na další stranu
Rostislav Opršal
THEATRUMMUNDI JEDNOHO HERCE
Probírejte mě jak Popelka hrách
co když jsem jen chyba ve scénáři
sám cítím ze své role divný pach
jako když se dvě opice páří
V jedné šatně se smolaři
ve frašce plné jinotajů
dusí mě pocit se kterým se svářím
kdože je ta postava kterou tady hraju
Na předscéně světlo v tmách
podobné ďáblově svatozáři
dává mi už posté šach
a zatímco kuchař zmatek ve mně vaří
doznávám v hořkém komentáři že
do sebe božský nektar i špínu saju
těžko se mi poznat daří
kdo je ta postava kterou tady hraju
Snad v jízdním řádu Mléčných drah
snad u nich v nebeské kanceláři
snad na miskách hvězdných Vah
zváží spočtou mi mé mládí stáří
odškrtnou mě v adresáři a
na zápraží očistců pekel a rájů
zjednají jasno na mé tváři
cože je to za postavu kterou tu dnes hraju
Nebojte se nepátrám po honoráři
kvůli grošíku navíc neroztaju
A vyděsit mě?
To se tedy nepodaří
když jsem já ta postava kterou tu sám hraju!
|
