na další stranu
Jana Franková
Erotický démon
(nebylo redakčně upravováno)
JEDNOU...
přejedeš prsty po mé šíji
těžko se míjím v příslibu
snad strach jen z toho
že neslíbu
všechny tvé touhy ze spánku
než den se ztratí v červánku
a noc zakryje hříchy
a trochu pýchy z horoucího citu
schovám si s ránem do úsvitu
pro vzpomínky co poztrácí se v čase
pro tebe jsem tu
jsem tu dnes
a zítra tu potkáš mne zase
a ptáš se zda voní láska
i když slovy mne laskáš
cítím tu vůni která nemá jména
toužím a miluji
a jméno mé je žena
JEN PÁR SLOVY
Jen pár slovy
Zpřetrhám chatrná vlákna tvých lží
Ztracené vraky lodí v mořích pískových
Stejně nikdo nehledá
Přichází soumrak
a ve chvíli
kdy dohořívají svíčky v katedrále
hlava těžkne únavou
Myšlenky si odplavou
kamsi s prvním snem
V povětří tančí klen
Noc zdá se neklidná
ale je tomu jinak
POSBÍRANÉ STŘEPY
myšlenky
v hlavě bloudící
pustil je do volnosti
jed času zahalen do jablka
svítání
probudí se samo
už se neptáš
tiše šeptáš slova modlitby
a nikdo nikam nepospíchá
ztratil se čas
v nás
i okolo nás
svědomí
v mučírně něžné umírání
tvoje kroky
nemají stín
SVĚTÝLKO PRO TEBE
Ztracená bludička
co našla se
ve tvé dlani
Otevři pěst
Rozprostři ruku
Dívej se
Světýlko
tančí na ni
TA NOC
byla jen má a tvá
Ta noc
společná
Když se to sečte
jeden a jedna jsou dva
ne jinak
ostatní se jen domnívali
to co jsme řekli si
slyšely stěny
to co jsme dělali
stíny tmy v rozích ukrývaly
Ta noc byla
se stala ne poprvé
a ne naposledy
Noc předení myšlenek
noc tichých kolovratů
Ráno jenž nastalo
bylo ráno co neslo jméno
rozhodnutí a osudů zvratů
noc volby
pominula
s ní i návraty do minula
Strach zastavil se v rafiích
ale čas je-li
tak neusíná…
TICHÁ
Strážíš můj spánek
Můj dech a mne
a já ve snu se toulám
rajskými zahradami
Mám tisíc otázek
ty tisíc odpovědí
Až vzbudím se
budou jen záhadami
Ve spánku vnímám
Dotek tvé dlaně
je něžný a plachý
jak oči laně
když
až k propasti se dostane
Až vzbudím se
ten dotyk tvé dlaně
mi zůstane
TOBĚ
Umlčíš zvony
Když půjdu s ošatkou jablek
Jen tak naboso
v halence průsvitné
tam od stromu poznání
jen dívat se budeš
očima kůry rozpraskané roky
jak vlním boky
a vítr mi pročesává vlasy
až koruna zašumí
to otočím se asi
vím že mne voláš dechem
ztraceného času
pořád znám melodii hlasu
jen do spaní mne kolébá
ošatku s jablky položím
tam na stůl vedle té od chleba
a jablko jedno
mimoděk vezmu do dlaní
jablko ze stromu
poznání
|
