na další stranu
Oldřich Damborský
Milý Luu, posílám ti zase pár básniček. Snad postačí, jinak jsem si pěkně početl v zářijových verších, co dodat: zase smršt´ metafor a pěkných ilustrací. Díky. Olin Damborský
ODPOČINEK OCELOVÉHO VÁLEČNÍKA
Vždy stál na správné straně slabých
mečem soucitu usekával chapadla zla
když se mu Jobova zvěst k uším donesla
vždy mušketu plyšovými slovy nabil
A lásek měl nepočítaně ten muž z ocele
když korouhvička citu vrtěla se ve větru
jel za druhou na koni touhy stovky kilometrů
a v každé krčmě si našel nové pravé přátele
Teď odpočívá znavený koloběhem doby
brnění optimismu zrezlo a výběrčí daní
se chtějí jeho zlatou korouhví pravdy zdobit
Však zase najde zlaté zrnko ve stezkách jílu
to zrnko lásky prosté ale důstojné paní
mnoho zbrojnošů vidí v něze slabost on sílu...
ZRCADLO LÁSKY
Každý jsme si zažili svoje Pompeje
zavaleni žhavou lávou zklamání a pádů
však ukázali jsme zrcadlo Medúze plnou hadů
a zášť zkameněla a my našli nové veřeje
do Země něhy kde stromy jsou z čokolády
z malin tvé rty a z duhy dělové kanonády...
MANAŽEŘI
Čím víc jsou bohatší
manažeři v stříbrných oblecích
tím méně se dívají na blankytnou
oblohu
čím rychleji jezdí v silných vozech
tím více se vzdalují kopretině na louce
Čím více pořádají ohňostrojové párty
tím méně mají v duších
duhu přátelství...
ATLANTIDA CITU
Máš tělo dvaadvacetileté štíhlé dívky
hebké vláčné a vlasy jemné na omak
vznáším se s tebou v oblacích jako pták
když se směješ tvé oči - modré škvírky
Zase přirovnávám tvé tělo ke kytaře
a tvou duši k jemným šesti strunám
hraje v Dur i Moll tak jak rozum uzná
rád tě hladím na tvé alabastrové tváře
Máš duši čtyřicetileté zralé zkušené ženy
znáš lásky samet i čerň slast i úklady
proradnost milenců co smáli se za zády
možná jsem konečně ten tvůj vytoužený
a se mnou najdeš bájnou Atlantidu citu
já říkám neochvějně pevně a hrdě: Chci tu!
NEBER MI
Vezmi si s perličkou můj stříbrný prsten
a protni mé srdce slovy ostrým ostnem
najdi si k odmítnutí mé něhy sto důvodů
jen neber mi lásko mou bílou svobodu
Vezmi si mé tělo na prahu horké noci
zlíbej je studenými polibky mé oči planoucí
vezmi si pestrobarevné pentle z odvodu
jen neber mi má lásko oblaků svobodu
Vezmi si pramen mých vlasů po ramena
vyčti mi všechna má bývalá ženská jména
dej mi zahrát marš k poslednímu pochodu
jen neber mi má lásko mou orlí svobodu...
ŽASNOUT (P. F. 2013)
Žasnout dětskýma očima
nad nevyzpytatelností světa
na moudrost staletých dubů
si počíhat
že volavka vždy
k těm přímým a nadějným
se slétá
Blankytnou oblohu mít v hlavě
třebaže liják trablů
je téměř neúprosný
květinu dát do samopalové
hlavně
objímat v lese vrásčité
sosny...
|
