na další stranu
Václav Bárta
(Texty z muzikálu "Kozí válka" pro DJKT Plzeň)
JAK HOUSLE BEZ DUŠE
Jak housle bez duše
a nůše děravá,
souzenec bez práva
bez tebe jsem.
Klekání bez zvonů,
bez hromů blejskání,
suchopár ve stráni
bez tebe jsem.
Chtěl bych jít s tebou
pšeničným polem,
nakrojit chleba
za stejným stolem.
Hospoda po svátku,
hospodář bez statku,
štěbenec bez plátku
bez tebe jsem!
Má lásko křehká jak pápěří,
na tobě tuze mi záleží.
Nedávej na řeči,
u mě jsi má milá v bezpečí.
S laskavcem ve váze,
vády a nesnáze,
stříbrnej vítr svál,
zůstaň už se mnou a nechoď dál.
Jak ráno bez kosa
a rosa bez louky,
mlejnice bez mouky
bez tebe jsem.
Letní noc bez vůně
a tůně bez břehů,
list prázdnejch příběhů
bez tebe jsem.
Chtěl bych mít s tebou
dětí jak smetí,
nekoukat na to,
jak ten čas letí.
Nejím a málo spím,
vleču se jako stín,
nic pronic v marnosti
bez tebe jsem!
Má lásko křehká jak pápěří,
na tobě tuze mi záleží.
Nedávej na řeči,
u mě jsi má milá v bezpečí.
S laskavcem ve váze,
vády a nesnáze,
stříbrnej vítr svál
zůstaň už se mnou a nechoď dál.
Až půjdeš po cestě, zastav se,
já ti dám kytičku laskavce.
Kytičku z heřmánků,
abys mě volala ze spánku.
Kytičku z brotanu,
však já tě dostanu.
Kytici z bodláčí,
abys mě viděla nejradši.
MARNÁ OBRANA
Vím o tvé kráse hodné velké slávy,
královno zimní Kvildy, vládkyně léta Lipna.
Vím, co ví každý v horním Povltaví,
že jsi jak Boubín nepřístupná a jak Krumlov nedobytná.
Dřív, než tvůj majestát se rozkošatí na trůnu,
svlíkám šat poddaných a vydávám se na pochod.
Až promluví mé zbraně, ztratíš Zlatou Korunu,
už překročil jsem Vyšší Brod.
Já z rodu Pánů z Růže a potomek Husitů,
chápu se žerdě rodového praporu.
Než dnešní noc dospěje k úsvitu,
přestaneš chodit s nosem nahoru.
Nech si své vzdušné zámky třeba obrůst růžemi,
kochej se mocí, kterou vládneš nad davem.
Můj předvoj dosáh´ tvého území
a voj už stojí k zteči nažhaven.
Přestaň tančit dvorské tance,
uč se mravům podzámčí.
Zdolal bych i hradní šance,
tvůj odpor je bez šancí.
Nic už s tím nenaděláš,
marná je tvá obrana.
Darmo se snažíš ubránit své ležení.
Tvá bitva je už dávno prohraná
a nic se na tom faktu nezmění.
Nikdo už ti nepomůže,
přijmi pravdu, jaká je.
Nad hradbami u tvé tvrze,
bílý prapor zavlaje.
Tak nestůj, slož už zbraně,
zbav se marné přítěže.
Otevř mi sama hlavní bránu v ústrety.
Až ověnčí mě vavřín vítěze,
upadnu rád do tvého zajetí.
|
