na další stranu
Leopold F. Němec
Dobrý večer pane Hessi.
Nechci Vás meškat, ale rád bych se s Vámi podělil o svou radost. Přátelé mi s neskrývaným nadšením v posledních dnech sdělovali, že u nás rostou hříbky a v Čechách houby. Dnes jsem tedy vyrazil do lesa, abych se přesvědčil. Stálo to za to. Většina lesních cest zablokována auty, v lese halekání jak při dostaveníčku a jedna skupina měla dokonce vysílačky. Ale dál za Pilským údolím byl již klid. Houby jsem našel, to ano, ale v nalezeném tichu jsem si uvědomil, že už je listopad. Ne nějaký november, ale listopad. Slunce několikrát propíchlo mlhu a nakukovalo mi do košíku jestli mám i praváky. Sedl jsem si do suchého listí po krmelcem, snědl energii sbalenou na cesty a přemýšlel, rozhlížel se a přemýšlel. Pomyslel jsem, jaké by to asi bylo být poustevníkem. A co asi čte takový poustevník. A v tom mne trklo. Vždyť já jsem neposlal nic do Divokého vína! Vyskočil jsem spolu se srnami obcházejícími krmelec a uháněl na kraj lesa. Pro jistotu jsem tam měl auto. No co. Pilským údolím jsem proletěl jak Fitipaldi, abych stihl uzávěrku. Jsem rád, že jsem to stihl. Co když poustevníci čtou Divoké víno. Já myslím že určitě. V Moravském krasu jsem totiž na jedné jeskyni viděl internetovou anténu. Jestli si ale v novém čísle přečtou i básně od Leopolda F. Němce, to už záleží na Vás.
Tak se nezlobte, že jsem to tak okecal, ale co mám dělat, když Vás znám jen z televize.
Dobrý večer a dobrou noc přeje Leopold F. Němec, přispěvatel do DV
návštěva
ulice jak vymetená
jen mlha se po ní líně válí
moc se jí nechce
stejně tak kocourovi
co v noci to přehnal mizera
teď potichu
přes ulici sotva přejde
ne jako já
spěšnými svými kroky
ruším ticho
a ozvučuji výbojkami pokaňkanou tmu
asi tu něco nehraje
nikde ani živáček
vyjma mlhu a toho kocoura
kteří ulici vyšukanou tichem
s grácií vítěze
neslyšně přejdou
když zastavím
ještě větší ticho
ozve se tísnivě
slyším svůj dech
vlhkost mlhy cítím na skráních
jak studí v zátylku
určitě jsou tu
teď vidím je
jak mlze
která se začíná zvedat
v trenýrkách dívají se pod sukni
pak teprve na mne
a zítra na vás
let sovy
přesně v místech
kde v podvečer sedla si
dlouhým letem unavená sova
tak přesně tam
když přišla suchá bouřka
uhodil blesk
a zahřměl hrom
jako by jedna rána nestačila
vzápětí ozvala se druhá
jen blesk uhodil trochu níž
na půlky přerazil
rozdělal na třísky
a zapálil ten strom
když blesk a rány
potřetí se ozvaly
na chvíli řeč jsem ztratil
a v údivu šeptal
na rtech zmrzlá slova
děsivá představa
co přijde za chvíli
nad slunce byla jasnější
čtvrtý blesk
a praskavá rána ztvrdily
za všechny běsy že může
dlouhým letem unavená sova
duhový poklad
jen po bouři
v aleji granátových jabloní
duha vonící deštěm
v oblouku
při doteku se zemí
ukáže místo
kam je vetknuta
snad jen
kompaktní disk
mohl by ne jednou
ale mnoha duhami
jež na slunci konce nemají
naznačit
kde hledat poklad
jenže co naplat
deštěm disk nevoní
do země není vetknutý
jen visí na niti
v aleji granátových jabloní
a neukáže
kde duhovky lze hledat
cesta do Lhasy
kopanců jak hejno vran
pláč v očích
pláč v duši
co je to za lidi
co jsou zač
nohy sloužit přestaly
oči zalité krví
jak podťatý padl na zem
rány když na chvíli ustaly
zaslechl že neslyší
pak znovu to začalo
rány do slabin
do úst
odkud krev mu crčela
a rudě barvila zem
než ustal křik
a sprosté nadávky
valící se ze všech stran
než zazněly rány z karabin
stále si ještě namlouval
jsem křemela
jsem křemela
|
