na další stranu
Václav Bárta
TAK JSEM TI, KAČENKO, TU NĚŽNOU BÁSNIČKU O JEDNOM UNAVENÉM PTÁČKOVI A ROZTOUŽENÉ PĚNIČCE TROŠKU PŘEPSAL. CO TOMU ŘÍKÁŠ?
Zpěváčku ptáčku nespi už
Jak můžeš ještě spát?
Jaro se blíží Tak se vzmuž!
Já chápu že jsi v pánu
Když noc k samému ránu
Musel jsi prozpívat
Pěnice pěla nad řekou
Z toho jsi ptáčku naměkko..?
Pěnice oči protřela
Už zase vrtí prdelkou
Bránici k zpěvu opřela
A klokotá jí hrdélko:
Skřivánku jásej! Vítej nový den!
Na tvoji počest krajem zní
v podání krásné pěnice
árie koloraturní
Raduj se že jsi oblíben!
Dneska jsou hromnice
Dneska si musíš vrznout
Kdybys měl zmrznout!!
TEDA KAČENKO, TY MĚ PŘIVÁDÍŠ NA MYŠLEKY! PŘEDSTAVA JE TO SICE TROŠKU NEREÁLNÁ, ALE ÚŽASNÁ A VZRUŠUJE MĚ NÁRAMNĚ. DOUFÁM ŽE OCENÍŚ, ŽE JE NABITÁ NĚŽNOU POEZIÍ.
Prsíčka moje Ještě dvě tři sklenky
A vyklouznete z podprsenky
Kozičky moje už vás vidím venku
Už rozepínám podkozenku!
TY MI, KAČENKO, MÁLO PÍŠEŠ, A JÁ UŽ DNESKA TŘETÍ BÁSNIČKU: O ČEM BYS ŘEKLA, ŽE TAK ASI JE? JE O VÁŽKÁCH A O LÉTU. NE ABYS V TOM HLEDLA NĚJAKOU EROTIKU. NENAJDEŠ!
Tak máme srpen v kalendáři
A je tu louka nad jezem
Rozmarné léto Slunce září
Voda je teplá Prohřátá je zem
Desítky vážek kolem cestu váží…
A skoro všechny v tomhle letním dni
Hrajou hry noci svatební
Navštěvují květ po květu
A milujou se za letu
Milostiplné léto tu je
A mě to lásko inspiruje
Otoč se ke mně pěkně zády
Pojď! Vezmeme si z vážek příklad
Zkusíme si to jak to vážky rády
Jak modrý motýl důkaz lásky
Podám ti s chutí několikrát
Jenom mám trochu obavu
Že tady v louce u splavu
Nebudu schopen jako vážky
Milovat se a přitom lítat
TUHLE BÁSNIČKU SI DOBŘE PŘEČTI A PŘEBER, KAČENKO. TO ABYS VĚDĚLA, CO A KDY BY TI HROZILO, KDYBY TI NĚCO MĚLO HROZIT.
V trenkách mi zase stojí stan
A pod stanem mám stání
Sám bych to štronzo neustál…
A jsem tu plonk jak z udělání!
Naštěstí co se týče stanu
Sám na ten problém nezůstanu
Ruku v ruce tu stojíme
Spolu dva - já a můj střapeček
(A už tu máme plurál!)
On ňouma A já chlapeček
který se dlouho nevyčůral
KAČENKO, KAČENKO, TOLIK TOUHY A NÁDHERÝCH PŘEDSTAV NEMOHLA ŽÁDNÁ JINÁ NIKDY VZBUDIT. JAK JÁ SE TĚŠÍM NA TVOJE NOČNÍ ZAVOLÁNÍ!
Zase se vznáším jaksepatří
Krásně v tom lásko moje lítám
Jsem vzdušný pošťák A jsem titán
A Mongolfierové mí bratři
Zase tě vidím napůl nahou
Jen hebká kůže Na ní plavky
Budu tě hledat Začnu Prahou
Pátrám po tobě u náplavky
Macocha Lipno Štrbské pleso
Kam až mě vzdušné víry vznesou?
K nebesům nebo do pekelce?
Poslední zátěž letí z koše
Opouštím roli listonoše
Dětinská radost ve mně dřímá
Žvatlám jak mrně elece pelce!
Dík za ten zázrak Ó můj Pane!
Už slyším zvonit zvony z Říma!
Ó vřelé díky moje paní!
Měkce mě snáší na přistání
Heliem touhy požehnané
Balonky ve tvé podprsence
MOŽNÁ TĚ NĚKDY NAPADÁ – A TŘEBA TO TAK VYPADÁ - ŽE MI JDE JENOM O TVÉ TĚLO TO BY MĚ, LÁSKO, ZAMRZELO.
Ať stokrát hříšné sny pominu
Má touha trvá dál To si piš!
Den co den Každičkou hodinu
S láskou a s povděkem
Přes Lučnou Nad Sněžku Nad Elbrus
Má duše vznáší se a stoupá výš a výš
V posteli s nebesy šťastna s tvým člověkem
Prožívá duchovní orgasmus
KRÁSNĚ JSI NAZPÍVALA TU LIDOVOU PÍNIČKU O ROSENCE, KAČENKO. POSLOUCHÁM TVŮJ KŘIŠTÁLOVÝ DVOJHLAS A VŽÍVÁM SE DO ATMOSFÉRY JARA, PLNÉHO KVĚTŮ A OMAMNÝCH VŮNÍ.
Je máj a vlahý teplý večer
Na lukách první senoseče
Stříbrný večer zvoní klíčky
A cvrčci vržou na housličky
Jaro promnulo očenka
Hvězdnaté nebe sype květy
Dnes v noci jako před sto lety
mládenci chodí po aleji
Lidové písně kolem znějí
Z dívčích hrdélek z okénka
Sluníčko ránu protře koutky
A šup Kačence pod kalhotky!
Já cítím vůni Vlaho tu je
A kundička si prozpěvuje
Ej padá padá rosenka…
DEJ UŽ MI POKOJ, BABO BÍDNÁ! NA MINULÝCH FOTKÁCH JSEM TI NEVIDĚL NA RUCE. BEZ OHLEDU NA TO, CO BYS MI S TĚMI NÁDHENÝMI ŠTÍHLÝMI PRSTÍKY MOHLA UDĚLAT ZA ŠTĚSTÍ, BERE MĚ TEN POHLED SÁM OD SEBE. SEŠ NÁDHERNÁ SE VŠÍMVŠUDY, KAŽDÝ DETAIL MĚ UNÁŠÍ DO ŘÍŠE SNŮ.
To jsem ti miláčku nestačil říct
Fascinujou mě tvé ruce !
Tvé hřbítky Prsty A kloub po kloubku…
Mrazí mě po těle a je mi hic
Mám z tebe zástavu srdce
Moc bych chtěl pohladit holoubku!
Nasávat něhu z tvých dlaní
Pohlaď mě má krásko z obrázku
Dřív než mě dočista raní
Chci hladit a myslet na lásku
Jestli mě nepřijdeš pohladit
Celou noc do rána budu bdít
Zase mi vyneseš spaní
Ó JAK TĚŽKÉ MÚZY LIDSTVO ZKUSIT MUSÍ!
Feudalismus…
Kapitalismus…
Fašismus…
Socialismus…
Komunismus…
Kapitalismus…
Hyenismus…
Marasmus…
Jeden horší mus
Nežli druhý mus
Při tom tu máš lide nešťastný
Jeden mus vstřícný a úžasný…
Orgasmus!
TAK JSME SI TAK HEZKY POPOVÍDALI, JAK JSEM NA TOM S FYZIKOU KONDICÍ. PŘES DVACET KLIKŮ UDĚLÁM – TO JO! ALE ŘEK BYCH, ŽE ZĚ TO V TUHLE CHVÍLI MOC NEZAJÍMÁ, HEZKY SI LEHNI A DÍVEJ SE. KOUKÁM, ŽE UŽ LEŽÍŠ. TAK HEZKY LEŽ, AŤ SI TO PROBEREME.
Ach Bože! To je podívaná!!
Ležíš tu krásně tvarovaná
Voňavá Hebká Navíc mladá!...
Jsi nějak nesvá Kateřino
Nechceš už verše ani víno
Tuším že tuším co bys ráda
Usměj se na mě moje zlato
Lež ještě chvíli Přijdu na to
jak dneska jařmo věku přelstím
Přestaň se tvářit Krindapána!
Nezoufej Kačko ustaraná
že nemáš v lásce štěstí
Zas bude dobře Zjasni líce
Stařeckou rukou v apatyce
Svírám už recept na viagru
Já křtěný první republikou
Nahodím s touhou převelikou
formu jak Jarda Jágrů
PODÍVEJ SE, MILÁČKU, ČERNÁ TMA JE ZNIČEHONIC VŠUDE KOLEM NÁS.
Tma tmoucí kolem se prostřela
Drž si mě miláčku od těla
Už se mi hlavou honí plán
že si tě krásně olíbám
Zlíbám ti oči čarokrásné
I něžné hedvábí korzetu
V téhle tmě miláčku jeden žasne
Že si to nepletu
Pokryju polibky krk i tvář
A všechno jenom tak po hmatu!
Tvoje dvě kozičky Každou zvlášť
A navrch sedm obratlů!
Nežli se stačíš čeho nadát
budeš mít sundanou košili
Bude tě šimrat moje brada
od stehen po šíji
Kukadla Bříško A klíční kost
I všechny tělesné záhyby
Rozkošnou nožičku Velký nos
Všechno má pusa políbí
Ba i tvůj pěkný poštěváček
Dočká se nakonec pocelu
(Jestli ho objevím dřív než vláček
vyjede z tunelu)
TUMÁŠ, DĚVČE ZTEPILÉ, PÁR VERŠÍKŮ O PILE.
Dokud jedna hrůzou trne
že ji pila ostřím zraní
Potom říkám bez váhání
Bacha! S pilou opatrně!
Na pilu se nemá tlačit
Jenže: jak to zaonačit?
Má snad jeden bránit pile
Aby řízla s velkou chutí
když má dojít k přeříznutí?
To by jaksi milá pila
své poslání neplnila
To by bylo pošetilé…
Rody moudrých Rody hlupců
Držely se děvče milé
kvůli zatrolené pile
dávné rady dřevorubců:
Na pilu se tlačit nesmí
Co je zem a nad ní vesmír
dobrá pila přijde vhod
Kdyby měla zreznout- tak ať!
Jen ji nesmí nikdy tahat
Jedna čehý Jeden hót
Vyjádřím to jasně Stručně:
Aby naše milá pila
V radosti nám nebránila
Písně lesů vod a strání
Zpívala nám při řezání
Nezpříčila se nám v půli
Musíme mít oba vůli
Tahat fest a obouručně
SÁM NAD SEBOU NĚDY ŽASNU, CO TO ZE MĚ LEZE, ANDĚLÍČKU!
Unesen nad pokladem tvého klína
Vznáším se nad krajinou fantastů a ptáků
V pohledu času se mi připomíná
Ten známý kosočtverec z péra puberťáků
Kolem mé aury poletují andělíčci
Amorci vytrubujou falzet na trumpety
Tak je to s ateistou který potisící
A napoprvé Prožil zázrak nebevzetí
Skafandru nemaje Ba ani bílé hole
Oslepen touhou po paměti pátrám
S chutí a láskou jsem se ujal role
speleologa i kosmonauta
Čeká mě rajská cesta do údolí
Jsem z nejšťastnějších světa – Bůh ví
jak s chutí slíbám z tvého těla zrnka soli
A zhasím žízeň u ponorné Punkvy
Po hebkém rozžehnání s mléčnou drahou
Z obláčků jukne dráček poštěváček
Tvé kumuly se nalívají sladkou vláhou
Ó kéž se dostaví i průtrž mračen!
Máš tělo k milování požehnané
Tvůj mokrý klín je pro mě božská mana
Hladím ho s láskou Lásko mysli na mě
A nech mě v sobě do božího rána…
Kam kouknu mám ten obraz nebe před očima
Grafoman Poeta - co ve mně dřímá
snaží se vzbudit dojem
Andělíčku
Že právě prozkoumal tvou božskou
Pičku
A přitom nestál ani na krajíčku !
SNAD SI TU BÁSNIČKU NEBUDEŠ BRÁT MOC OSOBNĚ, KAČENKO.
Peřinu jsi už načechrala
Nevstávej ještě moje malá
Do postele tak načančané
Má jeden lehnout jak si ustele
A v klidu natáhnout si tělo
Já nevím co to do mě vjelo
Že jsem tě místo do peřiny
přehnul přes pelest postele
To se tak s jedním někdy stane
Snad bys má lásko neplakala?
Máš na tom jistý podíl viny
Že mi teď raší jako proutek
Jen v košilce a bez kalhotek
Dělala jsi mi laskominy
No tak se utiš moje malá
Křičíš: už přestaň! Já to nevydržím!
Ty nejsi člověk Ty jsi zvíře!!
Vejskáš jak ogar na Podluží
Celá se chvěješ Nejsi k utišení
Lámeš si nehty Skřípáš zuby
V křeči zatínáš pěsti
Mumláš jak Janek zlatohubý
Už! Už!! Už držíš nohy křížem!!!
Chvěješ se jako ptáče…
Ach bože to je nadělení!
Slunce už vstalo A ty pláčeš!
A na peřinu pod pelestí
Kapou ti slzičky štěstí
|
