na další stranu
Leopold F. Němec
Vážený pane Hessi, pane šéfredaktore.
Každou chvíli se něco neúprosně blíží, nebo je již za dveřmi, nebo na ně dokonce již klepe. Tak je to i s Divokým vínem číslo 45.
Říkám si: "Chlapče, měl bys panu Hessovi zase něco poslat, aby neměl starost, že jsem churav. Nebo se dokonce stal obětí nějakého zločinu." Jen jsem to domyslel, spadly nám kuchyňské hodiny. Tak strašně jsem se leknul, až jsem upadl i s nedopitou lahví. Při pohledu na přeživší hodiny jsem si uvědomil, že čas běží i vleže. V hlavě mi tikalo: "Ty se tu válíš a čas běží. Jak ty moje básničky dostat rychle do Prahy?"
Asi jsem byl v šoku, protože mne napadlo, že bych mohl být stylový a na sraz přijet koňmo. Ještě ten den jsem se v jízdním klubu zeptal, jestli nemají koně, který by vydržel cestu až do Prahy. Opověděli že ano, ale že nemají přívěs za auto. Jak je napadlo, že chci cestovat v přívěsu, to opravdu netuším.
Po zvážení všech pro jsem se rozhodl proti. Zůstanu u mejlování. To slovo u mne vyvolává asociace, jak jsme s klukama stahovali holkám kalhotky. Ještě i dnes občas stáhnem něco z internetu. Ale to už není ono.
Jestli po tomhle úvodu nebudete mít náladu číst moje básničky, tak je prosím přitlučte na vrata někde ve stáji. I koně mají rádi poezii. Nebo se mýlím?
S úctou Leopold F. Němec
DRUHÁ POLOKOULE
Ukazuji na volný konec lavičky.
Tři by se na ni nevešli.
Je tu volno?
Asi ano,
slyším z vlněného svetru s dlouhými vlasy
česnekem vonící odpověď.
Ani ten závan neschoval,
že svetr i vlasy voní tabákem.
Přisedl jsem, zaklonil hlavu
a přisunul se blíž.
Kývnul jsem bradou nahoru.
Vidíš, jak bílou pásku
přes zarudlé oči slunce,
natahuje jumbo jet?
Jen pozvedla oči jak to dělá opilec.
To je toho. Dej mi stovku
a ukážu ti Jižní kříž.
Už dva dny pomáhá mi s balením.
BRNĚNSKÁ SPALOVNA
až pod kůži
objetím mne spaluje
jako nebožtíka v papírových botách
do prostoru vyléváme
pro pozůstalé vzdychání
když ustane
padám na záda
s očima k nebi jak věže Petrova
rukou v mezeře mezi mraky
hledám důvod
proč vracet se nocí ze stráně
jsme nazí
nemáme deštník
a dole v ulicích
když odzvoní klekání
na město čurá samota
BÁSNĚ NA ŠMIRGLU
sedím na posledním schodku
tužkou se rýpu v zemi
a jako drozd žížaly
ze země vytahuji verše
ven se jim nechce
jako by tušily
že psát je budu
na smirkový papír
asi toho brzy nechám
i drozd to vzdal
tužka s ulomenou špičkou
je v ruce pouze nepotřebná hůl
pro básníka pohroma
jak pro jeptišku v klášteře
mušketýr s křivýma nohama
SEVER PROTI JIHU
u Svratky v Jundrově
vítr když rozfoukal mlhu
zahlédl jsem přeletět
z olše na smuteční vrbu
třepetavým letem
vzácnou pestrou vlhu
chvíli na to
v téže řece spatřil jsem
duhově pestrou olejovou skvrnu
jak na vlnách houpe se s kačenama
a pluje směrem k Brnu
vlha letí k jihu
skvrna pluje k jihu
k jihu se stěhuje i Wilsonovo nádraží
jen Švédi táhli na sever
s bohatým lupem pod paží
OBĚŠENEC
v čase nad ránem
kdy noc má ještě holý zadek
vítr probuzený chladem
štěrchá listím jak ocas chřestýše
a lesní ticho ruší
prasknutí větve jak rána z pistole
leká spícího ptáka
nohy sebevraha
vyzuté z bot pečlivě složených pod stromem
ještě sebou škubají
a již vyzáblá liška
vztekle mu kouše do palce
na nešťastníkovi se houpá
a ocasem metá zem
noc natahuje kalhoty a zapíná poklopec
aby zmizela právě včas
tak jak ztrácí se a mizí sen
ranní mlha zahnána do rokle
jako nebožtík z ní vyplazuje bílý jazyk
mezi pietně mlčící stromy
přichází první oběšencův den
STARÉ ŘEMESLO
chudáci němci
nebezpečně odvrací
od volantu zrak
u cesty když vidí
polozmrzlou slečnu
stojící jen tak
starost si dělají
i přísní strážníci
že místo na hlavě
v rozkroku
huňatou má čepici
|
