na další stranu
Pavel J. Hejátko
***
Vtěsnaný do řady
na dvoře blázince...
Místo rozšklebených tenisek
voňavé střevíce...
Dodatečný poplatek
za hru na schovávanou,
je trnem v oku
vítězům s odvahou
předstíranou.
Zkřivil mi úsměv
odpadlík od papeže...
Klíč ke mně je
mi samotnému záhadou,
ale až budu hnít
na procházce růžovou
zahradou.
S úsměvem na rtech,
dám vám odtud vědět..!
Slibuji...
***
Jsem jen další hráč
v minovém poli...
S radou o pomoc
se obracím,
proti větru a dešti,
představivost rutiny,
když požaduji záruku
trvale slunečné oblohy.
Podmínky k nesvádění
jsme sice podepsali,
ale ony se nám
jaksi z rukou vymkly
a mezi prsty se drolí.
To pod rouškou
uzlů a křížů,
na pouti i dovolené
se vlkodlak bankéře
bojí...
Tváříme se ctihodně
a netaktně se divíme,
že chybujeme.
Přitom jsme jen mezi
sebou přestali mluvit..!
***
Sedím v kočáře
s tím novým, který
mne jede na zámek nahradit...
Kočár se na vratké
cestě houpá
a já sleduji jeho brk,
jak píše - lépe,
než jsem kdy dříve psával
já sám...
On více než o polovinu
mladší,
nenápadně si mne prohlíží
a tajně doufá,
že výměna bude bezbolestná.
To už jsou takové
pasáže,
kdy už ani smrt nic neznamená
a každý i ten
nejdelší věk,
stane se tím nejkratším...
Na valník mých pár
větiček se naháže a
kůň jde směrem k západu slunce...
Už sám poznal,
že upřímnost i čest
se dají zkrátka koupit za dukáty...
Necítím zlost, ani lítost
úspěch je to nejvratší co znám,
on jednou pozná to taky..!
***
Miluji dny otevřených
klik u dveří,
bran zavírajících se
za zády
padajícího pozdního listí
a převalujících se
novin od větru
po zabláceném arbatu...
Bojůvky s dřevěnými
meči a trubači
se jmény vyznamenanými...
Vlajky od vítězství,
které přiletělo odkudsi
a obřady svatebčanů
jen s přivázanými konzervami
ke světlezelenému trabantu...
Kterak se vypořádat
s pětatřiceti lety
ve vzduchoprázdnu a na
ostrově ztracených pokladů???
|
