Jiří Novák

KOUZLO INTERNETU

Tak dnes bych měl začít nový život. Takhle to dál nejde. Přeci nemohu mít stále takovou smůlu. Čeká mne veliká změna. Může za to internet. Moc zajímavý vynález. To vám povím. Děti mi koupili k vánocům počítač. Abych se prý sám nenudil. Dnes ho již umím používat. Představte si, co jsem tam objevil. Návod, jako začít nový život. To jsou věci! Studoval jsem ten článek až do půlnoci. Všichni, kdo se začali tímto návodem řídit, mají najednou jiný, lepší život. No, když to dokážou oni, tak já se svojí vůlí, budu mít lepší život o hodně dříve. Dokonce se ti lidé zbavili všech zdravotních problémů. Návod je rozdělený do jednotlivých bodů, kterými je třeba se řídit. První bod je pravidelný spánek. To bude problém, až budou dávat večerní zápasy evropské ligy. V druhém bodě mám ráno vstávat vždy ve stejnou dobu. Další zádrhel. Chodím do služby v pět ráno. O sobotách a nedělích si trochu pospím. Následuje vydatná snídaně a pravidelné strava. To si snad dělají legraci. Ráno se přeci pije kávička s cigaretkou. Kolem osmé si dávám v kantýně polívku a rohlík. Na oběd se pořádně nadlábnu. Nevečeřím. Po pivě si dávám chleba se sádlem. Píšou doslovně: „Jezte pětkrát denně“. No, dobrá. Polévka a za okamžik rohlík. Oběd. A večerní krajíc chleba si rozdělím na dobu před pivem a po pivě. Tohle přeci není žádný problém. Chytrý člověk si poradí se vším. Pitný režim je úplná legrace. Vždyť piju pivo. Dokonce se hravě dostanu přes doporučené tři litry denně. Dále je tu psáno: musíte aktivně sportovat. To mne trochu mate. Aktivní jsme měli být za starého režimu. Tohle tedy ne! Aktivní pitomec ze mne nikdy nebude. Zúčastním se, ale nikdy nebudu v prvních řadách. Jde přeci o ten nový život. Na začátek prý stačí pravidelné procházky. Tento bod také splňuji. Chodím pěšky do práce i z práce. Odpoledne chodím na nákup. V úterý a ve čtvrtek ještě chodím do oblíbeného řeznictví pro maso. Mají i místa k posezení. Tak si tam mohu dát další jídlo navíc. Trefa. Vždyť dnes je čtvrtek. Rychle se oblékám a spěchám do řeznictví, než mi zavřou. Cestou musím stihnout zkontrolovat tiket sportky. Prý jsou výsledky sportky i na internetu, ale já jim nevěřím. Co když se někdo splete a druhému tím zkazí život? Pěkně si tam zajdu, to mi nic neudělá. Beztak musím sportovat. Ještě, že jsem na tu poštu zašel. Představte si to, vyhrál jsem tisíc korun. V řeznictví pečlivě vybírám maso. Nechám si ho zabalit na cestu. Prozatím usedám na židli u malého stolku. Dnes ochutnám jejich novou tlačenku s cibulí. Musím přeci jíst víckrát denně, že ano? Panečku, ta je výborná! Cpu se tou dobrou věcí, že ani nevnímám okolí. Dnes tu obsluhuje taková kadeřavá, veselá paní. Je trošku macatá, ale také velmi sympatická. Až mne vylekala. Když stojí u mne a zeptá se: Tak co, je dobrá? Je! Je velmi chutná! Sympatická paní se mile usměje. Teprve dnes si uvědomuji, že se sem těším i kvůli ní. Protože v tuto dobu tu již nejsou žádní zákazníci, sedla si k mému stolku. Vždy vám tu něco schovám, jenom choďte častěji. Ráda vás tu opět uvidím. Nakonec jsme si příjemně povídali až do pozdních hodin. Pomohl jsem jí zavřít obchod a také ji doprovodil k domu. U piva si uvědomuji, jaký je ten internet mocný kouzelník. Vždyť já začínám nový život!

MALÉDIVY

No konečně! Od pondělí se těším na přímý přenos fotbalového zápasu tradičních rivalů, kteří bojují o čelo v tabulce. Ještě k tomu se jedná o derby. To bude něco. Usedám na kanape. Zapínám televizor. Vedle na stolku mám připravenou kávu. Na talířku voní čerstvě upečený tvarohový koláč od mojí paní. Zlaté děvče, ví jak mi udělat radost. Šla k sousedce na drby. Holt ženské, znáte je. Málem jsem to nestihl, rozhodčí zrovna zapískal začátek zápasu. Úvod zápasu ještě ujde, ale pak se zápas změnil v nudné taktizování. Obě mužstva snad šla na hřiště jen na procházku! Vztekám se, místy nahlas. Manželce tohle nevadí. Ví, že nikdy nikomu neublížím. Sport je vlastně jediná věc, která u mne vzbudí divoké emoce. Dnešní zápas mne prozatím zklamal. Začínám se nudit. Uchopím televizní ovladač a přepínám jednotlivé programy. Nikde není nic zajímavého. Jen jedna zajímavá reklama, pro mne neznámé cestovní kanceláře. Maledivy. Krásné ostrovy v Indickém oceánu. Na mapě jen kousek od Srí Lanky. To je krása! Písčité, bílé pláže. Palmy, modré nebe bez jediného mráčku. Splní se vám sen, uzavírá usměvavá reportérka reklamu. Přepínám zpátky na fotbalový zápas. Nic se nestalo. Nikdo nevstřelil branku. Jak by také mohl, když se tam jenom faulují. Nudím se a začínám snít. Procházím se sám po pláži. Mám opálené tělo, které jako by bylo odlito z bronzu. I ten pupek se mi v tom snu ztratil. Hrdý, s postavou římského gladiátora, procházím kolem polonahých dívek. Cítím na sobě jejich obdivné pohledy. Jenže já se neohlédnu. Slunce se mi opírá do širokých zad. Kráčím k malému bungalovu, kde na mne netrpělivě čeká místní krasavice. Všichni turisté mi ji závidí. Patří jenom mně. Objednal jsem nám do bungalovu místní speciality a výborné šampaňské. Nenápadně přidávám do kroku. Nechci, aby opalující se dívky poznaly, jak se těším. To je vlastně jediná nevýhoda těsných plavek. Vcházím dovnitř. Princezna, jak jí s oblibou nazývám, mne vítá jen v Evině rouše. Vzrušením nemohu ani polknout. Prsty čechrám dlouhé vlasy. Do rozkošného ouška jí šeptám lichotky. Její rty se mi nabídnou k dlouhému polibku. Ty tady spíš, probere mne hlas mé ženy. Myslela jsem, že se díváš na fotbal. To ty Maledivy, odpovím překvapený jejím příchodem. Jaké malé divy? kontruje žena. Vždyť je to jen fotbal. Nadechnu se, abych jí, snad po sté, vysvětlil jak to s tím fotbalem je. Vezmi si tady ještě kousek koláče, doplní k tomu. Pak se usměje a dolije šálek kávou. Má moc krásný úsměv. Pojď, posaď se ke mně na kanape, pobídnu ji místo planých řečí o fotbale. Pak ji jemně pohladím po tváři. Kdy my jsme si naposledy spolu udělali něco hezkého? Pochopila ihned. Zavrněla mi do ucha: Ty starej nestydo! Pak jsme se vrátili o dvacet let zpátky. Najednou mě ty Maledivy ani moc nezajímají.

PARŤÁK

No a je to tady. Vždy když jsem slýchal o takových životních situacích, rozčílila mne ta nespravedlnost až k nepříčetnosti. Život mne posunul v čase o spousty let. Trychtýř osudu mne vtáhnul do vírů události, kde převládaly hlavně ztráty. Těsně před důchodem jsem měl mozkovou příhodu. Těžce jsem se z toho dostával. Musím uznat, že bez našich skvělých lékařů bych byl v pánu. Nebo doživotní trouba. Manželka byla skvělá, se vším mi pomáhala. Uvědomil jsem si, jaká je to ohromná žena. Bylo dost času uvědomit si, kolik přátel mne předčasně opustilo. Také jak to mají těžké staří, nemocní lidé. Mohu na rovinu říci, dospěl jsem. Mrtvici mi připomíná pouze hůlka na chození a někdy melancholický výraz v obličeji. Jinak to jde. Po vyléčení mi manželka dala vale. Jsi samostatný, řekla na rozloučenou. Nemocného bych tě nikdy neopustila. Jen já mám také svůj život. Vždy tě budu mít ráda. Vím, jaký jsi. Určitě mne pochopíš. A odešla. Dokonce mi tu nechala kočku, kterou si kdysi vyvzdorovala. Teda kočku. On je to vlastně kocour. Takový líný blbec. Stále se mi válí na stolku vedle kávy. Nebo se rozhodne udělat mi tu nějakou drobnou škodu. Říkám mu Patamat. Podle těch dvou nešiků z večerníčků. Pat a Mat. Takové srandovní osůbky. Stejně pitomí, jako ten můj kocour. Ze začátku jsem ho z toho stolu shrnul dlaní na zem. Podobně, jako když stíráte ze stolu drobky. Jenže on několik minut počká, zírá na mne. A pak se vyškrabe na stejné místo. A kouká do blba. Pokud tedy zrovna nespí. Zrovna dnes se spolu díváme na televizi. Nějaký western. Kovbojky mám rád. Patamat usnul. Vůbec ho netrápí, že indiáni masakrují osazenstvo dostavníku. Je to velmi napínavý příběh. Reklama! V tom nejlepším je opět reklama. Kolikátá už? Vyčůrat jsem se už byl. Tak sleduji nedočkavě onu reklamu. Seznamka pro nezadané seniory. To jsou věci! Na obrazovce přede mnou defilují dámy, které by nikdo nikdy do důchodu neposlal. Kde ty krásky berou? Bylo by milé, mít tu nějakou takovou. Možná by se o mne postarala, uvařila. Byla na mne hodná. Nebyla by upovídaná. Mé představy končí zároveň s reklamou. Pasažérům s dostavníku přijel na pomoc hlavní hrdina. Kocoura přestřelka v televizi probudí. Pomalu se převalí a přes přivřená víčka vrhne na mne spiklenecký pohled. Já vím, odpovím mu nahlas. Třeba by tě neměla ráda, parťáku. Na to ho podrbu za ušima. To on má rád. Je nám spolu dobře.

Ostatní tvorba Jiřího Nováka publikovaná v Divokém víně:
DV 90/2017: Puberta, Houska, Plačky
DV 89/2017: Vůně kávy, Domovní dveře
DV 88/2017: Smrtka, V přechodu
DV 87/2017: Devítka, Bez domova