Veronika Svobodová

MILOSTNÝ PŮST

Vlasy mám trošku delší
za dobu co nejsem s tebou
…už si je nestříhám
před očima se měním
Taky dny jsou delší
a kratší noc
když nemůžu spát
…jen se málo usmívám
ale snad to časem změním
Pohledy svých smutných očí
rozhazuji kolem sebe
ve všech pokojích v bytě
a v hlavě se mi stále točí
myšlenky jen na tebe
srdce bez úst křičí Chci tě
Co to lásko v duši mé tak bolí
a proč tak hrozně po doteku se mi stýská
když oči mám jen vlhké a v soli
Ale tebe potřebuji vidět teď a zblízka
Tak zblízka se tě dotknout
smět políbit dlouze
být až uvnitř tvých úst
nebránit ti mne svléknout
A nechat číst z očí o mé touze
a pak sladce
…přerušit milostný půst

***

Jsou věci co už mě tak nebaví
třeba že mám vlasy černý
a ne zrzavý
Jsou lidi co mi schází
I když vedle nich stojím
A jsou lidi co nevídám
a přesto se jich bojím

Bojím se těch nocí
v kterých nemůžu spát
To pak mám pocit
že nikdo nemá mě rád

Takový ten pocit
že něco svírá mne na duši
a když usnu
nezdá se žádný sen
Je to má bolest co v sobě mám
a nikdo netuší
křičím ji do prázdných bytu stěn

Křičím ale rukou držím si ústa
ať neruším sousedy v domě
A v tom tichu ta bolest ve mně vzrůstá
nic nejde ven vše zůstává ve mně

Třeba už zítra se něco změní
jak ráno vstanu z postele
Budu s chutí k poblouznění
na sebe do zrcadla
zatvářím se vesele

DUŠE

V koutě
tam kdesi
ve velikém koutě
spí duše má
Hloupě
tváří se
hrozně hloupě
občas zasténá
S jizvou na tváří
už sotva zazáří
tělo skrčený
a pohled nevinný
V koutě
ve velikém koutě
spí duše má
Hloupě
tváří se
hrozně hloupě
... duše tebou zastřelená

BEZ SPODNÍHO PRÁDLA

Bez spodního prádla
jen v přiléhavém triku
jdu si k tobě
pro pár něžných okamžiků

Triko spíše kratší nežli dlouhé
a tak je vidět víc než bych chtěla
culíš se jak dítě hloupé
už dobře známe svoje těla

Očekáváš mě na pohovce
natahuješ na mě své dlaně
sápeš se mi po bradavce
pak se rychle vrháš na mě

UTONUTÉ ŠTĚSTÍ

Rozsypalo se mi štěstí
na zmrzlém chodníku
pomalu se kutálelo
do blízkého rybníku

Všechno štěstí moje
ledová voda si vzala
já pak sama u břehu
si do dlaní plakala

HLAD

Aniž bych tě vůbec chtěla,
vkrádáš se mi do těla.
Někdy nahlas a jindy tiše,
kručíš mi v břiše.

Jsi můj nezvaný host,
pro tebe otevírám spíž
a na sebe mám zlost,
proč nikdy nespíš?

Tak zas mlsám a ochutnávám,
v zrcadle se už nepoznávám.
Já tebou byla opět poražena,
jsem tuctová tlustá žena.

Ostatní tvorba Veroniky Svobodové publikovaná v Divokém víně:
DV 97/2018: Tepomrtvá a další
DV 96/2018: Doživotní, Půlená a další
DV 94/2018: Akvarijní nerybička a další
DV 93/2018: Novoroční, Vodné stočné za slzy a další
DV 89/2017: Abys věděl a další
DV 87/2017: Dnešní, Gramodeska a další
DV 85/2016: Báseň dobrounočnía další
DV 84/2016: Cesta ven přes second hand a další
DV 83/2016: Ráno co je jiné a další
DV 82/2016: Pod tebou a další
DV 56/2011: V myšlence, Když padá smutek a další
DV 33/2008: ***
DV 32/2007: V zahradě polibků, Sedmikrásky a další
DV 14/2005: Jsem tvůj přítel
DV 12/2004: (úryvek z básně), Tak ti ď
DV 10/2001: Vrkovačka a další