na další stranu
Veronika Svobodová
I.
Někdy mám strach
že myši se splaší
a svou silou se vtlačí
pod práh
našeho domu
Když je říjen
je jim chladno
nejde tak snadno
zimou se neklepat
Myši nebudou moct zaklepat
a já jim tak otevřít dveře
Nakloněna v kleče
podat chleba a sůl
podlahu proměnit ve stůl
Někdy mám strach
že ty myši venku tančí
aby byly tenčí
na zimu
II.
Nejraději si fotím jen půl obličeje
selfíčko na profil
Můj milý mě už neochčije
že nic z výplaty nepropil
Můj milý
už není milý můj
Byl to chuj
Chuj s ním
III.
Nechodím do holiča
tak vypadám jako piča
Tam je to drahý
tak stříhá mě můj drahý
muž
Říká
máš to dobrý
to ti stačí
to máš jedno
jdu na jedno
pusu a čau
IV.
Karolína něco píše
Karolína pořád něco píše
Karolína to pak čte
Karolína pořád něco čte
veřejně
Karolína není líná
rez ji dojímá
fotí ji
píše o ni v básních
Má ráda lidi
co mají rádi rez
co ji fotí
co o ni píší
třeba v básních
Karolína umí portugalsky
a možná ještě něco
Znát Karolínu
tak to je něco
V.
V uzavřené společnosti
pro manželský pár
Bytové divadlo
CO BUDE DÁL
Držím v ruce dva volňásky
volný vstup na trocha lásky
pro kterou by nikdo nešel
dnes žádný světa kraj
Snad jen vynést koš na smetí
zas je plný po okraj
Ani ten volňásek
by se tam nevešel
kdyby se pomačkal
Bytové divadlo
před oponou za oponou
oba musíme stát
by se mohlo začít hrát
UŽ JDU!
Před linkou za linkou
každý na jiné straně
Zaskočím tě pralinkou
plující ve vaně
Před gaučem za gaučem
nikdo nesmí stát
Jeden z nás ho rozloží
až půjdeme spát
Horší nic v chlebníku
než prázdno v botníku
A taky se říká
že čím více smutku v bytě
tím větší vrstva prachu
Noviny nečtem
jsou plné strachu
V každém pořádném divadle
mají nápovědní budku
My máme místo ní
vodovodní trubku rozbitou
Voda neteče už ze dva dny
Tváříme se
jak je to děsně bezvadný
Nevaříme
nenajíme se
Neutečeme si
sytí
|
