na další stranu
Jan Ariel Kocourek
26. 3. 2012
Oboustranná domácnost několika do temných krojů oblečených žen tiše je
má frustrace z oboupohlavnosti je dojemná a pulsující
(v ošatce dítě spící)
svůj malíček si mačkám druhou rukou – ať srdce tlukou
soběstačný čistokrevný pes do domácnosti zmíněných žen vlez
a živoucí básník se posadil na lavičku v parku celou zlatou
já svoje čelo otřu sobě vatou – a z budoucnosti vymizí mi žluté květy
právě mám bílé rety - bílé vlasy - bílý rozum - bílou třepetavou tasemnici
a bílou svíci zapálím si bílým plamenem
pak zasnoubím já bílou ovci s bílým kamenem
a až rozzáří se defenestrované sladkobolné osvícení
zabřezne teleskopicky protažená tyč
-
a my konečně půjdeme už pryč
27. 3. 2012
Dech mělce ulpívá na zobrazivé neschopnosti lhát
je mi tak měkce na všech synaptických spojích
vlahými příkořími odstraňuji tuny kůže z průsvitného dobrozdání
a touha spát mne oblažuje svými kolotavými toť oddenky
řeč plyne sémanticky – a libozvučné převyhřezlé úponky se bojí
muži se vnitřně chvějí svými termostaty
a přičinlivost jindy běžná – zdomácněla
pravda je rozpůlená ba i celá – vtiskla se do hromádky chvojí
tipuji – že zamrznutá rosa začne úzkostlivě lkát
tisíce nahých postelí se staví zadní stranou k rozpačité famóznosti
do cesty postavily se mi vytrčené kosti
a drobné kůstky ze zvířete oslovitého toť druhu
zase se moje indikace točí ve visutém kruhu
a blaženství zpytuje okoralé polyfunkce mrzkých lichokopytníků
na stole mísa plná dokonale pravidelných fíků a břitkých zmizolezů
já za pec uhrančivě zpitomělou nakonec si vlezu
-
a už nevylezu
|
