na další stranu
Oldřich Damborský
LETNÍ HAIKU
Obilí vlna
zastavena hrází
blátivé cesty
Na stromě višně
ztmavly do sladkosti
milenčiných úst
Slunce horce žhne
tažně révů se vlní
my milostiplní
Trkmanka proudí
korytem údolí
ta láska nebolí
BUĎ A NEBO
Láska buď je a nebo není
hladká kůra na vrásčitém kmeni
bělásek letící v temnotě noci
kdy rarášci zloby jsou krotcí
Skřivan trylkující za úsvitu
ty splyneš v bezejmennou svitu
kdy mne pohladíš po pěsti
láska je někdy krásné neštěstí
však vstane jako Fénix z popela
živá voda v křtitelnici kostela
je vším čím ji chceš mít
zelenou plání i horami Dolomit
POHLED Z LAVIČKY V KRAVÍCH HORÁCH
Vlní se lány osení
Trkmanka se se vine údolím
pro lásku jsme zrození
i když někdy pěkně zabolí
Kostel obrácený vchodem k jihu
a stará lípa si jemně ševelí
někdy má život ingotu tíhu
jindy je lehký jako pýr se jmelím
Lokálka zahoukala v dálce
a zmizela v lesíku
někdy ti smutek drtí palce
a dělá v hlavě rutyku
Však vždy se rád vrátíš
do té krajiny zaslíbené
možná něco cestou ztratíš
zatímco touha tě domů žene
BEZEJMENNÉ BÁSNÍŘKY
Básnířka Marina Cvetajevová je v každé ženě
když jí řekneš pár sametových slůvek a skryješ v náručí
v ní je láska a nad ní Měsíce jež se stříbrně klene
její metafory jsou skryty ve rtech jež tě něhu naučí
LETNÍ
Květy gladiol
za oprýskanou zídkou
Měsíc staniol
svítí do noci
a saje Mléčnou dráhu
nelze jí pomoci
od té krádeže
než zase bílý den
převezme otěže
Jitřenka svítí
na lány vinohradů
ve škarpě kvítí
prachem pokryté
však ve vinařově srdci
perly ukryty
NEMOCNÁ
Vedl jsem tě za ruku
tvůj krok byl vratký
řekl jsem Není cesty zpátky
na mou lásku dávám záruku
A starý pán řekl měkce
Pěkně jí vedete mladý pane
co má se stát to se stane
tak to půjde snad do konce
Jen jsem řekl Máme se rádi
a dál už jen vítr přitakal
ve větvích starých lip v stromořadí
Možná mi jen zabušilo v osrdí
možná se mi ten pohyb jen zdál
uvidíme zda čas náš osud potvrdí
JAKO VELKÝ GATSBY (F. S. FITZGERALDOVI)
Jsi má krásná Zelda
a já poslední magnát -velký Gatsby
rád ti kupuji diamant
velký jako hotel Ritz
na nekonečných večírcích
kde zveme
své přátele známé i neznámé
teče proudem šampíčko
a černý kaviár
chutná jako omamná pyramida noci
pánové si připalují doutníky
stodolarovkou
a dámy chřestí šperky
jako ocasem chřestýše
Něžná je noc
a tvé zelené kočičí oči
podobné smaragdům přitahují
mé ego
Náhle jsme sami v zahradě
Měsíc v úplňku
vyvolává příliv vzrušení
a pak námi projede
gejzír extáze
jako výkřik racka...
(Pak jsem se probudil sám
na východ od ráje)
(V básni byly použity názvy románů F. S. Fitzgeralda)
|
