Václav Bárta

Před padesáti lety mi vyšla knížka s „krátkými řádky“, jak říkal jeden můj kamarád (sám prozaik) básničkám. Ta knížka se jmenovala „Jak se chodí za holkama“. Za těch dalších půl sta let jsem v psaní říkánek (tak tomu zas říkám já) sice pokračoval, jednalo se o různé veršování o lecčems, k lecčemu a pro leckoho, ale knížka už z toho nebyla. Spíš jsem psal pohádky pro rádio, písničkové texty (nejspíš budete znát ty z pohádky Princezna ze mlejna, nebo z poslední doby k písničkám syna Vaška, který si říká NOID). Taky mi vyšlo pár knížek s pohádkami, nějaká elpíčka a cédéčka, hry se zpěvy pro divadlo se synovcem Borkem…nebylo toho zas tak málo, ale básničky s tématem příchylnosti k ženskému pohlaví byly mezi nimi sporadicky. Ta příchylnost mě ovšem neopustila v praxi. Zatímco před těmi padesáti lety jsem měl všehovšudy dva syny, dnes mám dětí sedm, čtrnáct vnoučat a dvě pravnučky.
Ty dnešní říkánky s názvem „Jak se chodí za holkama po letech“, napsal potrhlý veršotepec, který už spoustu let jezdí zadarmo městskou dopravou.
Když si dáte tu práci, a spočítáte si, kolik mi asi bude, zjistíte možná, že na svůj věk mám ještě dost slušnou fantazii.

JAK SE CHODÍ ZA HOLKAMA – 1968

(ukázka z knížky)

Za holkama se chodí různě. Uvedu několik příkladů:
-Pomalu nebo rychle
Pomalu se chodí, když je čas, a rychle, když je nečas.
-Jen tak, anebo vážně.
Jen tak se chodí, když chodí kluk jen tak s holkou a holka jen tak s klukem.Vážně se chodí, když chodí kluk jen tak s holkou a holka se chce vdávat.
-Občas, anebo stále.
Občas chodí ti, co ještě nemají ty zkušenosti. Stále chodí ti, kteří už je mají, ale poněvadž nejsou sobci, nenechávají si je pro sebe. A to je můj případ…

BÁSEŇ

Měl bych si sednout a napsat báseň
Něco jak hladím tvé vlasy
Nebo tvé kadeře
Nebo tvé něco…

Když sednu a budu přemýšlet
Tak něco vypotím
Potom to vezmu
Proškrtám
A to co mi zbude
Přepíšu načisto

Tím bych měl vyhráno

Jenže co s tím?
Zatímco sednu a napíšu báseň
Tak jiný bude hladit

To zrovna!

PRO TVOJI OSOBU

(text písničky)

Pro tvoji osobu obsadím všechny ploty
A barvou z latexu budu tam psát
veliký nápisy A na nich že jsi to ty
která mě nenechá vteřinu spát

Pro tvoji osobu zakážu všechněm lidem
užívat koupelen anebo sprch
Neboť ty jediná dokážeš vonět mýdlem
který nám dodává tuzemský trh

Pro tvoji osobu sepíšu bez námahy
takovej poem že budou paf
umělci z venkova i z celý Velký Prahy
Šrámek se probudí a zruší splav

Pro tvoji osobu zažehnu hroznej plamen
Do toho plamene vstrčím svou dlaň
Pak do něj pokleknu Nešpitnu ani amen
Dokud mi neřekneš: neblbni vstaň!

VOJENSKÁ POEZIE

Promiň že odpovídám jenom dopisnicí
Na dopis už mi nezbylo
Stojím a vidím večernici
o jaké se nám nesnilo

Ač brýle mám a vidím hůře
tou nádherou se zajíkám
Vzala ti vojna chlapce - muže
Zpátky ti vrátí básníka

Napíšu báseň Druhou Třetí
A člověka to těší
Však čím víc básní nepíše ti
tím zdá se mu to těžší

V jedné ruce držím péro
V druhé ruce pušku

To dá fušku

JAK SE CHODÍ ZA HOLKAMA PO LETECH - 2017

(ukázka z knížky)


kresby Ota Janeček

MÁ TROUFALOST JE NESKUTEČNÁ

Má troufalost je neskutečná
Čeká mě penze K tomu slečna
čeká mě vedle v pokoji
Je zjevně plná nepokoje
Štráduje sem tam Budí dojem
že jí snad tiklo v orloji
Už nesu drink Tak zase jednou
uklidním slečnu neposednou

Jestli mi chvíli postojí

JSI NĚJAK NESVÁ KATEŘINO

Ach Bože! To je podívaná!!
Ležíš tu krásně tvarovaná
Voňavá Hebká Navíc mladá!...
Jsi nějak nesvá Kateřino
Nechceš už verše ani víno
Tuším že tuším co bys ráda

Usměj se na mě moje zlato
Lež ještě chvíli Přijdu na to
jak dneska jařmo věku přelstím
Přestaň se tvářit Krindapána!
Nezoufej Kačko ustaraná
že nemáš v lásce štěstí

Zas bude dobře Zjasni líce
Stařeckou rukou v apatyce
svírám už recept na viagru
Já křtěný první republikou
nahodím s touhou převelikou
formu jak Jarda Jágrů

RÁNO JAKO ZAMLADA

V trenkách mi zase stojí stan
A pod stanem mám stání
Sám bych to štronzo neustál…
A jsem tu plonk jak zudělání!

Naštěstí co se týče stanu
Sám na ten problém nezůstanu
Ruku v ruce tu stojíme
Spolu dva Já a můj střapeček

(A už tu máme plurál!)

On ňouma A já chlapeček
který se dlouho nevyčůral

ULOŽÍM SI JI DO PÍSANKY

Zachumlám si tvou rozmarýnku
pod peřinku
Ať se mi vyspinká
Kosočtveřinka

Schovám si její tváře
do herbáře
Spočtu ji prsty počítadla
Aby mi neuvadla

Uložím si ji do písanky
Budou mi vonět její stráňky
a každé její ouško
Mateřídouškou

POUŠTÍŠ KOUŘ DLOUHOU ŠPIČKOU

Na stole bodlák s koukolem
A Verlaine o dvou svazcích
Ty mlčíš a já pod stolem
šmátrám ti po podvazcích

Nestojíš o mé lichotky
Pouštíš kouř dlouhou špičkou
Mě lákají tvé kalhotky
s hedvábnou nohavičkou

Zachováš klid a dekórum
když rukou pod ubrusem
začnu bez marných hovorů
hrát si s tvým klitorisem

Tvé rty i pysky vlhké jsou
Jsi úžasná – mon cheri
Svou roli zvládáš s noblesou
hereček němé éry

Dorian Gray – vox populi
jsou planě prostopášní
Bez kalhotek a skrupulí
Tys obraz čistých vášní

Vyjádřím pevným postojem
poměr k tvé dekadenci
Teď potěším tě pod stolem
A doma na kredenci

VADNOU MI KŘÍDLA NEJSEM COOL

Úžasná změna tvého těla!
Bezděčně se mi připomněla
krajina kolem Kolína
Nikde Říp ani Milešovka
Nikde bor Ani vejmutovka
Jsi pěkně fádní holina

Pustá honitba bez remízky
Nadarmo lásko meleš pysky
Co začne klíčit pokosíš
Nemám krunýř jak korytnačka
Nebereš ohled na živáčka
co v tobě toužil najít skrýš

Jak zplihlý dravec nad jetelem
bezradně kroužím nad tvým tělem
Vadnou mi křídla Nejsem cool
Žírnou krajinu pusta hyzdí
Nešťastný pták tu nezahnízdí
Chřadnul by tu a uhynul

ACH MOJI MILÍ... KDO BY TO BYL ŘEK?

Kohorta milek nechať je mi svědkem
že jsem co junák býval statný rek
A byl jsem boháč s mnohým slavným předkem
Ach moji milí... kdo by to byl řek
že přijdou léta a já budu dědkem?
A budu Sám a Stár a Chud a Měk?!

ZÁVĚREČNÝ DIALOG S PANÍ S KOSOU

Ona:

Tak či onak - buď jak buď
Měl ten Václav smůlu
Opouští svět stár a chud
A bez titulů

Jednou čehý Jednou hot
Bral život jak říkám
Nakonec to za život
nedotáh nikam

Já:

Přijal bych to s úsměvem
žít tu ještě s vámi
Teď musíte s pravdou ven
mé milé dámy

Vy co jste dnes naměkko
zastaňte se Venci
Dotáhnul to daleko
Až k impotenci

Ostatní tvorba Václava Bárty publikovaná v Divokém víně:
DV 92/2017: Básničky na hlavu
DV 90/2017: Malý atlas hub
DV 89/2017: Výlet na planetu Eros
DV 88/2017: Jitrocel, Mateřídouška a další
DV 87/2017: Tři texty z programu Zelený strom
DV 86/2016: Listy z herbáře
DV 85/2016: Zvířata v ZOO
DV 82/2016: SPORTY, SPORTOVÁNÍ A SPORTOVCI
DV 81/2016: Nepokořená, Ó můj Bože a další
DV 79/2015: Obličej, Spánky a další
DV 78/2015: Básničky na tělo
DV 77/2015: Žemličky se sekaninou a další
DV 76/2015: BÁSNIČKY NA HOVNO anebo NAHOVNO?
DV 75/2015: Zmrzlina z malin a další
DV 74/2014: Pečený ouhoř a další
DV 73/2014: S Divokým vínem na věčné časy a další
DV 72/2014: Recepty Magdalény Dobromily Rettigové
DV 71/2014: Recepty Magdaleny Dobromily Rettigové okořeněné gastronomickomilostnými sonety Vaška Bárty
DV 70/2014: Jablkové koblížky, Černá zvěřina a další
DV 69/2014: Svíčková pečeně s omáčkou a další
DV 68/2013: Růžena, Žaneta a další
DV 67/2013: ***
DV 66/2013: Teda kačenko, ty mě přivádíš na myšleky! Představa je to sice trošku nereálná, ale úžasná a vzrušuje mě náramně. Doufám že oceníš, že je nabitá něžnou poezií. a další
DV 65/2013: Tak z toho nočního čekání povstala nová básnička a další
DV 64/2013: ***
DV 62/2012: Ó jak těžké múzy lidstvo zkusit musí! a další
DV 60/2012: Otec Václav Bárta píše texty svému synovi Noidovi a ten je ilustruje
DV 55/2011: To je ale blbá básnička,... a další
DV 54/2011: Budu ti říkat Kateřino, Paměti vrby
DV 52/2011: Reminiscence na popravu a další
DV 51/2011: Moták o motání a další
DV 50/2010: Básnička v rokokové náladě a další
DV 48/2010: Kozí válka
DV 47/2010: Jak jsem byl tenkrát u moře v Bulharsku a další
DV 25/2006: Jak se chodí za holkama
DV 2/2003: Poem