na další stranu
Štěpán Votoček
LOVEC
Jsem lovec gazel
z paleolitu
někde mám luk a
plášť z jelenice
a v kapse mobil
a klíče k bytu
úlovky dávám
do lednice
Jsem lovec gazel
z paleolitu
někde mám oštěp
a tesák z kosti
sleduju zprávy
na satelitu
a marně hledám
souvislosti
Smyl jsem si z čela
červenou hlinku
do myčky skládám
špinavé hrnky
vyhasl oheň
a tak na linku
vyndávám jídlo
z mikrovlnky
Odpadky házím
do igelitu
a sáček vážu
dvojitým uzlem
jsem lovec gazel
z paleolitu
někde mám váček
se svým kouzlem
Veliký duchu
travnatých plání
ukaž mi cestu
kterou bych zmizel
ať ještě jednou
potěžkám v dlani
krvavá horká
srdce gazel
LODIVOD
Loď vlnobitím
pohání orkán
na přídi stojí
lodivod
sůl prkna sžírá
jak dřevomorka
kýl drtí větru
kladivo
Na třískách ráhen
servané plachty
rukama svírá
kormidlo
z výletní jachty
po bílých plážích
stalo se bludné
plavidlo
Vyhlíží marně
majáku světla
rotuje střelka
buzoly
posádku dávno
bouře už smetla
za spánek dal by
cokoli
A přesto loď se
na vlnách drží
vzdor Boží vůli
bezcitné
zkáze vstříc pluje
a stále věří
že zítra slunce
vysvitne
SVĚTLO
Spatřil jsem světlo
padalo kolem
prošlo jak bodák
veškerým bolem
Světlo, v němž nelze
ukrýt se v stínu
obnažilo mě
jak balerínu
Světlo jak záblesk
jen ono bylo
a v něm se náhle
vše vyjevilo
A potom zhaslo
zůstal jsem ve tmě
prosím tě, Bože
ven z ní vyveď mě
AŽ
Až místo slavíků
zapějí vlci
až místo něhy se
zlost vzedme v srdci
až slova zhrubnou a
pohledy ztvrdnou
až písně doznějí
a barvy zšednou
Až místo kostelů
vyrostou tvrze
až cesta k úsvitu
ztratí se v mlze
až místo ohýnků
požáry vzplanou
až dlaně doteky
oplatí ranou
Až voda v potocích
hnilobou zkysne
až mrtví začnou se
zjevovat ve snech
až ostré sekery
výhonky setnou
až z úlů místo včel
kobylky vzlétnou
Až v polích zarostou
zlomená rádla
sprostota roztáhne
klín, kde ctnost vládla
až Boží andělé
náš domov minou
pak bude pozdě se
tázat čí vinou
KOSTLIVCI
Mám ve skříni za hadrama
schovaný svý kostlivce
bojím se, že vypadnou ven
k nohám tý mý citlivce
Zpoza košil, sak a kravat
když se ráno oblíct chci
prázdný důlky na mě civěj
jak v sedlecký kostnici
Jak na vlajce bukanýrský
jak na pražským orloji
jsem z toho dost vyplašenej
zvlášť když všichni jsou moji
Dlouho jsem je zatajoval
šlo to, když jich bylo míň
jenomže teď je jich tolik
že mi nejde dovřít skříň
Pro jistotu preventivně
zatahuju rolety
aby světlo neprobralo
k životu ty skelety
Všechno jednou že vyplave
říkala už prateta
mí kostlivci, zdá se, mají
nakročeno do světa
Už dál nejde, aby byli
oni uvnitř a já vně
řešení však nabízí se:
ukryju se mezi ně
Zbavím se všech měkkých tkání
od svalů až po sklivce
ať máš, moje nejmilejší
taky svýho kostlivce
VIVISEKCE
V břiše mi krouží nůž
doprava, doleva
říkám si, tak se vzmuž
nemysli na střeva
Nůž nebo bajonet
krájí mi vnitřnosti
jako bych čepel sněd
štíra či psí kosti
Říkám si, člověče
proč nůž, ne oprátka
copak jsem dobytče
jež vzali na jatka?
Proč ruku řezníka
neumím zarazit
čí kudla, čí dýka
hlodá jak parazit?
Nůž nebo bajonet
vyjde to nastejno
že jsem nic neproved
zdá se, je lhostejno
V břiše mi krouží nůž
nelze jej vytrhnout
Bože můj, dělej už
chceš-li mě vyvrhnout
On ale zdráhá se
dát ránu z milosti
zaživa pitvá mě
bez vášně, bez zlosti
Ta kudla rezavá
ne a ne dokroužit
měl bych si o pár let
občanku prodloužit
KDYŽ
Když se všechno posere
člověk si to dost bere
vzpomene si na Joba
kurva, to je podoba
Když se všechno domrdá
jednomu to práci dá
vykopat se z pelechu
a nevylízt na střechu
Když je všechno v prdeli
člověk shání pistoli
špagát nebo žiletku
a kyanid ke snědku
Když se všechno podělá
některej to udělá
jinej dá se na pití
žije život k zeblití
A jak běžej měsíce
pocvičí se v mimice
a tváří se jako dřív
ačkoli má v hlavě chlív
Cvokaře si vyhledá
ten mu rady k hovnu dá
předepíše Cipralex
doporučí sport a sex
Když se všechno dojebe
těžko věřit na nebe
se svatejma na mráčkách
když je všechno ve sračkách
|
