|
na další stranu
Václav Bárta
RECEPTY MAGDALENY DOBROMILY RETTIGOVÉ
okořeněné
GASTRONOMICKO- MILOSTNÝMI SONETY
VAŠKA BÁRTY
JABLKOVÉ KOBLÍŽKY
Oloupej 12 míšenských jablek, ustrouhej je na struhadle, dej na kastrolek půl lotu másla (lot = 16 gramů), dej ty strouhané jablka k tomu a nech je dusit; usmaž jednu strouhanou žemličku dozlatova, nech vychladnout, vraz do toho dva žloutky a jedno celé vejce, dej k tomu 3 loty tlučeného cukru, trochu tlučené skořice, hřebíčku a trochu drobně pokrájené citronové kůry, dobře to umíchej, a řídké-li to, přidej trochu strouhané žemličky, udělej kulaté kobližky, obal je v strouhané žemličce, vysmaž v rozpáleném másle, posyp skořicí a cukrem, dej na stůl.
Míšeňská jablka nejprve strouhej
pak je máš dusit- to si piš!
dva žloutky, žemličku, dál k tomu dodej.
Tak káže starý recepis.
Až bude do konce výčet z něj dobrán,
budeš hotova docela,
udělej, co jedna mladá a dobrá,
česká kuchařka udělá
Za dobrým dílem se ohlédni s chutí,
nazvedni pokličku tak z jedné čtvrti.
Přikápni másla do dížky.
Až doznáš, dížka že obstojí zjevně,
zkontroluj násadu. Drží-li pevně,
s potěchou smaž dva koblížky.
ČERNÁ ZVĚŘINA
(divoký kanec)
Když jest černá zvěřina dobře opálena, tedy ji čistě omej, vlož ji do hrnce, nalej na ni tři díly vody, jeden díl vinního octa, osol ji a nech ji do měkka uvařit. Na půl žejdlíka suchých višní nalej žejdlík vína a nech to hodně rozvařit, přilej k tomu trochu polívky, v které se zvěřina vařila, rozmíchej a proceď to, dej k tomu kus cukru, trochu citronové kůry, hřebíčku a skořice, zapraž to žlutou jíškou a nech to povařit. Potom se zvěřina ocedí, zaobalí se do pěkně složeného servítku a dá se na stůl; omáčka dá se zvlášť do nádobky k tomu určené. Místo višní mohou se ve víně uvařit sušené šípky.
Buď černá zvěřina vložena do hrnce,
při pozdním večeru, za zimních červánků.
Ať už jde o kance anebo o srnce,
nejlíp se vychutná s komtesou na zámku.
Hodovním sálem zní muzika velebná.
Komtesa v bílém jak princezna do bálu.
Z ničeho najednou bleskne. A všude tma!
Žárovky pohasly na lustru z křišťálu.
Venku je prosinec, kol zámku závěje.
Hřeju se u plotny- nějak nám nehřeje.
Večer se, komteso, protáhne notně.
Vedení spadlo jim kdovíkde, Kačeno.
Ta dnešní hostina nebude načerno...
Však my dva krásně se pomějem potmě!
DUŠENÍ SKŘIVÁNCI
Ober, vykuchej a očisti náležitě skřivánky. Dej na rendlík kus másla, dvě drobně nasekané cibule a nech to do zlatova spěnit, pak dej ptáčky do toho, osol je, přikrej poklicí a nech je dusit; když se vypuštěná z nich šťáva začíná ztrácet, přisyp k nim asi lžíci mouky, zamíchej to a přilej tolik hovězí polívky, mnoho-li je potřebí, aby bylo dostatečně omáčky, pak to trochu okořeň tlučeným pepřem, přilej čtvrtku vína, nech to ještě trochu povařit a dej to na mísu.
Když „dávám ptáčka do toho“
představuju si zvláštní situaci:
vznáším se pod modrou oblohou
a zpívám tak, že koldokola všichni ptáci
chtěli by zpívat jako já
a závidí mi, že si můžu vrznout.
A vy jste teď, Magdo, taková,
že mi snad odepřete i tu vůli zmrznout.
Já vím, že byla jiná doba
a každá kůstka byla dobrá.
Ať je to jak chce, buď jak buď-
i když jsem žravec, rád se postím,
To radši budu chroustat chrousty.
Na tuhle krmi nemám chuť.
ZELENÁ POLÍVKA Z JARNÍCH BYLINEK
(Kräutersuppe)
Nasbírá se jarních bylinek, totiž: opence, hřebíčku, jahodových a fijalových lístků, chudobičky, cikorie, kerblíku (Körbelkraut), zelené petruželky, mladé zelené cibulky, kmínových lístků, vše se dobře očistí a v několika studených vodách přemeje, aby v tom písku nezůstalo, naleje se na to dle potřeby hovězí polívky a nechá se to asi deset minut vařit; potom to proceď a bylinky na prkénku drobnince rozsekej, pak je dej do čistého hrnku, polívku, v níž se bylinky vařily, na to vlej, a nech to opět u ohně stát, až se to počne vařit. Potom vezmi tolik rovných kávových lžiček pěkné mouky, kolik žejdlíků je polívky, také tolik lotů čerstvého másla a též tolik lžic sladké smetany, a na každý žejdlík tři žloutky, to všecko rozmíchej, okořeň květem a s tou vařící polívkou to zakloktej, pak to nalej na smaženou žemličku nebo na smažený hrášek číslo 23.
NB: Tato polívka, když jest zakloktaná, nesmí se již vařit, nanejvýš nechá se ještě přejít jeden var, přičemž se ale ustavičně míchat musí. Pro domácnost a v čase, když jsou vejce drahé, může se dáti žloutků jen polovička, a kdo tuto polívku nemá rád přihoustlou, může mouku docela vynechat.
Ondy zjara slečna Bára
šla do lesa pro openec.
Při hledání kvítků jara
ztratila v tom lese věnec.
Lístky fial, chudobičku,
lid přidává do polívky.
Často si je do věnečků
zaplétají mladé dívky
Když Barbora čeká chřipku,
dostává chuť na polívku.
Míří k lesu pro věneček.
Blízko lesa na chalupě
chasník věnec z krautensuppe
dává Barče pod zadeček.
TELECÍ KARBANÁTKY
Každá kuchařka zajisté zná kus masa, jenž karbanátí se nazývá; z toho
tedy nasekej po jednom žebérku tenké lístky, seškrab všechno maso s
kůstky dolů k masu, načež karbanátky obráceným velkým nožem hodně
sklepej, při sklepávání je trochu osol, pěkné je urovnej, aby
vyhlížely jako placaté hrušky, omoč je v rozpuštěném másle, obal ve
strouhané žemličce a smaž je spěšně v rozpáleném převařeném másle.
Kuchařka každá zblízka seznalá mých zvyků
(jež mému snažení se podvolí),
ví, jak rád válím křehké maso po jazyku,
jež chutná zlehka po soli.
Z žebérek odhalím hruštičky s hroty stopek.
Masité lístky stranou položím.
Poklepu tam, kde s láskou vítán je můj dotek,
dříve než sáhnu po noži.
Zadaný úkol darmo neodbudu.
Já- světaznalý gurmán z lidu
po mase z kůstky toužím odjakživa.
Válet ho v puse- jaká slast a krása!
Vzdychám a myslím na ten kousek masa ...
I když se karbanátí nenazývá.
|
