na další stranu
Lumír Slabý
V PROSTORU NAD HVĚZDAMI
Vezmeš a zahodíš
paměti nulované
a to co zbude stárne
jak čára za lodí
a to co zbude stárne
tam od divokých skal
se nesou nové fámy
v prostoru nad hvězdami
osud se rozkýchal
v prostoru nad hvězdami
Kýchání osudů
je slyšet do daleka
říkáš si nač se lekat
já už tu nebudu
říkáš si nač se lekat
Chronicky ztraceni
akutně bez nálezů
každý se v duchu přezul
někdo i vypěnil
každý se v duchu přezul
Tam od divokých skal
se nesou nové fámy
v prostoru nad hvězdami
osud se rozkýchal
v prostoru nad hvězdami
TOLIK PĚNY KOLEM
Ty trapný rýmovačky zruším
setřu co není nadčasový
i lehký holky s váhou muší
a těžkou nudu
těžký kovy
…do hajzlu
další rým a tak moc dole
ty slova nějak přizdisraný
a přitom tolik pěny kolem
a jsou tohle ty velký rány?
(máme na to rozumět si?
třeba je normální
volební láska
k podvodníkům
gaunerům hulvátům
narcisům komoušům
točí se to pořád dokola
zaslouží si našinci
lepší prezidenty soudce
vlády?
třeba potřebujou nalítnout
populistům
stejně jako ostrovani jejího veličenstva jako amíci rusáci poturčenci nebo severní kimové nebo co já vím a co já s tím?) šnorchlovat v tomhle vlnobití věčně si duši obnažovat a věřit že je jednou chytím nahý lidi na nahý slova
SUTERÉN
Až v suterénu vzpomínek
je to co nepovedlo se nám
do běla nažhavený vztek
a potupa zas do červena
a rozchod ten jsem taky nezvlád
a prošvih osudovou chvíli
jo málokdy je život bez vad
a trapasy nás usvědčily
zas přijde rána do čenichu
koleduju si koledujem
a po červáncích hořká příchuť
i kyselo i sladko tu je
a stejně se mi nerozsvítí
chci modrý pocit a moudrý nejsem
vždyť ze všech řečí o přežití
jen o svůj čenich bojíme se
|
