na další stranu
Štěpán Votoček
SOUMRAK BOHŮ
Tak jsme tu zbyli
není co slavit
dvě auta, která
nelze už spravit
zadřené válce
ptačí trus na skle
kopřivy rostou
z prorezlé kastle
Tak jsme tu zbyli
nechceš se stavit?
o starých věcech
můžem se bavit
seškrábat vrstvy
odhalit fresky
ve zdivu kůže...
čteš esemesky?
Tak jsme tu zbyli
není co slavit
ještě nás drží
poslední závit
Venuše loňská
včerejší David
než soumrak bohů
začne svět tavit
ECCE HOMO
Někdo mlátí do topení
někdo mlátí do trubek
jsme malinko rozpolcení
je polibek náhubek?
zůstali jsme v předpokoji
zůstali jsme v předsálí
Mirjam góje v kóji kojí
do mrtě ji vysáli
Někdo mlátí do topení
někdo mlátí do trubek
to se jeden z lásky žení
pak nadává do čubek
ulomeným nehtem ryjem
v předpokoji do dveří
materie s mystériem
Pilát s Kristem večeří
Někdo mlátí do topení
trhá mi to útroby
asi sáhnu po kameni
to se v noci nerobí
pro Kristovo utrpení
když se tluče do trubek
znamená to vykoupení
nebo jenom: hle člověk?
PROTRŽENÁ PŘEHRADA
Na Bílé Desné
v samotě lesní
zbytky psu dávám
ani je nesní
a čísi děti
do tůní Desné
lákají psa si
hrát, ale pes né
Stojím tam, kudy
kdysi se hrází
valila voda
pes běhá v mlází
pak cosi větří
podoben vlku...
každá hráz jednou
povolí tlaku
ÚPOLÍNY
Na louce nad Jizerou
rozkvetly úpolíny
do loňské trávy sotva
někdo si přisedne
ještě se zbytky sněhu
vpíjejí do hrud hlíny
ráno se mrazem třese
a horkem poledne
Kolikrát jsem se tudy
prodíral závějemi
kolikrát v písku ležel
divil se vší kráse
kolikrát nechal tělo
přelévat peřejemi
nevěda, co vše očím
ve stínu skrývá se
Na louce nad Jizerou
rozkvetly úpolíny
stržené ornamenty
zlatého oltáře
mé oči unavené
znají už jenom stíny
kterými probleskuje
žluť květů na jaře
SVATEBNÍ
Jablka začala
do trávy padat
ruce mám studené
cítíš ten chlad?
komu by chtělo se
ještě se hádat
máš-li mě ráda a
mám-li tě rád
Večer mě nečekej
nevětrej peřiny
sbalil jsem deku a
naostřil nůž
z karafy pod oknem
vysypej květiny
odvolej hosty a
návštěvy zruš
Až začnou sýkorky
o drobky prosit
a vítr zahradou
sníh s listím hnát
až budeš z dřevníku
polena nosit
pak možná za dveřmi
najdeš mě stát
Budu se honosit
šedivou bradou
ve vlasech vpletený
pár orlích per
jabloně družičky
budou stát řadou
a mráz kněz usykne
nechej či ber
KONTEJNERY
Na prostranství u pošty
z první republiky
vítr honí kartony
petky a pytlíky
Chodím tudy každý den
kolem kontejnerů
kde se třídí odpadky
i já je sem beru
Žlutá, modrá, zelená
každý má svou barvu
plasty, sklo i papíry
tam, kam patří, narvu
Vypadá to zdánlivě
velmi jednoduše
kam se však dá vyhodit
tělo, a kam duše?
NOCÍ
Proti tmě jak velehory
vzpínají se střechy
je slyšet smích ve vikýři
a odněkud vzdechy
znělka zpráv zní odkudsi a
odjinud ryk hádky
jdu nocí a vím že nelze
otočit se zpátky
Tak se dívám nahoru k té
černostříbré šedi
ptám se proč? a sotva se kdy
dočkám odpovědi
na jazyku výčitky a
nasládlou chuť rumu
jdu nocí a vím že nelze
nikdy dojít domů
SKONČILA VÁLKA
Skončila válka
na transportéru
vracím se domů
od mašinkvéru
v kostele kněz mši
slouží za padlé
usmaž mi, drahá
vejce na sádle
Skončila válka
opusťte sklepy
trikolóry si
dejte na klopy
vracím se domů
a je to sláva
učitel s děcky
praporkem mává
Skončila válka
vyhrabte miny
a buďte hrdí
na mrtvé syny
do skříně hoďte
plynové masky
můžete začít
odklízet trosky
Skončila válka
po letech boje
se ženou lehnu
si do pokoje
exploze ticha
srdce mi plení
skončila válka
ale mír není
|
