na další stranu
Štěpán Votoček
TŘETÍ JARO
Je třetí jaro
narcisy bílé
sklánějí hlavy
nežli je setnou
a pak je milý
donese milé
nahoru Ječnou
a dolů Žitnou
Severní hvězdo
dopřej mi času
než zdi se skácí
a krovy chytnou
než davy krví
vytyčí trasu
nahoru Ječnou
a dolů Žitnou
Je třetí jaro
studené větrem
těhotné nocí
tak neodbytnou
táhnu křížco jsem
přivezl metrem
nahoru Ječnou
a dolů Žitnou
NOC
Nad městem tma
ramenatá
srstnatá
lovkyně noc
políčila
tenata
Sytí ji strach
zdobí ji hvězd
pupence
nenasytná
vybírá si
milence
Bezedný klín
myšinou čpí
a rumem
noc ve které
zápolí chtíč
s rozumem
Jenže kam se
někdo jak já
ukryje?
pohltí mě
naplní a
zabije
POKLADY
Aztécké zlato
a stříbro z Peru
fénické mince
mám v kontejneru
z Kristova kříže
hřeby a třísky
z egyptských hrobů
tepané misky
Rembrandtův portrét
ucho van Gogha
achájskou helmu
sloní kly z Toga
sumerské desky
Ďáblovu bibli
rubínů bedny
jantaru kýbly
Artušův pohár
z nefritu šperky
mumii krále
již zdobí kérky
krabici svitků
z Mrtvého moře
rajského stromu
sušený kořen
Rukopis Fausta
meč Alexandra
přehoz co tkala
trojská Kassandra
věci jimž není
na světě rovno
mám ale jsou mi
všechny na hovno
STOKRÁT
Už jsem tu jednou byl
a kosil jarní trávu
zpocené tělo myl
v studené vodě splavu
Už jsem tu jednou byl
a lovil antilopy
než vítr zahladil
v savaně moje stopy
Už jsem tu jednou byl
a tesal tvář Isidy
rákosím plynul Nil
a za ním pyramidy
Už jsem tu jednou byl
sekyrou prales mýtil
srub z kmenů postavil
a loučí do tmy svítil
Už jsem tu jednou byl
a jílec meče svíral
po krčmách víno pil
v příkopě sám umíral
Už jsem tu jednou byl
čepelí holil bradu
postil se a modlil
v šedé sutaně řádu
Už jsem tu jednou byl
vesloval na galéře
pod sebou úzký kýl
a rozbouřené moře
Už jsem tu jednou byl
ze člunu házel sítě
do kosti runy ryl
a pohřbil svoje dítě
Už jsem tu jednou byl
udřený prací v dole
z almužny živořil
v ulicích metropole
Už jsem tu jednou byl
a rádlem kypřil zemi
a zrno do brázd sil
před Velikonocemi
Už jsem tu stokrát byl
stejný a vždycky jiný
stokrát se obrátil
v popel a hroudy hlíny
PŘÍVOZ
Na staré řece
ledňáček loví
a křivé vrby
neděle světí
na příkrém břehu
za změtí křoví
je skrytý přívoz
od nepaměti
Pěšinu k němu
je těžké nalézt
v úhoru kopřiv
a kluzkém bahnu
užovčí stezkou
táhnu svou bolest
přes kostry stromů
jak starou běhnu
Nápadník vážek
pán světobolu
královstvím kachen
pobřežním šerem
klestím si cestu
k shnilému molu
s pramicí kdysi
natřenou thérem
Ledňáčku modrý
slituj se pomoz
než padnu tíhou
životaběhu
přileť a ukaž
kde je ten přívoz
kterým jsem připlul
k tomuhle břehu
ANEMIE
Noha ti uklouzla po krvi
v závrati chytla ses židle
je ti zle jako když do mrvy
hospodář zapíchne vidle
Krev lesklá jak rubín prstenu
zrcadlí večerní světlo
víš teď už sotva si vzpomenu
proč se to všechno tak zvrtlo
Třeseš mnou křičíš mi do tváře
vypadá chudokrevně
na zbytek zeptej se primáře
pozítří na pitevně
|
