literární časopis založený v roce 1964

Ivana Horová

Text nebyl redakčně upravován.

Dobrý večer,
jak se Vám daří? určitě máte mnoho práce, ale zkouším Vám poslat nové básně. Když budete mít někdy čas, budu ráda za přečtení, Váš názor a popřídě i otištění:) Některý jsou fakt dobrý:) Mějte hezký večer a díky.
Ivča

JARO

Jaro se převaluje sem a tam,
Čeká, doufá a tápe..
Jako lidské srdce dokáže milovat druhého,
Tak Ti já šeptám do dlaní,
Že jsi mé slunce ze spaní.
Jen lidé pořád spí. A zapomínají pod unavenými víčky na oblohu..
Buď tady prosím, ještě pár chvil…

FANTAZIE UMÍRÁ

„Co se Ti stalo má Fantazie milovaná? Proč jsi tak slabá?“ uchechtla se Realita.
„Proč se ptáš? Vždyť víš… Lidé se sebe málo váží, víš. Běžné sliby co vysloví za den, berou jako smrtící příšeru na pouti.“ Odpověděla Fantazie.
„No a ?“ nedala se odbýt Realita. „A co jako čekáš? Každý hledí jen sám na sebe. To nevíš? Někomu něco slíbím – překvapení, večer, Lásku, cokoliv, ale společnost bude vždy jeden jediný člověk, který si chce urvat to nejlepší pro sebe! A vůbec.. buď dnešní. Dnes sliby nikdo neplní. Jsou mobilní telefony, lidé jsou moderní, žijí sami pro sebe, aby zapadli do toho hnisu celku, nestarají se o druhé, nestarají se o nic. Proč Ty jim tak bláhově věříš?“ poštěkávala Realita.
„Když nebudu věřit, lidstvo zemře. To nevíš asi Ty, ale co by to bylo za život bez kouzelné víry v zázrak, který může nastat najednou a bez plánování?“ opáčila Fantazie.
„Jenže to si myslíš jenom Ty. Lidstvo už Tě nepotřebuje, už nikdo nežije pro ty tvoje zázraky a kouzla“ radovala se Realita.
„A co Láska? Ta Opravdová?“ vykřikla Fantazie. „Bez ní lidstvo zemře..“
„Já vím, má Fantazie milovaná..já vím. Jenže oni to chtějí.“

PŮL 10 VEČER

Čínská restaurace. Půl desátý večer.
Kde jsou lidé jako Kerouac?
Jsem na tomhle světě jediná, kdo se dívá do oblak?
Druhý, třetí pivo,
A zatím žádná hvězdička nevyšla,
Mami, Tati, PROMIŇ!
Ráda bych Vám vše vrátila.
Díky Vám věřím v kouzla,
V Lásku a v život. Jenže OUHA!
Lidé tací nejsou,
Kde je ta duha?
Patřím do svěrací kazajky, na okraj společnosti.
Já totiž pořád nejvíc věřím v to,
Že jenom Láska nás bude provázet i na věčnosti.

PŘÁNÍ

Ahoj! Jmenuju se Ivča. Možná jste ode mne něco četli. No tak tedy, sedím v nonstop. V tom příbytku Ďáblovo. Mám před sebou černou kávu a krabičku cigaret.
„90 Kč“ hlásí barmanka.
Blbý daně, blbý DPH.. Ale nekažme si náladu.
Čtenáři, také si měl někdy pocit, že Ti ztěžkly nohy a nemůžeš jít dál? Vítej v mé společnosti. Kolik třeba tady u toho stolu muselo být řečeno, kolik trápení a veselí zde někdo prožil? (Non Stop v Dejvicích, blízko Národní Obrany – přihlašte se mi)
Poslouchám tady zamilovaný písničky a přeji si být princeznou. Vážně. A nepíšu z Bohnic. Fakt jsem v tom Nonstopu (není to stejné?).
Mám veliký problém. Buď mým posluchačem milý čtenář. Věřím v Lásku! V opravdovou, vášnivou, spalující a nekonečně kouzelnou Lásku. (slyším sanitku..)
V co věříš Ty? V co? V co? V co?
Víš, až Ti bude 101, co Ti zbyde? Láska!!
Když je Ti 25, vše se zdá tak samozřejmé a nekonečné! Proč ti hloupí lidé tak žijí? Počítají s tím druhým stejně jako tak, že bude na záchodě toaleťák.
A tak stále sedím v tom Nonstopu, dám si druhou kávu a pomodlím se za Vás.

HOLKY ZA 50

Sedím sama v Nonstopu,
Černou kávu před sebou,
Je mi smutno a přemýšlím..
Začli hrát Holky za 50..
A já si sním ten svůj sen
Z toho chce se mi smát…

RYTÍŘ

Existuje ještě?
Ten kdo plní sliby a je chlapem i bez rytířského pláště?
Jo? Ne? Jo?
Svět je špatně uvařené vejce,
V neděli, v 5 odpoledne…

POZNÁNÍ

Poznám vílu od motýla,
Poznám víno od piva,
Snažím se poznat dobro a zlo,
Poznám květinu od plevele,
Poznám červenou a zelenou,
Poznám hvězdu od letadel.
Nepoznám však, jestli jsi to Ty.
Ten kdo bořil špatné mýty,
Cestu Lásky do ráje ukázal.
Nepoznám, jestli s Tebou mohu žít,
Aniž by nás Bůh z toho Ráje nevykázal.

PRACHY

Jak to bude dál?
Něčím to tady zavání,
Možná mi bezdomovec nabídne tykání,
A možná se mi dostane uznání.
Kolik z Vás věřilo, že slunce vyjde přesně o půlnoci,
V 0:11?
Není možné, co svět světem stojí,
Že peníze Lásku nahradí..
Je to těžké milý čtenáři,
Žít dobře a neskončit v žaláři.

KDO JE DIVNEJ?

Balím si cigaretu a cejtim se jako starý auto na vrakovišti.
A co nevidim! Otevřu internet a tam – „Paní zařídila svému psovi svatbu za půl milionu“!
A já? Dokouřim, budu se modlit, aby ta má almužna příští měsíc dorazila a koupim si pivo, abych alespoň na dálku připila „svatebčanům“.
Popřeju jim, aby vydrželi v dobrých i zlých chvílích a moc se neštěkali….

ŘÍKÁŠ

Vždycky říkáš, že už je nový den, tak abych se netrápila jen.
Kdybys věděl, jak těžké je vstát a nevidět se jako zkroucenej drát.
Vím, že jsi rytířem,
Jenže já jsem vyvrhelem.
A jednou v noci zjistíš,
Že Ti začíná svítat,
Že jsem princezna ze světa zvířat.
Možná jsme se měli potkat později,
Anebo jinde než na Zemi..
A možná je ta správná chvíle teď,
Abychom společně změnili Svět!