na další stranu
Oldřich Hostaša
Poetický démon
(nebylo redakčně upravováno)
***
Déšť si povídá se zemí,
housle kopretin hrají preludium.
Šedé nebe opírá se o špice smrků,
slunce se snaží odsunout hradby mraků,
háj voní láskou,
to Mařenka myslí na dospělost.
Harfa větru ladí den
a dlaně hor pustily přítomnost.
Dobrý den kraji,
tulák jde dál.
***
Kdesi v našem vědomí pramení řeka,
řeka naděje i poznání.
Po její hladině dělají se kola, kola času,
každé kolo jeden osud,
v tůních vzpomínky
a šumící topoly
jako strážní rytíři,
rytíři našeho svědomí.
Melodie myšlenek,
plyne krvi měst
a sluneční komik,
maluje nám do srdcí náladu dne.
***
Písničko zpívej,
housle i cimbál zní Jižní Moravou,
viná réva se mazlí ve slunci
a láska oblékla kroj.
Háje šumí v rytmu rána,
touha se třpytí ve slence vína.
Jdu sadem jabloní
a v nedalekém kostele zní zvon,
zvon pokory,
dva si řekli ano,
ano ve své vteřině.
Dobrý den,
Jižní Moravo!!
***
Modro opírá si dlaně o vlny moře,
slunce otevírá oči nad přístavem.
Vůně příboje se probouzí
rybářské bárky jako ženy
kolébají se v rytmu svítání
a podprsenková teplota
odkládá nahotu.
V mansardě na rohu ulice,
námořník obléká vzpomínku
a španělská krasavice
sní dál sen o milování.
Dobré ráno nálado,
den si obléká kalhoty
vzal poutnickou hůl
a kráčí k poledni.
***
Zvoní zvony,
láska rozkvétá v zahradách snů.
Zvoní zvony
a ve vlnkách staré řeky,
zní vesmírné tóny,
v tůních spí minulá léta.
Usedni na břehu a poslouchej,
jak vítr čechrá rákosí
a kytara milování zní potichu.
Zaposlouchej se do šumění topolů,
do ticha které se prostírá nocí.
Zní zvony
a nad obzorem moře vychází slunce,
slunce touhy.
Dobrý den, živote
dobrý den, lásko;
čas poklekl;
přítomnost oblékla večerní plášť
a po nebi plují oblaka,
oblaka našich dnů.
Dobrý den, živote!!!
|
