Václav Bárta

TOHLE JE BÁSNIČKA INSPIROVANÁ TVOU FOTKOU NA KTEROU POŘÁD ZÍRÁM

Celý kosmos je dnes vzhůru
Plný touhy Slastných vzlyků
Milióny nájezdníků
okupují zemskou kůru

Každý bzučí jako ovád
Slintá jak by dostal psinku
Sladký kvítek Kateřinku
chtěl by každý opilovat

Všechny hvězdy ze všech planet
s bytostmi všech galaxií
Jsou Kačenko z tebe v říji
Slítli se jak sršni na med

Všichni předvádějí moudí
přistávají v každém poli
Místo sršňů jsou z nich voli
Zemí beznadějně bloudí

Marné snahy hajdaláků
Čert ber nadpozemské zjevy
Ani jeden neobjeví
pole plné vlčích máků

Jen já jeden z mezisvětí
Znám místo kde hledat Kačku
Jen mě pustí do sosáčku
Sát jí nektar do okvětí

MUSEL JSEM TĚ POTKAT JEŠTĚ DŘÍV NEŽ SES VŮBEC NARODILA

Vteřina tiká za vteřinou
Hodiny Léta Kateřino!
Vidím jen tebe Žádnou jinou ...

Přej Bohu ať mi dopřeje
Nasytit lásko tvoje tělo
Než nové ráno okřeje
aby mé hlady neumřelo

Úpěnlivě tě zaříkám
zkrášli mě svými nehty
Nedělej ze mě básníka
Dej ať mě skutky šlechtí!!

TOHLE SE MOHLO PŘIHODIT VČERA KOLEM PŮLNOCI

Tak se mi ukaž Kateřino
Neschovávej se pod peřinou
Kdepak jsi?
Už chvíli stojím v pozoru
V rádiu hrajou hymnu...
Půlnoc tu bude každou chvilku

Jak jsem si Katko všimnul
(aspoň dle mého názoru)
Schovalas něco pod košilku
Poodhal kousek Aspoň málo
Docela by mě zajímalo
jakou to vyvolá reakci

Ten malý kousek tvého těla
Ten rozpustilý šotek
který ti vykouk zpod kalhotek
nadělal velkou neplechu
Stanice Praha oněměla
A já tu stojím bez dechu

MOTÁK O MOTÁNÍ

Mám pro tebe Kačko zprávu
Zamotala jsi mi hlavu
Dítě moje Moje malá
Pěkně sis mě omotala!

Nejen chudák moje hlava
Všechno se mi zamotává
Nedá se to jinak říci
Mám už z tebe motolici

Zamotal mě někdo shůry
s tebou do pupeční šnůry
(Já už z toho motání
som voľaký zmotaný)

Motám se jak starej dvoutakt
S motovidlem píšu moták
Znáš mé motto Kateřino
Můj motanec říká přímo:

Řekni Káčo: dej mi ho tam!
Už se z tebe nevymotám!!!

TAKOVÁ ŠANCE K POMILOVÁNÍ A PODLE VŠEHO VYJDE ZASE NAPRÁZDNO

Vlítla mi vosa do poklopce
Řádila jak Hans při dechovce
Dřív než jsem stačil zjistit co chce
nadělala tam zmatek
Tak mě ta mrška opíchala
až se mi slzy z očí řinou
Přišla tvá chvíle Kateřino
Jenom si užij moje malá
Trčí mi v trenkách jako skála
Tak nádherně mi natek!

MŮŽEŠ MI VĚŘIT ŽE TĚ KAŽDOPÁDNĚ MILUJU

Nejlepší je Kateřina
Netrumfne jí žádná jiná
Když jsem chvíli bez Kačenky
mám i tlustý střevo tenký
Mojí lásce ke Kateří
hned tak někdo neuvěří
Mám rád svoji Kačenku
víc než tmavou tlačenku
Volám na svou Káču sladkou
pomiluj se se mnou Katko!
Lítám ve snech o Kačence
Nebojím se turbulence
Milujem se s mojí Kačkou
jako hříbky s bramboračkou

Jiná mě než Kateřina
v žádném pádě nezajímá!

V ŽIVOTĚ NEZAPOMENU NA DVA HORKÉ DNY V PŮLI LISTOPADU

Vítáš mě v kraji oblíbeném
Ach Bože to je nádhera!
Vzrušením se snad rozskočím
když sestupuju úbočím
k punkevní říčce... Za pramenem
k místům kde z tebe vyvěrá
tvá slastná vláha Kateřino

Kořeněná mou horkou slinou
chutná jak pohár nejdražšího koktejlu
To musel spadnout z nebe zručný barman
a rukou zkušenou
namíchat šejkrem bájný nápoj lásky...

A já teď zpitý slastí
nejsem s to myslet myslí vzrušenou

Z říčky je moře Z koktejlu je Jadran
Koupu se v tobě jako medvěd mýval
Z nebe se valí další příval
Ta další vlna smete i mě za chvilku

Má vlahá lásko Ač to nerad říkám
laskáš si v klíně nevděčníka
Můj nadnebeský andílku

Za všechnu rozkoš z ambry tvého klína
Za krásu v odvetu
Na konci výletu
Dávám ti spolknout hořkou pilulku …
(Popravdě jde spíš o kapičku z mého kapátka)

A tys ji polkla lásko přesladká
Jak by to byla vzácná medicína!

NO VIDÍŠ! ZATÍMCO TY SI HOVÍŠ U KRBU NA MEDVĚDÍ KŮŽI A SVÍČKY TI HOŘÍ KOLEM HLAVY JÁ SE TU TETELÍM ZIMOU A ZAHŘÍVÁM SE PŘEDSTAVAMI

Můj roztomilý famfrňousku
Máš prdelku je jak litou z vosku
A zadeček máš bílý jako svíčka

Stočená do klubíčka
šeptáš mi: Čekám na tvůj knot
Pojď! Tři mě klůckem Tak už pojď!!
Buď hodný na svou Kateřinu
Škrtni už sirku Hlaď mě hlasem
Nediv se že už roztála jsem
Jsem přece svíčka z parafínu …

Ať olíznou mě plameny!
Buď následníkem Prométhea
A dones oheň mého těla
k vrcholu bájeného pohoří
Až mi dnes svíčka dohoří
Dám ti má lásko znamení...

To ne tvá svíčka Můj knot dohořívá
Zhasínám láskou znavený
Kolik už bylo znamení?!
A ty jsi Kačko pořád živá

A tvoje svíčka neubývá..!

ZA TO ŽE SES MI VČERA V NOCI VŮBEC NEOZVALA JSEM TI NAPSAL DALŠÍ BÁSNIČKU CHÁPEŠ TO?

Má krásná klavíristko To se dělá?!
Mou klaviaturu jsi rozechvěla
že rezonuje s každým tónem tvého piána
A já teď netoužím než koncertovat s tebou do rána

I když je dávno po půlnoci
Budeme ještě dlouho vzhůru
Tvůj talent k láskyplné hře mě inspiruje
I klavír z tvého temperamentu už temperuje
Paprsky tónů z nebeského kúru
v tvých prstech hrají A každou notou provokují okatě :
Zeptej se Beethovena komu napsal partituru
k Měsíční sonátě..?!

Jenom hraj lásko! Hraj mi Kateřino
Van Ludwik má už odzvoníno
Na zvonech věží budou zvonit pátou
Tvůj klavír zpívá jedna báseň! Jen já s akordy
jak se zdá - jsem už na kordy

Jak to tak vypadá Můj osude
už nedokážu
držet tempo Už pátrám kde bych našel v notách pauzu
(pro ty co nečtou v notách: mám už dost!)
Už nezazní nám Óda na radost
I když nám odbíjí už devátá
zdá se že Devátá už na programu nebude

Beethoven balí fidlátka
Dozněla „Monšajn sonáta“
A s ní i hudbyplná pohádka
V hluboké pokloně sklápím víko od piána
Pojď lásko prospíme se do pozdního rána

Až po poledni začnem koncertovat znova
Ty rozezvučíš ve mně všechny tóny
Až spustí orchestr i s houslemi a heligóny
Já vezmu taktovku a budu dirigovat

Pak rozezní se v plné kráse
ta odložená Devátá A po ní rozbouří se naše

OSUDOVÁ!!

KAČENKO TADY MÁŠ TU BÁSNIČKU JAKO DÁREK K SVÁTKU

Když jsme si Kačko hráli ondy spolu
připadlo mi že hraju na violu
Tak se tak vyděšeně nedívej
Nemluvím o Viole s velkým Vé
(Vím že jsi Káča Neříkej mi osle)
Myslel jsem tím ty větší housle

Ty malé housle nemůžou se chlubit
tak oblými a festovními luby
Chlap co si nepotrpí na kluky
Musí vzít smyčec pěkně do ruky
Viola zrozená je pro rubáto
Prohmátnout hmatník stojí zato

Můj smyčec povstal (co vím) z koňských žíní
Přesto se hrubou silou neproviní
Neměl jsem Kačko nikdy ve zvyku
rvát struny z nebohého struníku
Chci smyčcem ve tvém violovém klíči
rozezvučit ti ozvučnici

Na tvůj -ef- otvor budu moje zlato
brnkat ti jemně prsty pičikáto
Až ztratíš ostych V nestřežené chvilce
Začneš hrát sama na kobylce
Pak prostoupí mě - violo má - odvaha
naladit na tvém trupu A´Cé Há

Ten zvláštní souzvuk na strunách
Je hudba neskutečná. Akord ÁCH !

Až mi pak sama pod zářící lunou
namažeš smyčec kalafunou
budem hrát sonátu „Per la Gran´Viola“
kterou jen pro nás napsal jistý Nikola
Ano sám velký Mistr Paganini
prožívá s námi tuhle velkou chvíli

To bude slavné concertino
Má violo Mon ami Catarino!

TY MILUJEŠ KYTARU JÁ MILUJU TEBE JAK TEĎ Z TOHO VEN?

Vím že máš Kačko slabost pro kytaru
A já jsem mistr čárymárů
co umí vyčarovat proměnu
z člověka do kytary v okamžiku
Tak pojď ať si tě obejmu
A pohladím tě po hmatníku

Začnu hrát na té nejtenčejší struně
Nebo j se začnu opatrně
Já vím že kytarová struna -é-
dokáže nádherně hrát sóla sladká
Občas se ale přetrhne
Budu hrát jemně Bez trsátka

Struna -há- není tak choulostivá
Citlivá hra ji rozechvívá
jak z jara fén když foukne pod sukně
Kdo umí správným grifem brnknout na -há-
z kytary na něj vyjukne
půlená nota způli nahá

Povzbuzen chutí do hry hmatám na -gé-
Ta struna připomíná garde
Ráda si naladěná pobude
s partičkou É moll pěkně rozehranou
Když souhra míří k bodu Gé
struna -gé- nemůže stát stranou

Nemluv Nech mluvit noty Šari vari!
Jsme ještě pořád u kytary
Ta další struna bude -dé-
Ta umí mrška spustit pěkný bengál
zaplete nožku v padedé
A vlítne rovnou do flamenga!

Nech mě to dohrát No tak nebuď malá!
Kytara ještě nedohrála
Jak to tak vidím máme -Á-
Kam mi to saháš? Tak už nech ten pražec!
Tak hernajs co to znamená?!
Tenhle song je snad o kytaře!?

Nevím proč říkáš že jen velký majstr
nepotřebuje kaspodastr
Poslechni si mé velké -É- !
Ty lásko bzučíš jako včely v úlu!
Zníš skvěle v celé oktávě
Hraješ mi krásně v moll i v duru

A kytara má – Kačko - dneska smůlu!

TOHLE JE DLOUHÁ BALADA O HOBOJI A O ORLOJI CUDNÉ PANNĚ KATEŘINĚ A PROSTOPÁŠNÉM I KDYŽ NEVĚŘÍCÍM SVATÉM TOMÁŠOVI

Jak se den ke dni s rokem pojí
Dějí se věci na Orloji!
Když se čas schoulí za Týnem
V tom čase jeden z apoštolů
co sedí s druhy u jednoho stolu
Může jít v noci z kola ven
Každý rok se ta výsost týká
nejmilejšího učedníka
Dnes je svatého Tomáše
I když je apoštolem Krista
Je Tomáš skvělý hobojista
a božské lásky atašé

Venku už jaro mladí louky
kouká sněženkám pod klobouky
pígluje slečnám nový kroj
Co samo jaro nenapáše
čeká teď venku na Tomáše
Už hraje jívám na hoboj
Dokáže foukat do hoboje
až Smrtka pádí od Orloje
A Lakomec má vlídnou tvář
Teď právě Tomáš na Petříně
dvoří se krásné Kateřině
A nemá zrovna svatozář

Kateřina je panna čistá
A hoboj na ni dozajista
působí jako zjevení
Dech se jí samou krásou úží
A z Tomáše má husí kůží
A bledá tvář jí červení
Kateřina je panna něžná
Tomáš má svátek zkraje března
A to se přece nehodí
Hladit hned hoboj po tubusu
(i když má Kačka mlsnou pusu)
myslet na zralé jahody

Však sličný Tomáš před ní stojí
Apoštol lásky na hoboji
vyznává lásku předjaří
I naše ctnostná Kateřina
v kalhotkách touhu předjaří má
a slastný úsměv ve tváři
Leč jak se sluší a mrav žádá
nástrahám lásky nepropadá
A ač jí tóny lahodné
neoblažují už jenom duši
Jak se na slušnou dívku sluší
Chce vítat ctnostná příchod dne ...

Pomalu svítá Noc už končí
Praha už protřela si oči
Umlkly tóny hoboje
Nevěřícímu Tomášovi
vrací se znovu příběh snový
když shlíží dolů z Orloje
Z Petřína jako tažný holub
Vrátil se zpátky k apoštolům
na svoje místo do věže...
Ozdoben znovu boží slávou
Je opět světcem Kroutí hlavou
Dějům té nocí nevěře

Slunce už vstalo Kolem Týna
obchází smutná Kateřina
s duší i sukní naruby
Ještě je březen Trochu sněží
když Kačka k Staroměstské věži
posílá poštu holubí
Hleďme co se jí honí v hlavě
když Tomášovi vyčítavě
vzkazuje vzhůru na Orloj:
Dřív než ses vrátil do hracího strojku
Měl jsi mi zahrát na hobojku
Né mě hned učit na hoboj!

(Pak by sis užil Kateřici
Ty můj Tomáši nevěřící!!)

TO JE SICE KRÁTKÁ BÁSNIČKA ALE O TO ZÁSADNĚJŠÍ

Já za Kačky objetím
na kraj světa poletím
Když to píšu s dojetím
po půlnoci o třetí
piju třetí láhev džinu
Tak miluju Kateřinu!

TEĎ JE NA ŘADĚ NĚŽNÁ BÁSNIČKA O KYTIČKÁCH

Být dneska jaro A já venku
Trhal bych kvítí pro Kačenku
Pro čisté nebe Modré dálky
rozhodl bych se pro fialky

Věř mi má lásko Moc bych chtěl
abych ti krásně zavoněl

Až přijde druhé pololetí
fialky sejdou ze strání
Měla bys ve mně živé květy
Co nejsou nikde k sehnání


Být dneska jaro A já venku
Trhal bych kvítí pro Kačenku
Abych odčinil všechny hříšky
natrhal bych ti pampelišky

dřív než jim dítka roznese
vítr po celém okrese

Pampelišky jsou zlato v louce
Já pozoruju v úžasu
jak malá slečna - žluté house
vplétá věneček do vlasů


Být dneska jaro A já venku
Trhal bych kvítí pro Kačenku
Žádný květ víc mě nedojímá
než něžná bílá kopretina

I v bílé zimě lásko sním
o louce plné kopretin

Ta louka je mi předobrazem
touhy z níž se mi umřít chce :
Zřít kopretinu v krásné váze

Ve tvojí vlahé kundičce

A TO JE TA VÁNOČNÍ KAČENKO

Krajem obchází pan Lada
A sníh padá...padá...padá....

Vánoce jsou na spadnutí

Chodíš tajně na cukroví
Josef ustlal Ježíškovi
otep slámy do jeslí
Z dvorka slyšíš puty..puty..
Kdo by neměl tisíc chutí
odskočit si do dětství?

Já tě vidím malá Kačko!

Jsi rošťák – a holka napůl
Ve vaně se cachtá kapr
s našpulenou pusinkou
Určitě chce něco papat
Snad vánočku.. (to je nápad!)
Nebo štrůdl se šlehačkou ..
Nebo koláč s brusinkou

To je pěkné nadělení!

Cukroví a jídla hory
zamkla máma do komory
nic nezbylo na stole
Ty nešťastný matlafousek
nenajdeš tu chleba kousek
Jen z dědových narozenin
zbyla jedna kremrole

Kapřík ale oči poulí

Plácá sebou Papat nechce
Já tě vidím moje děvče
pobrekávat před vanou
Proč jí nechce zatroleně
do pusinky našpulené
Dyť on jí má na kremroli
zrovna jako dělanou ?!


Krajem obchází pan Lada
A sníh padá..padá..padá..

Do vánoc je chvilka malá

Čas dětství je za horama
Cukroví už pečeš sama
Už jsi Kačko veliká
Krásně vláčná po šampusu
Děláš na mě kapří pusu
Krásně jsi to odkoukala
od našeho kapříka

Slyšíš lásko? Něco cinklo...!

Ježíšek tu někde bude
Dárky z lásky leží všude
na zemi i na stole
Voda z vany kolem stříká
Hrajeme si na kapříka
Už jsi děvče v jeho roli
špulíš pusu na kremroli
Nebo že by Kateřinko
nebyla to kremrole..?

Ostatní tvorba Václava Bárty publikovaná v Divokém víně:
DV 92/2017: Básničky na hlavu
DV 91/2017: Jak se chodí za holkama - 1968 a další
DV 90/2017: Malý atlas hub
DV 89/2017: Výlet na planetu Eros
DV 88/2017: Jitrocel, Mateřídouška a další
DV 87/2017: Tři texty z programu Zelený strom
DV 86/2016: Listy z herbáře
DV 85/2016: Zvířata v ZOO
DV 82/2016: SPORTY, SPORTOVÁNÍ A SPORTOVCI
DV 81/2016: Nepokořená, Ó můj Bože a další
DV 79/2015: Obličej, Spánky a další
DV 78/2015: Básničky na tělo
DV 77/2015: Žemličky se sekaninou a další
DV 76/2015: BÁSNIČKY NA HOVNO anebo NAHOVNO?
DV 75/2015: Zmrzlina z malin a další
DV 74/2014: Pečený ouhoř a další
DV 73/2014: S Divokým vínem na věčné časy a další
DV 72/2014: Recepty Magdalény Dobromily Rettigové
DV 71/2014: Recepty Magdaleny Dobromily Rettigové okořeněné gastronomickomilostnými sonety Vaška Bárty
DV 70/2014: Jablkové koblížky, Černá zvěřina a další
DV 69/2014: Svíčková pečeně s omáčkou a další
DV 68/2013: Růžena, Žaneta a další
DV 67/2013: ***
DV 66/2013: Teda kačenko, ty mě přivádíš na myšleky! Představa je to sice trošku nereálná, ale úžasná a vzrušuje mě náramně. Doufám že oceníš, že je nabitá něžnou poezií. a další
DV 65/2013: Tak z toho nočního čekání povstala nová básnička a další
DV 64/2013: ***
DV 62/2012: Ó jak těžké múzy lidstvo zkusit musí! a další
DV 60/2012: Otec Václav Bárta píše texty svému synovi Noidovi a ten je ilustruje
DV 55/2011: To je ale blbá básnička,... a další
DV 54/2011: Budu ti říkat Kateřino, Paměti vrby
DV 52/2011: Reminiscence na popravu a další
DV 50/2010: Básnička v rokokové náladě a další
DV 48/2010: Kozí válka
DV 47/2010: Jak jsem byl tenkrát u moře v Bulharsku a další
DV 25/2006: Jak se chodí za holkama
DV 2/2003: Poem