na další stranu
Petr Havel
ÚTĚK PŘED OSUDEM
Utíkám v aprílovém počasí
ve Vysokém nad Jizerou
kamsi do polí
až bahnem mi nohy obrůstají
plánoval jsem zahodit flintu do žita
když v tom ozval se výstřel
a mrtvý bažant mi k nohám padl
někdy si připadám jako lovná zvěř
jež musí prchat před nástrahami světa
a tak pálím za sebou všechny mosty
jenže osud jak zkušený ženista
přečká bez úhony veškeré detonace i ohnivé exploze
a ještě mi staví nové viadukty
a lávky za zády
chci uniknout ze spárů osudu
však dostat se ze sevření toho škrtiče
není v mých silách
ale vždy se najde někdo cizí kdo jej zkrotí
a já mohu pokračovat
v jarním větru
až do parku kde uschlé jehnědy prší
ze zelených bříz do mých vlasů
ale naštěstí nezmoknu
neboť se včas zamknu v bytě
aby se osud nedostal dovnitř
musím proto sedět nehnutě a mlčky třeba celé roky a staletí
dokud se má kostra nerozsype na prach
ještě před mým rozkladem požádám Adélku ať otevře okno
aby mne vítr zanesl
do milovaných Jizerských lesů
kde se smísím s podhoubím a kořeny letitých jehličnanů
abych se za tebou příští rok zase vrátil
V ČERNÝCH DÍRÁCH
Svět mizí v černé díře
ale život v díře začíná
to když ženy děti porodí na sále
nebo ještě doma v posteli
jak v minulém století
a všude plno krve a plodové vody
když praskají mýdlové bubliny
ve vaně po koupeli
a proto Ptám se: ,,Dokázala bys porodit syna nebo dcerku
do obludné porcelánové nádoby, jež studí od pohledu?
Prý ti přetékající vana připomíná
malou studánku na okraji lesa
co roste ve stráni nad rodným městem
tak bloudím v bludišti kořenů ze kterých kdysi stromy povstaly
a jednoho dne se k nim vrátím
ať budu ležet pod stromy v podobě listů, dřeva nebo kamení
dokud neshořím v ohni
a jako hustý tmavý dým nedolétnu ke hvězdám a neztratím se v černé díře
jsem mrak jenž připlul nad tvůj dům,
postupně zhasl oblohu
a průtrž mračen bičovala zahradu a střechy
dokud ze sebe nevyždímala veškerý potenciál
aby nakonec odtáhla s nepořízenou
jak zhrzený milenec bez polibků a milování
když déšť bubnoval na tvé okno ani ses neohlédla
a jakmile kapky dupaly před prahem neotevřelas jim!
MILOSTNÁ OPERA(CE)
Během březnové noci
krystaly jíní pokryly louky i zábradlí
naštěstí vyšlo slunce jak nahé tělo dívky
jež mne zahřívá v posteli
buď mou ohnivou hvězdou
co mne prozáří skrz na skrz
jak rentgenové záření
před plánovanou operací
za chvíli usnu na operačním stole
kde mi páni doktoři vyoperují srdce
a duši za cinkání sterilních nástrojů
během narkózy se mi zdálo o Adélce ze sousedství
jejíž láska rozpuštěná s litry trpkého vína
mi kane dlouhou kanylou do žíly
hadičky jež mi čouhají z těla
natáhnu jak struny na housle a kytaru
na které hraju smutné blues
co posloucháš za zdmi slavnostně vyzdobeného krematoria
kam jsme spolu na jaře zavítali
a cestou k tomu zapěli ptáci
z modravé dálavy
když se vrátili z jižních krajů
do náruče otčiny
jež se probouzí ze zimního spánku
však já prospal celé jaro, léto, podzim
a teprve v zimě procitnu z kómatu
do kterého mne uvrhl tvůj neopětovaný cit
jsem jako zakletý princ z pohádky
jenž čeká na polibek od dívky
děvče se ale nebude prodírat skrz trny a bodláčí
aby se o ně neporanila
proto studený hrad postupně zarůstá křovím
a jeho zelené prsty mne pomalu škrtí
teprve s vpádem zimy kdy hrdinná vojska mrazu vyhladí vše živé
vzbudím se a stanu se hradním pánem
FUNEBRÁCKÝ EXPRES
Na první nástupiště přijíždí vlak
starý, jako by ho vypravili z muzea.
Jede dlouhou alejí opadaných topolů
ale všichni cestující
měli strnulý výraz
nebo byli zamyšlení a nikdo
se s nikým nebavil.
Pestře zbarvený podzim
nasákl vlhkostí a vůní čerstvé hlíny.
Na perónu čekal vlak,
jenž byl vyzdobený ornamenty
starých pohřebních vozů,
jen záclonky v oknech snad utkaly stařeny z dehtové noci.
V jednom okénku se zjevila
hlava výpravčího, jak odporný
Smrťák ve staré uniformě s čepicí do čela.
Jen místo plácačky
v rukou třímal rezavou kosu
s níž vyslal funebrácký expres
vstříc do temnoty
Po kolejích se mlha plazí,
jako odporný, slizký had,
jenom stará, nádražní hala,
jež připomíná obří hrobku
co pohlcuje lidi do svých útrob
za deště a za burácení hromů
zmizela v tmách s pachutí
kouře z uhelných dolů
|
