literární časopis založený v roce 1964

Pavel J. Hejátko

Na opačné straně duhy

Mám prý raději psáti poezii,
doporučuje mi
pistolník s dlouhými loknami
a zastrkuje si kolt.
Já však holt raději podstatné
jméno dějiny,
ve kterém šťourám se,
jak jiný třebas prostředníkem
v prdeli...

Navíc mi tak nějak došlo,
že všechno až dosud
mi prošlo,
a že jsem asi tedy
takzvaný prominentní disident.
Takové ostatně má každý režim!
Nahlas řvu - potichu jim
(neubližujíce) věřím
a jakožto obě strany
jsme neoddělitelně - spjaty.

Třeba nakonec prošla
by mi i vražda!
Vždyť oni vraždí
už i naději a ta jediná?
Ta jediná kdysi hořela
na svícnech.
V obalech od Baja,
jako princ Bajaja
houpal jsem se na
dřevěném koni.
Svíce náhle teď zhasla!

Nebo zhasla již vloni?
A my si toho jen nevšimli?
Po zemi chodili
s hlavami v oblacích.
Myšlenky kdesi na mracích,
zamračeni v dotaznících,
v nichž byli předepsány
naše odpovědi.
Z balkónu v Melantrichu
opět kynul nový zadák.
Ochranku po boku,
co kdyby jej (děti) chtěly zabít...

Posvětili jsme si mafii
už kardinálem Tomáškem.
To se ještě i Vašek po hradě
na koloběžce proháněl,
s krajánkem - valáškem.
To ještě bylo plno optimismu
a z národa kdysi žijícího
v údajném komunismu
sálalo nadšení...
Pak ale zavládlo zděšení.
Možná si jen většina vytřela
ospalky z očí...

Když na špek se skočí
většinou je to k smíchu...
Když ale skočí se na špek
i s kouskem sýru
je to spíše k pláči.
Poslední bečka se stáčí
a každý je v sobě sám.
Poslední pomník z asfaltu,
již před roky - vytesán
a není už ani komu/ani co vyčítat!

O udavačích, skutečných skřetech a světle na konci tunelu...

Pamatuji si, že jako malému mně děda z otcovy strany říkával...:.."Prakticky vše je v životě omluvitelné, ale zrada - ta jediná se vykupuje penězi na které ale většinou člověk nemá...". "A to ještě v případě - dáli se vůbec vykoupit...!".Zeměkoule se tak nějak točila, čas si běžel svojí cestou a já? Dozvídal se, jaký jsem to zmetek, když jsem řekl a udělal to či ono... Když jsem si šel za svým cílem. Byť byl stokrát pravdivější, než nejpravdivější zprávy ze 17. 11. 1989 a nikomu jsem přitom ani zlomeným vláskem neublížil... Byly a jsou zde tzv. morální ikony. Jsem z nich nesvůj a to je ten nejmírnější pojem, který jsem nyní nalezl... Jako dnešní skoro pětatřicátník, jsem celá osmdesátá léta sledoval dění kolem sebe. Ten svinský krok, kterým pochodoval celý národ v čele s Pražákama - to především! Ti ostatně vítali Hitlera, Rusy i Američany. Oni vítají vždy a za jakoukoliv cenu - kohokoliv. A všichni trpěli a stěžovali si! Jen jsem si toho jaksi nevšimnul a nikdo v mém okolí taktéž ne. Všichni kolem mne hráli své role, jako nejobsazovanější herečka (a pozdější disidentka) Jiřina Bohdalová, Jiří Kanyza, Luděk Munzar a mnoho dalších, za jejichž výroky a činy jsem se již kdysi vyzvracel... A ti sami přitom tiše trpěli, když dostávali výjezdní doložky do Titovy Jugoslávie (a jaká byla!), Bulharska nebo na Balaton - mladí své byty, novomanželské půjčky ( s tehdejšími směšnými úroky), na "Karláku" mně nabízeli bony za 4,50 Kčs nebo za 5 Kčs a ženě se člověk až komicky snadno zavděčil voňavkou/sprejem Impuls, který byl za 100 Kčs(v přepočtu z oněch bonů). Pak přišla moje puberta a trikolóry s ikonami lidí (údajných polobohů), o nichž jsem slyšel poprvé v životě, přestože je údajně znal jinak celý národ a všichni chtěli, aby tito(naši doposud trpící spoluobčané), byli odškodněni a stávali se vedoucími funkcionáři po těch starých (a to doslova) původních funkcionářích, protože prý přišel jejich den/věk... Zažil jsem doslova a do písmene, jak se na náměstích lynčovali lidé, které jsem ještě před pár dny vídal se usmívat (namnoze pomáhat současným lynčujícím) a o nichž mně bylo řečeno, že ode dnes jsou oni ti špatní a jdou do propadliště dějin... Ve škole nám soudruh učitel řekl, že již není soudruh - že jsme vysvobozeni, a že nám dává tu úžasnou výsadu, že mu již beztrestně můžeme (ba dokonce musíme - jó běda tomu, kdo se ještě přebretl!!!), říkat pane učiteli. Zažil jsem plakat lidi, kteří byli ještě před měsícem, jako kámen a najednou...? V televizi jsem viděl do té doby neskutečné davy lidí, jak se zvednutými pažemi chrastí klíči a nad hlavami mávají zapálenými svíčkami. Ptal jsem se maminky: "A co se to vlastně děje???". "Raději se ani neptej - svět se zbláznil - na nic se neptej - drž pusu i krok a pozoruj... !". A tak jsem pozoroval.. A žasl! Prakticky vzato a jednoduše shrnuto - vše čemu jsem věřil, bylo špatně a noví kazatelé přepisovali dějepis. Také nám zakázali učit se z dosavadních učebnic a protože ještě nebyly natištěné ty nové (tendenčně upravené), vykládal nám dějepisář během hodin dějepisu o svých cestách po Slovensku a SSSR (také na to později chudák doplatil!). Pomalu, ale jistě jsem si začal uvědomovat, že něco nebylo v pořádku a že něco zase a opět není v pořádku. Zažil a viděl jsem udavače, kterak lustrovali do té doby nevšímavé (leč pro ně zjevně v něčem nepohodlné), "kolemjdoucí" a jak se každý snažil urvat, co šlo. Najednou trpěli opět všichni. Začátek devadesátých let byl vpravdě komický. Potkával jsem bývalé soudruhy, kteří už nejezdili v "Moskvičích" a "Ladách", ale v "Audinách" a "Bavorácích" a kamarádili se s bývalými trpícími - tzv. disidenty. Tedy s těmi, které by do roku 1989 ani nepozdravili - natož, aby chodili na jejich narozeninové večírky. A najednou mi to začalo všechno dávat smysl... Ono opravdu není všechno zlato, co se třpytí a i hovno, když se zabalí do alobalu s logem Mc´Donalds - chutná, jako maminčina sekaná. Uvědomil jsem si konečně pravý význam slov řád, morálka, svoboda, demokracie, zatracení, zákaz, zrada, pravda, lež nebo charakter. Bylo mi nějakých čerstvých dvacet let a nová, tentokrát pro změnu kapitalistická "normalizace" , byla v plném proudu a než jsem stačil říct "a", byl svět na straně "b". Zažil jsem, jak někteří lidé kolem spáchali sebevraždu (asi neunesli takovou dávku štěstí té míry volnosti!), když jsem začal sám tvořit. Dokončil jsem školu. Prvně střední - poté vysokou. Mimoděk mi bylo nejednou řečeno, že otec (který mimochodem pomohl během osmdesátých let, dobře tak deseti lidem na VŠ), je gauner a zasloužil by provaz. Tak, jako všichni bývalí komunisti. Tedy ti, kteří se "nevzpamatovali" a "neprocitli". Jinak řečeno: tedy těch pár, kteří zůstali sami sebou. Pak jsem začal sám tvořit a setkal se poprvé se slůvkem svoboda na vlastní kůži v praxi. Psal se rok 1999 a já recitoval jedny ze svých prvních veršů na demonstraci Marihuana Million March v Brně. Sotva jsem slezl z tribuny (ještě rozechvělý, protože mým veršům tleskalo nějakých 200 přítomných), se ke mně připletl můj první nasazený "tajnej". Legitimoval se mi (řadovým průkazem/plackou PČR) a že prý, jestli bych mu neřekl pár informací. Odmítl jsem jej s tím, že musím jít ještě recitovat na FFSS, do studentského klubu Krmítko, kam jsem ostatně skutečně pospíchal...Řekl, že to nevadí - a že se určitě ještě potkáme. Kdybych tenkrát věděl, že má pravdu a co se mi bude od té doby za mé názory, které vyjadřuji nahlas dít - asi bych tomu stejně nevěřil. Abych to uzavřel.. Bylo to poprvé, co jsem si uvědomil, že vůbec nezáleží na systému, který je zrovna u moci, ale na tom, co daný člověk říká a jak moc je u toho vidět... Jak moc je u toho vidět a slyšet...A přitom takzvané morálně neposkvrněné ikony jakýchsi předešlých totalitních let mají tolik másla na hlavě, až z toho má jeden střevní chřipku - tedy lidově řečeno sračku...

V Zahrádce 14. 10. 2008

Volba jménem Marnost

Jediný skutečně nezávislý reportér jediné skutečně nezávislé České televize s klidným a dopředu jasným hlasem oznamuje nám věřícím : .."S kandidátním volebním číslem 007 vítězí politická strana s názvem Marnost..". Byla založena na začátku roku 1990(díky názorové flexibilitě jejích původních členů) a později se díky řadě přeběhlíků rozčlenila na nějakých 48 menších podstran (posran). Volí ji dobrých 10 000 000 spoluobčanů země, která si o sobě myslí, že je ve středu Evropy, přitom je pro 90% světa (především USA) tou zemí, jež byla donedávna součástí bývalé Jugoslávie. Strana Marnost má milión kandidátů a jen tisíce kandidátek, takže vyvstává přirozená a pochopitelná otázka - kdo, jak, za kolik a komu. Vždyť strana Marnost je čestnost sama a díky tomu je tedy atraktivní jak pro své zásady, tak pro svůj volební program. Její volitelnost je tedy lukrativní, jak pro voliče, tak pro její jednotlivé kandidáty. Hlavní volební hesla jsou ve své podstatě pouze tři: Slibujeme, že (jakože) uděláme vše, co chcete slyšet. Druhým bodem volebního programu je: Naše sliby ověřuje čas - vždyť nám věříte již 20 let - věřte nám zas! Nejpodstatnější třetí bod programu je ale heslo: Naši kandidáti vám zaručí, že snad dalších 20 let přežijete. To je přeci sakra dostatečný politický/životní ideál a důvod. Pokud vás to zajímá - volím také stranu Marnost. To, abych neležel se stranou Pravda ve škarpě - vždyť u vesla je strana Marnost s frakcí Lež - než Pravdu si domu nastěhuješ - zvol ještě párkrát stranu Marnost... Kandidáti jsou posedlí mocí, touhou a láskou................ k penězům (sic pravda, ale láskou!!!) a ta je přec v životě to nejpodstatnější. V poštovní schránce jsem měl během posledních 14 dnů řadu letáků s kandidáty strany Marnost. Usmívali se na mne a psali mi krásná slůvka ba i souvětí o jiných frakcích strany Marnost a o tom, proč zrovna volit tu či onu jejich frakci Marnosti. Jedna odnož Marnosti mi zaručovala bezplatné zdravotnictví, druhá můj vysněný let (s atomovou bombou kolem pasu) bez ponižujících víz do USA, třetí zase třeba již žádné přírodní kalamity a německé skládky v té mé rodné hordě. Mám s touto stranou již dvacetileté zkušenosti a osvědčila se... Vždyť mne nechala žít! Pravda - sem tam s nějakým tím výslechem a ¨"problémkem", ale to je přece to nejmenší... Budu ji tedy volit opět. Má drahá polovička má dokonce vyhlídnutou jednu nejmenovanou (Jana Hamplová) kandidátku strany Marnost z její frakce nazvané voličsky velmi chytře "Nezávislí", která je za svůj dosavadní politický život již v pořadí ve čtvrté frakci strany Marnost. Zjevně stejně jako já - miluje pevná názorová stanoviska a vlastně tak nějak stálost/neměnnost spravedlivých faktů a ideálů. Není takovou jedinou kandidátkou/kandidátem strany Marnost - obecným znakem kandidáta Marnosti je, že přechází z jedné "frakce" do druhé. Omluvou budiž to, že se ideově hledá... Vždyť najít tu správnou stranu barikády dá jednomu práci - leckdy na celý podělaný život... Já ji našel brzy - a to díky právě voličům i kandidátům Marnosti (takže jsem jí vlastně vděčný). To ovšem neznamená, že komu se to tak rychle nepodaří a "tápe", že je na něm něco špatného... Marnost má věru desítky podob a vybrat si tu nejlepší není vždy nejjednodušší! Nakonec chci říci jen - běžte k volbám a volte obecní i krajské zastupitele Marnosti. Volte i senátory za Marnost. Tato strana se umí také nezapomenutelně odvděčit. Je to strana mnoha tváří a já sám mám rád různorodost! Toužíte po změně? Omrzel vás již dosavadní každodenní klam? Nechcete již pouze přežívat? Volte Marnost! Dějiny nám běží naproti a my všichni jsme ti, kdož mohou změnit svět a to vše jen jediným krokem - volbou strany Marnost! Nikdo v Marnosti neříká a už vůbec nedělá nic, co by nám uškodilo a co by nás mohlo nemile překvapit! Vždyť to je sen všech voličů! Zkrátka prosím běžte k volbám! Byla by marnost nevolit stranu (či alespoň jednu z frakcí) strany Marnost!

V Zahrádce dne 17. 10. 2008