlku sovy

náhle uprostřed chvíle
kus westernu když
se ti přes nahé stehno
převalil chuchvalec
igelitu

a tichým svědkem toho
jak jsme zašli daleko
byly jen slepé
ulice


a budoucí modřina na mém rtu

NÁVIST

něco bylo jinak

bledé
sloupy nohou v kraťasech mezi
zšedlými sloupy parku
tam byly už včera

záda muže v županu co společně
s prachem usedal
na parapet protějšího okna ne
přimalovaný knír
na smějící se billboard ne
ani
vyrytý nápis
i give u taste my most dadly ninja weapon
ještě nikdo neopravil

a jaks tam tak stála při mně
bylas mi bohyní
pro tu chvíli
naplněnou tichem volným trikem
a odhalenou bradavkou

jakoby nám někdo vbodl slunce
přímo nad hlavy : - nějakou
náhodou žádný stín
jenom já a ty


a nic mezi tím

NEJSEM SURROVÝ

celou zimu
deštníku uvíznutém
v odhlučňovací stěně
nikdo nevěnoval pozornost

až
když našemu domu
léčili pokožku
a on přibral o dva metry
lešení
u vchodu pod námi
utichlo hvízdání
chlapců

byli hodní ale stejně
je okřikli

.
chtěli jen poznat
jak chutná
když
jeden z falešných synů
Mukačeva v pádu zkoušel
kráčet

snad aby už nevkročil
do bolavého světla
ranního dubna

LETMO

zatímco ostatní močí
zbavovují plot
hlíny

my dva mezi lampou
po sobě rozpačitě vrháme
stíny