Karel Sýs

HLE PAŘÍŽ...

Nádherná slova Denfert-Rochereau a Rochechouart, šišlající jako bleší trh. V září 1968 vyhrabu z hromady mosazi žluté dítě, sdrátovaného naháčka zlomeného v půli, netuše, že břicho ženy v dalekém Písku je již prázdné – náš první a poslední Kája, který bude žít jen několik minut.
Tady bude v září 1986 Camille okouzlen skořápkami, a vskutku, naozaj to vypadá, že nelze nevyhrát, že si nelze nepřilepšit k hubené devizové výbavičce! A přece! Zprostředka veteše, surreálné v železářství pana Čapka i na periférii Jaffy, odchází C. jako vetešník ze všech nejchudší, nemaje již ani na bagetu s hltem vína a museje spoléhat na dobročinnost krajanů.

Křížová cesta bulvárem La Fayette do La Villette. Paříž nezadržitelně měkne, cepení, maže se a smrdí, jak se vypařují zuávové a mohamedáni, dělníci všech tmavých a ještě temnějších barev, neboť zde se dosud pracuje, zde dosud žhnou výhně jako na ostrově hraběte Artigase a ve Stahlstadtu Herr Schultzeho. Zde se páchne, zde Dior se Chanelem vyklidili pozice a stáhli se na předem připravenou předprseň barikády.
Peklem přepálený olivový olej, salát sekndhend, lanýže z plastu…
Stejně v Richelieuově ulici v Oděse, v Paříži Východu, ubývá bohatství s čtvercem vzdálenosti od moře.



Hle park Monceau. Na bulváru Malesherbes ing. Garin bičuje paprsky eskadru pruských bombardérů, jež dostaly zálusk na jeho sovětskou vlast…

Hle Camille Flammarion v secesní kupoli, kterou navrhl Albert Robida, hledá účetní chybu ve výkazu komet...

Je takové místečko, náměstíčko de Furstemberg, před ateliérem Eugéne Delacroix, kde jsem se pokaždé nechal fotografovat.
Lavička z creuzotské litiny mne doběhla a předběhla. Já jsem stále týž, ale ona se nakazila litinovým morem.
Nemám kde sedávat, o dekádu starší.
Hle: nikoli vzpoura vzdělaných hraček, nýbrž zrada negramotných věcí!

Sotva s Ž. dosedneme do pařížského expresu, začne Vladimír B. svačit. Žlutými zuby bobra rve titánská sousta chleba, z něhož se kutálejí kola turistického salámu.
„To dělá propolis, tu žluť, jako nikotin barví prsty, zachránil mi dásně. Ostatně vezete bižuterii?“
„Vezeme, Monsieur, náhrdelníky a náramky z Bílé labutě pro pařížské divošky.“
„To vám otevře všechny dveře i srdce.“
V hotelu Odéon je dáme jugoslávským pokojským a ony se odvděčí dárky chudých – hotelovou zubní pastičkou a mejdlíčkem.
„V Paříži nás budou sledovat především zednáři. Jen zkuste v restauraci zaklepat na stůl, hned přinesou jídelní lístek se slevou anebo gratis.“
„Zaklepat kolikrát?“
„Přece třikrát, jako v každé pohádce!“
„A pak samozřejmě policie. Ucítíte-li oko v zádech, pomáhá prudce se otočit a překvapit čmuchala při čmuchání. Vidíte: já jsem přes zavřený, ale nezamčený kufr napjal vlas. A teď je co? Přetržený!“
Šetříce si vlasy nechali jsme kufry pootevřené... Na vzorně poskládaném prádle spočinuly dary dalmatských pastýřek.
„Je rovněž třeba často se stěhovat, málo jíst a raději vůbec nepít.“
A vskutku, po večírku na Apollinairovu počest dobrovolnice B. převezou i s jeho na mol opilými moly do jiného hotelu!

Dnes půjdeme do Apollinairova bytu. Jedině B. to dokázal zařídit. Konec ironie.
Apollinairův synovec decentně mizí v hlubinách.
Lehám si na Apollinairovu úmrtní postel, má úmrtní postel je v nedohlednu, myslím jen týden dopředu. Takto Vilém ulehl na Krásnou Rusovlásku, terásku vedoucí nad pařížské střechy na dohled.
Ručně pletené polštáře, takové by neupletla ani babička, ani maminka, možná ani paní Jeřábková.
Beru z psacího stolu pár per a pár sirek. Záhy o ně přijdu, z měkkosti srdce.



Nazítří oběd u synovce kdesi na sídlišti. Špatně vyloupané krevety, kousek hovězího s brambory, defilé sýrů krájených na drobné kousky.
Po jídle na gauči povinná prohlídka rodinného alba, žádné přiblblé děti a tety, nýbrž sám Papež poezie, fotografie z monografií a sbírek in natura, račte si přivonět a šáhnout. Ale jak maličké, nezvětšené, pouhé kontakty! Svrbí mne ruce, ale včerejší šance se neopakuje ani jako fraška.
Chtěl bych ještě jednou spatřit básníkovu litinovou vanu – kotel s kahany, pekelnou mikev.

Vlak do Prahy ještě nepřistavili a odbíhám s posledním desetifrankem do nejbližší peep-show, jako Sova: ještě jednou se vrátíme, prý existuje podnik, kde ho lze za příplatek lepenkou prostrčit a...
Camille, teď začali! Obětuji desetifrank a vybíhám na bulvár Montmartre, kde C. nasupeně tvrdne. Nechá se zlákat, ale běda, právě skončili a druhé kolo svlékání teprve začalo.

A v roce 1968 na témže bulváru. Pánové, nešli byste se mnou, neumím francouzsky a nevím, jak to uvnitř chodí, pánové jsou ze zahraničního obchodu, tři, jeden tatík by šel, ale druzí ani neodpoví, co když jde o provokaci, podívejte, peníze mám.
Spouštím se do sklepení sám, teploměr stoupá, usedám do skleníku a bázlivě zaháním číšníka, tedy aspoň pivo, jenže bohužel to je zde nejdražší, vedle koluje šampaňské, vlevo u zdi sedí Toulouse-Lautrec, sklenici vypiju naráz a zakrývám rukama prázdno, žena už je skoro nahá, ale jen skoro, na bradavkách má stříbrné hvězdičky a na chlupech hvězdu.
Kam se hrabou na Hamburk!

V Saint-Denis sedíme přesčas, kalhoty naškrobené a na krustě přibývá další semeno, tady opravdu souloží, kouří, lížou, takovýhle doutník bychom nedali dohromady ani s Ž.
Po představení se potácíme do bistra, pána s paničkou načapáme na kafi, jsou si úplně cizí.

Papež je na misijním skoku v Paříži.
Čtu na nádraží odložené noviny a neznaje jazyk, rozumím! Papež si večer poroučí jedno míšeňské jablíčko, jinak nic. Ministr ten a ten před papežem nesmekne ani u letadla, neboť je svobodný zednář.

V rue Cadet 6 končí galerie zednářů Salvadorem Allende. Přes uličku trůní křeslo vévody orleánského - Filipa Égalité, aneb rovnost vodsaď až pocaď. V patře nezasvěcené zadrží mříž. Za mobilizace směl dovnitř Maurice Thorez.



B. vítězoslavně ukazuje na náhrobku Eugéne Pottiera tři hrbolky – neklamnou zednářskou parafu.
Za zdí komunardů, za poslední barikádou v ulici Ramponneau, v rue Gay-Lussac se dosud vypařují kulky na rozpálených prsou posledního prokurátora Komuny Rigaulta, zatímco z nábřeží bukinistů nikdo neodhání stíny dam, jež deštníky vypichovaly oči komunardek, jako buržoazní fifleny z Vinohrad vyčesávaly peněženky lidských sklípkanů.
Ve snu zahlédnu kdesi na dolních Vinohradech, tam kde spadají k vršovickému nádraží, výpravu dvaceti osob, co byly omylem vyvrženy do 21. století, tlupu ochotníků se špatně nalepenými vousy.

V rue Rosiers a Ecouffes se kývají židé jak celuloidoví plaváčci s broky v nártech, zatímco za Les Halles Dalí smeká bagetu přibitou k hlavě otáčivým čepem.
Za sv. Eustachem palác hrnců, pánve vycházejí na mém sedmém nebi, přehlídka vší mědi, elektřina jásá, maso pláče. Svatý Eustach neslyší, zanítila se mu trubice.

Hle spojité nádoby Panthéonu. V jednom rameni pluje Nezval, v druhém prs Nadji a ve třetím – slepém žebroní André Breton o motýla zaskleného v kouli.

V rue Bonaparte č. 18, kde se pekl osmadvacátý říjen, listopadově nevlídný úředník očichává můj zelený pas.

Hle Paříž zvířat, rybařících koček, čilých králíků na houbách a psů, kteří kouřili...

Hle place des Vosges: světlehnědé sépie proplouvají hnědým muzeem Victora Huga.
Zde uronil dvě slzy: Rimbaud: „Shakespeare dítě“ a Verlaine: „Příšerná historie P. V. Ubohá mladá žena! Ubohé malé dítě! A on sám je také k politování!“
Voskový Hugo klape hubou sešitou plátěným pantem.

Na bulváru Montmarte v bistru občanský oběd, obídek za jeden frank, bifteček jako šesták, hrstička pomfritů, kalíšek červeného a recyklovaný list salátu. První a poslední teplé jídlo v Paříži!

Pochopil jsem, že na konec Paříže dojdu jenom sám a trhám se od Ž. a spěchám od poslední stanice metra přes ostrov Grande Jatte do Bois-Colombes, do holubího lesa, k Ohradě bez okolků pana Balthazarda, a je to přesně tak, jak to pro mne nakreslil Edouard Zier.

Hle rue Nicolet č. 14. Sem došel Rimbaud z nádraží, poté co se vylodil nezpozorován Verlainem, a na tuto dlažbu dopadl jeho zavšivený podolek.
Drahá duše nečekala, vlak měl zpoždění, herci se minuli.
Hle Rimbaudovy hnusné podnájmy za Maubertovým náměstím, hle kostel Saint-Sulpice, před nímž randil s ubohým Lélianem.
Hle rue Descartes č. 39, kroucené schodiště-roláda, schodiště-španělský ptáček, po němž snášeli vychladlého Rimbaudova milence.

Hle Eiffelova věž – ocelová spodnička vykasaná nad anténu, kde jsem vzpomínal na tu tvou zrezivělou, na tu tvou, která se převtěluje a vidím ji hned na pravověrném Montparnassu, hned na levověrném Montmartru.

Ropa už nikdy nenaroste a dítě se už nezvětší, a i Paříž zůstane jako tenkrát, kdy jsme nefotografovali, ale dívali se jitřním úžasem rozšířenýma očima.

Hle Paříž...

Ostatní tvorba Karla Sýse publikovaná v Divokém víně:
DV 92/2017: Palmovka
DV 91/2017: Dilema, Studánka v kosteleckých lukách a další
DV 90/2017: Boží mlýny a další
DV 89/2017: Na skok v pekle a další
DV 88/2017: Konec nedostupnosti a další
DV 87/2017: To jsou ty paradoxy a další
DV 86/2016: Je, Spěch a další
DV 85/2016: 70. narozeniny a další
DV 84/2016: Co zbude ze svrženého anděla? a další
DV 83/2016: Slečně Apoleně Šenkýřové a další
DV 82/2016: Koleda, Nevím a další
DV 81/2016: Básně všeho druhu
DV 80/2015: Návrat nežádoucí a další
DV 79/2015: Jubileum a další
DV 78/2015: Jednorázové básně
DV 77/2015: Tajnost nad tajnost
DV 76/2015: Ekumenický záchranný pás a další
DV 75/2015: Venkovan k Jiřímu Ostermanovi a další
DV 74/2014: Má abeceda
DV 73/2014: Tolik, Bez cíle a další
DV 72/2014: Carpe diem a další
DV 71/2014: Elegie ke skopcům a další
DV 70/2014: A bude hůř, páni spisovatelé! a další
DV 69/2014: Úloha masa v dějinách
DV 68/2013: Nucený výsek krásy
DV 67/2013: Apokalypsa podle Joba
DV 66/2013: Jak se tam poznáme?
DV 65/2013: Krejcárek, Ani Ťuk a další
DV 64/2013: Touhy tříletých a další
DV 63/2013: Zmrzlá loď kapitána Flinta a další
DV 62/2012: Úryvky
DV 61/2012: Vzducholoď v parku
DV 60/2012: Apokalypsa podle Joba
DV 59/2012: Co dělat?, Inspirace a další
DV 58/2012: Když, Smrtelná lačnost a další
DV 57/2012: Co mám, Co bych chtěl a další
DV 56/2011: Operace 14. dubna - na sv. Vincence a další
DV 55/2011: Jednou tragédie jednou fraška a další
DV 54/2011: V případě potřeby pokračujte v životopisu na zvláštní papír a další
DV 53/2011: Do vlastních rukou, Zuřivý duben
DV 52/2011: Už bez názvu, Tam na konečné
DV 50/2010: Bez názvu, Ještě večer...
DV 49/2010: Malý a ještě menší pokrok a další
DV 48/2010: Písecké věže a vížky/výšky
DV 47/2010: Touha po tropech a další
DV 46/2010: Písecké věže a vísky a další
DV 45/2010: Záznam o milování s andělem
DV 44/2009: Pokolikáté už?, Bejvávalo dobře a další
DV 43/2009: Cesta do středu země a další
DV 42/2009: Hlad je cynický kuchař a další
DV 41/2009: Ještě nejsi na řadě a další
DV 40/2009: Jak nahoře tak i dole a další
DV 39/2009: Zimní spánek, Ledová sfinga
DV 38/2008: ***
DV 37/2008: Mys Dobré naděje, Epištola k Židům
DV 36/2008: Po roce v Kostelci a další
DV 35/2008: 24. dubna 2008
DV 34/2008: Měkký podbřišek Evropy a další
DV 32/2007: Být ještě naposledy kýmsi pochválen a další
DV 31/2007: Bejvávalo dobře, Nároží u Kořízků a další
DV 30/2007: Snít, Krejčího 4
DV 29/2007: Byla noc krásná májová
DV 28/2007: Co se stalo (V čekárně)
DV 27/2007: Díra zeleně, Velký vánoční masturbant
DV 26/2007: Co mi dává jaro
DV 25/2006: (Jak je sladká cestička…), Neurčitá zájmena a další
DV 24/2006: Touha po spravedlivém dozoru, Bezvládí a další
DV 24/2006: Spojité nádoby, Všeho s mírou a další
DV 23/2006: Záhadný recept, Právo veta a další
DV 22/2006: (Doznání Bez mučení…), (Účet přijde každému…) a další
DV 21/2006: (Všem(u) navzdory Proti všem…)
DV 20/2006: Připomenutí, První sníh a další
DV 20/2006: Všemu navzdory, Na prsty ode dna a další
DV 19/2005: Leden, Provazolezci a další
DV 19/2005: Pravidlo mokré čtvrti, Co chci a další
DV 18/2005: Citová výchova, I. Něžné tušení a další
DV 17/2005: Janě, (Už zase vlak a dát si sbohem…) a další
DV 17/2005: Eden zbitej z beden, Hůlka po babičce a další
DV 16/2005: Závada není na vašem přijímači
DV 15/2005: Voyer
DV 14/2005: Malá násobilka
DV 13/2004: Poprava růžového chlapíka, Imaginární návštěva u Alberta Einsteina
DV 13/2004: Popěvky o víně, (Pnem se po sobě…)
DV 12/2004: Maturitní večírek na břehu řeky Otavy
DV 12/2004: Anamnéza, Smrt si ráda vykračuje po schodech a další
DV 11/2004: II. (Slávce)
DV 11/2004: Apokalypsa podle Joba
DV 10/2004: Pozdě k ránu, Dům a další
DV 9/2004: Časovaná budoucnost, Levitace a další
DV 8/2004: (V noci mě opéká na rožni…), (Obletím polovinu země…) a další
DV 7/2003: Den bez tebe, Cestou z Ischie do Neapole a další
DV 6/2003: Klín klínem, (Postýlko prostři se…) a další
DV 5/2003: Žít, (Tam za řekou…) a další
DV 4/2003: Devatero božích jmen, Když tu nejsi a další
DV 2/2003: Propadlá vstupenka, Pozdě k ránu a další
DV 1/2002: Černé divadlo, Šestnáctiletí svůdníci na jezerní plovárně vpodvečer a další