na další stranu
Lukáš Vlček
U SOUTOKU
sálavá
divoká
hladivá
hladina
odrazy
šplouchání
stavidlo
břeh
Děvín
jak obří kůň
Pouzdřany
Strachotín
oblak
jak ňadro
a dychtivý
vzdech
NA LODI
slunce visí
těsně nad oceánem chtění
není rmutné
je drásavě jásavé a plné rozechvění
něco asi začíná
něco co nikdy neskončí
cosi neslyšně popadává z nebe
a vnadná dálava přitahuje oči
tajemné rozevírání zítřků
a všudypřítomné všebarevno snění
přítomnost okamžiku
která je ale za chvíli zas není
vzdalování se od toho co bylo
přibližování se k tomu co teprve bude
být najednou nikde
a být všude
ČERVENÝ MĚSÍC
za karmínových nocí
růžový pes
vyje na červený měsíc
žluté kočky
se mrouskají v křoví
a vzduchem létají stříbrné sovy
pomerančová touha
vypadá jako slunce
které couvá
v korunách kovových stromů
hraje modrozelený vítr jímavou melodii
složenou jen z nerezových tónů
NEDALEKO PUSTEVEN
je tu
magická brána
do světa divukrás
je tu síla ukrytá
ve slastných bučinách
ve vodě prýštící z jílové stráně
je tu vstup do světa
kde vládne tvořivý klid
je tu nespoutatelná touha žít
POHANSKO
Pláň.
Prastaré tvary mocných dubů.
Zapomenutá vábení.
Tajemství čapích hnízd.
Ach. Až vysoko v korunách.
Mlčení v úžasu.
I ticho se taví
v žahavé energii horizontu.
Tahavě jásavá je nesmírnost
syrových rovin u Břeclavi.
TIŠINA
Chod vloček v hodinkách.
Na střepiny krajina.
V roztříštěných vteřinách
slyším
cínový šelest všech tratí a cest.
Chůze po paměti.
U srdce pěšina.
Na kmenech stromů stíny osamocení.
A vprostřed nádech prvohor.
Taky ostych. Snad kruh. A nekonečno hvězd.
PÁLAVĚ
Dýcháš dálavami.
Tvé náručí srdce rozeznívá mi
jako zvon
litý ze lvího zlata.
Divukrásná jsi.
Vdechlas nebi třebas i
ten přezačarovaný vítr.
Odpradávna znám tě.
|
