na další stranu
Rostislav Opršal
MÁ VLAST
(variace na českou poezii)
Tam na své pouti pozdravujte zemi
kde studánky mají ještě laně
co k nim pod hvězdami chodí pít
pěšinky kolem známě vinou se mi
brouci oblázků lesknou se krovkami slíd
s večerem znaveně
vlaštovky slétají k hnízdům pod ambit
mezi hory
kde si chodí ještě nahá
noc černá ostružina poslouchat splavy
Mánesova žena se stříbrným srpem tam na hvězdných Váhách
lípám motá rozvoněné hlavy
Moje zem
jako dědičný hřích
který ve skořápce pro Popelku skrývá ořech
ospalé vojsko pod Blaníkem kde
zurčí potůčky které stále věří v Shakespearovo české moře
na stránkách bájných knih
v skalách pískovcových
svatý Jiří láme dračí hřbet
a za Valdštejnem rozházené balvany Sisyfovy
trest za věčné hádání zda východ, západ nebo střed
Od moravských úvalů po šumavský les
Lipany tu potkávají Bílou horu
a za každým rohem byl a někde je
i dnes
nový obzor donkichotského vzdoru
za mysem opakované naděje
Realita klopýtá a dobíhá až za iluzí
první tu říkají – až co druzí
dlouze zeširoka vládnou krátkozrací
donekonečna s blbostí válčí tady Múzy
ale přesto přece jen
můj úděl je věřit
Vlaštovky jsou tažní ptáci
odlétají a zpět se vrací
já ale tady musím
narodit se
žít a
zemřít
|
