na další stranu
Oldřich Damborský
ZIMNÍ SONET
Jde hladový pes
zasněženou plání
slunce se chytlo do želez
Zimy paní
Pes ztratil svého pána
a tlapky má od sněhu
co vypadaly jako nebeská mana
ve vánočním příběhu
Kdo zůstane sám ve vánici
trablů co studí i žhnou
musí zapálit v lucerně těla
vůle svíci
a jít dál nehostinnou krajinou
nad sebou nebe z olova
a v srdci přikázání Pánova
ZNAMENÍ SMÍŘENÍ
Šípky změkly v třeskutém mrazu
na jablůňce poslední pláňátko
havrani krákají do nebe z atlasu
že narodilo se nám svaté děťátko
V kostele velký betlém z chvojí
u jesliček tichý oslík a ovečka
ten, kdo se lži i pravdy stále bojí
ten se opětované lásky nedočká
Pana Maria a Josef nad kolébkou
jasná hvězda vyšla v tmavé noci
tři králové jdou krajinou hebkou
ta tichá noc má nás ve své moci
V kostelní lavici modlitební knížky
na znamení pokoje podali jsme si pravici
možná se na nás někdo díval z výšky
a jen přitakal naším srdcím slavící
KRITICKÉ VÁNOCE
Ke Štědrému večeru iPhone
a foťák poslední generace,
nesmím ztrácet s pokrokem tón
nejsem přece chudým vrabcem.
Dětem poslední typ mobilu Sony
na co staré dřevěné hračky
neposlouchám tiché noci tóny
jen ať se točí vydělané kačky.
Přece kulatý svět se točí po spirále
a bohatství je těžce vydřené,
na nebi mléčné dráhy stříbrné korále,
už málokdo se zastaví nad vánočním
příběhem
PÁR DIVOKÝCH KVĚTŮ
Utrhla si pár divokých květů
u drátěného plotu vinohradu
krásná štíhlá v tom pozdním létu
to já jen její květ mládí očima kradu
Ať voní jí ten můj květ v pokoji
a připomíná že ji mám nekonečně rád
i když nebudeme moci být svoji
a nebude na mne padat vlasů vodopád
Ať voní jí omamně do tmavých nocí
když hvězdy chodí po procházkách
nezaplaším ten něžný hřejivý pocit
že je má platonická jedinečná láska
(1995)
ZIMNÍ NÁLADA
Podél škarp je oble naváto
sníh kouzlí ladné mrazivé křivky
sníh kouzlí ladné mrazivé skřipky
a vrány si hrají s černou kantátou
Vrabci v křoví jako pytel blech
tleskneš a hned se rozletí
daleko je ještě teplé podletí
bledé slunce nad sedly střech
Vinice mrzne bez lístků
dobře je doma u kamen
polibky zaplatíme každou bolístku
i když chutnají někdy hořce
našli jsme v nich léčivý pramen
a bylinku hojivého hořce.
HLINIKY - MŮJ DOMOV
Rezavé vlasy kaštanů
vlají v listopadovém větru
chodník ke Kravím horám
je zavátý pažemi závějí
havran v černém kaftanu
je slyšet na stovky metrů
Ve větru pomalu vrávorám
však v duši mám naději
že čekáš mne za žlutými okny
a hřejivé paže mne obejmou
dám si dalamánek a bílý kafe
teplo mne obestoupí
jako zástup na Anenské pouti
Večernice rozvlní své lokny
a tvé ruce nejvyšší kartu sejmou
- srdcové eso z něhož teplo i chlad kape
však dnes se z pohody nevykroutí...
PF. 2026
Více světla!
Aby nás láska hnětla
k obrazu harmonie
ať malý kolibřík fantazie pije
z kašny života
Ať zachrání nás dobrota
a vstřícné pousmání
ať je vždy podaná ruka
k mání...
|
