na další stranu
Oldřich Hostaša
PÍSEŇ
Píseň zní
o něčem posledním
déšť o slze z křišťálu
strom o listu
hvězda o vesmíru
život o narození
Zpívá srdce
o zahradě růží
myšlenka o slově
Je to neslyšná píseň
každý jí slyší
král na trůnu
tulák v kraji
mlýn od vln řeky
les od důstojnosti pasek
Slyší jí malý chlapec
když rukou píše na modré nebe
Lásko
kde jsi
XXX
Jdu po Národní třídě
španělka podpírá hrdost
Hlavu v oblacích
verše mi hrozí
svůdníku nedočkavosti
Bílý oblek
s modrým proužkem
modré pruhy
dálnice chuligánství
Někoho jsem potkal
a život
otevírá Mělnickou vinárnu
SVOBODA
Přichází paní
v plášti
ze slov
myšlenek
ve vlasech závoj vesmíru
V očích plamen hvězd
na řasách rosu touhy
V ruce poutnickou hůl
prochází městy kraji
zní píseň
noty jedné věty
Přichází ke kulatému stolu
kolem sedí rytíři
bez brnění meče
Píše se sonet
jediného slova
Svoboda
ČERVEN
Vábnička lesů
vábí Sázavu
do červnového rána
kdy bouřka blesky doplňuje
Vítr
tančí Straussův valčík
po vlnách nebeského oceánu
V lipové aleji
včelí preludium
slunce
hraje na stromovou harfu
když den
obléká plášť léta
|
