Veronika Svobodová

***

V listopadu
svým tempem pomalu
si plula
ryba domácím akváriem
Z bodu Á do bodu Bé
A pak se nehnula
čučela jak my si tu žijem
Z bodu Á do bodu Bé
chodíme bytem
až dojdeme k oknu
čučíme dolů
a nic se nám nechce
Ani dýchat nejde lehce
Všechno je tak náročný
Připadáme si zbytečný
A tak tam stojíme
koukáme na špinavé okenní tabule
něco jíme a pijeme kafe
Venku je na nule a asi bude pršet
A pouštíme si starou desku
co už dlouho jsme chtěli slyšet
A čekáme až někdo zavolá
nebo napíše esemesku
A pozve nás na bazén
tam budeme jak kretén
plavat z bodu Á do bodu Bé
Ale nebudeme
protože nikam nepůjdeme
Řekneme
že nemáme čas
Ale moc práce
Pak z legrace
vyskočíme z okna dolů
/ale prvně se ujistíme že dole nikdo nejde/

***

Neaktivní poslech rádia
je radioaktivní
Mít
puštěnou tévé jako kulisu
je jako slisovat duši u lisu
na noční směně
Tak méně a méně
rodí se něco ze mě
Neprší se
Nehnojí se
Nedaří se
Gůgluji Vojtěch Vacek
A přínos facek
na růst osobnosti
V marnosti prostoru
mezi pracovními směny
Čumím do zdi
pozoruji změny
od minulého čumění
poslouchat duši
je umění
ve kterém kulhám asi
možná
zřejmě
Zahřej mě
A to je celý

***

Včera jsem se smála
sama sobě
A dnes
jsem se poskládala
a spím v hrobě
v pyžamové róbě
potichu
Ticho léčí
Potřebuji péči
Antibiotika ticha
Noční košile vzdychá
hýbe se
na mé hrudi
Jako led studí
spousta let
na který teď myslím
vzpomínám
třepu se
Žádné hihihi hahaha
Brečím až do naha
své duše
Až na husí kůži
viditelnou na dotek
Brečím bez kalhotek
pod noční košilí
Včera jsem se smála
sama v hrobě

***

Jsem srdcař v abstinenci
S rozečtenou knihou v kredenci
vedle sklenic s okurkama
/ Nebejt těch okurek tak jsem sama /
Hluchý zvukař
co ladí rádio
/ kdyby ticho příliš vadilo /
Nestydím se klečet
Nestydím se brečet
Nestydím se mlčet
i když bych mohla křičet
Nevidím důvod syčet nejsem plyn
Koukám do zrcadla
čistím si zuby
mažu pleť
Nevím kolik mám let
Už včera bylo pozdě zešílet
Už včera bylo pozdě zešílet

***

Nádražní hodiny
/ do každý rodiny /
A noviny zdarma!
Promiň dneska nikam nejedu
/ hodiny jsou příliš hlučné /
Nahlas tikají
Nerozumím co říkají
/ mají ruce co neobejmou /
Zase je výluka

***

Někdy mi srdce tančí
jak roztrhlá síťka s pomeranči
Neposnídám však rozlité mlíko
A TO JE MI TEPRVE LÍTO
Ženu ani květinou ...
Však kde bys kytku vůbec vzal
Oči mé mi prominou
kam si mi ruku dal
Utíká mi duše
v rukou máš můj ventilek
/Lentilky do toho netahej/

Ostatní tvorba Veroniky Svobodové publikovaná v Divokém víně:
DV 97/2018: Tepomrtvá a další
DV 96/2018: Doživotní, Půlená a další
DV 94/2018: Akvarijní nerybička a další
DV 93/2018: Novoroční, Vodné stočné za slzy a další
DV 89/2017: Abys věděl a další
DV 87/2017: Dnešní, Gramodeska a další
DV 85/2016: Báseň dobrounočnía další
DV 84/2016: Cesta ven přes second hand a další
DV 83/2016: Ráno co je jiné a další
DV 82/2016: Pod tebou a další
DV 56/2011: V myšlence, Když padá smutek a další
DV 45/2010: Milostný půst, Duše a další
DV 33/2008: ***
DV 32/2007: V zahradě polibků, Sedmikrásky a další
DV 14/2005: Jsem tvůj přítel
DV 12/2004: (úryvek z básně), Tak ti ď
DV 103/2019: *** a další
DV 101/2019: *** a další
DV 100/2019: Vrkovačka a další