na další stranu
Lucie Ottová
OLTÁŘ
Kéž bys byl oltářem
kam slzy vsáknou se
aby mě nikdo netrápil neškrabal dlaně za struny citů
nebubnoval na rány tamburíny
v dešti v němž pláčeš
abych neviděla
Jsi růženec co žmouláš až do údivu sám hudba vně těla
Kéž bys byl oltářem
a já tvá píseň co odezněla
PŘIZNÁNÍ
Spíš na dně vany
nahá bezbranná
a mrtvá
Ano
zabil jsem tě
vykřičím to
Na otevřenou modrou louku
a spustím po zapletených
vlnách podobných tvým copům
Padáš
Drtím kolena o štěrk
v korunách stromů
tvůj obraz výkřiku
TMA
Tma
Nikde nic není
Jen
Tma
Tma
Tma
Slídící po pokoji
Světla dohořela
zbyla jen díra
po jiskření
Propast
Tma
Tma
Tma
vše pohltila
Tma
A někde mezi
vložená čeká víra
Jen zvednout ji
VEČER V DÍVCE
Už bylo po půlnoci. Rozhodla jsem se, že se projdu podle copů milované Vltavy. Do kapes nasoukám dva rohlíky, jablko a do té opuštěné na bradavce prsa blok s dřevěnou tužkou, co v sobě má náplň duhy.
Psávala jsem s ní do těl dubových stromů a lupínků kůry vzkazy pro nemilované a opuštěné. Večer co večer. Vytvářely obraz. Občas zašeptal "Proč mi to děláš."
"Aby tvé slzy byly mízou naděje lásky, polibku návratů."
Objal mě větvemi a já mu vtiskla další duhu.
S jablkem v ústech vykřupávám kroky do kamenných břehů.
"Jsi hloupá. Viděla jsem tvé stromy. Proč myslíš na druhý a ne na sebe!"
Jablko vypadlo na zem a skutálelo se jí pod nohy.
"A co vy?"
Zvedla ho a praštila s ním do řeky.
"Asi takhle! Tohle je svět děvenko!"
Na obloze vzplála duha. Pomačkaný rohlík s drobečky špíny vysypávám labutím za lásku.
V prázdném bloku tajemství dubové kůry.
U ŘEKY
Vzlétni a rozechvěj nebe
zapal si cigaretu co pošeptá řeč rtů
v kolenou pohupuj Elvise Presleyho
Za Karlovým mostem slzí duše
Pošeptej mi že miluješ zvuk vody
blízko lodí opřených o mola
Na hladině úsměv podobá se
koktejlu ve kterém plave jahoda
V každém zrnku vykvetla kytara
pusť si mne
v trsátku jsem tvá
|
