Tereza Šimůnková

(básničky z připravované sbírky Moje Polednice)

NEUTOPÍME

Město je noční výhled hvězd
má přítelkyně kojí kotě
je měkké ona sebou škube
a cosi strká za závěs

v bílém bytě s bílými stěnami
dějí se jenom věci krásné
tam kam září hvězdy jasné
výkřik dětí nedostříkne tam
se děti nedověší

do hloubi noci po asfaltu ťuká
pan Pudl bílou pan Vlčák
černodějnou holí
ode dneška budu dobrým člověkem
a ani ve snu si nic jiného nedovolím

KRÁL

Na začátek srdce aby bylo mrtvý
stařena kraluje
zřu jsem chorá dřepím na voru
zíráním suším verše potracené v noci

vsadím se do středu klidné vodní plochy
tyč v ose těla otáčím jezerem
štěkajíc po živém mně trnou žíly v živém
třu se o ně chrčím odděluju

ležíme vedle bez sebe Rex vyštěkává živé
a jiné necháváme mlčky proplout
ne mezi prsa ale mezi pekla
do srdce a pořád mezi pekla

MARIÁNSKÝ PŘÍKOP

Dobrá duše v noci spíš
vyfouklé bytí pod peřinou
pofoukat babě dětem spánky
bebí halí krytí čelem

s medúzou Georginou kolmo svisle
lokáš splýváš plavá těla věci
vzdouvat přifukujem povlečení noci
noční tuhost

zadrženy dechem lámem sirky
nejkratší táhneš pro plaváčka
nejstarší je mare altum
zapikej a skovej se

CO KDO PLATÍ

Vstávám a noční táhne na mě
jsme lepkavého to i já
páčím ti do dásní korunky kořisti
platí to

kdy se zlým jménem chčije bytem
chlemtá i vodu z květináčů
bereš mě za čelist na hruď ti kňučím
platí to

denní kradí mokvá zaněcuje zdola
naše stoličky se prořezaly můrko
vzpříčené proti dveřím klice
platí to

PRO SLOVAMI

(Variace na Vlastu Dufkovou)

Rozbýjím po bytě krvavé skvrny
dospívám těmi skrnami
kam dojdu kde si sednu o co se otřu
Slovami

vytřením do bytí do Pohanska plivu
ti za zuby živou krev
všude kam dojdeš vzejdu
propuklou krví Tě předeženu

DOPOLEDNE DOMŮ

(Pozdrav Ladislavu Puršlovi)

Dopoledne kalný proud odháčkovat
omýt tryskou tryskat k zřídlu utéct
řece třením dřívek mířících vpřed zračit
věci náš i jejich běh
do dlaní čas
padat s vodou
povyplivat
oblázky z pusy
obroušené zuby
čůráme v potoce vyňatí a jedni
jediné co ční je mločí
ocas z tlamy

ČESKÁ KRAJINOMALBA

Kristepane pohane
Marjápanno Morano
zkřížením uzemnili ze mě
jdou v jedné řadě drží divoké ve tmě
tiskne mě na hrdle deset božích prstů
jemně

vlčičím krokem na vršek
kostel je z kostí žádná není ženská
nelze nikam plouti kříže kotví zemi
slečno svleč si kožich abys byla křehčí

já budu ta místa já budu ta jména
kdopak to tleská mezi topoly
Ježíšek kape božskou do polí

K POPĚVKU *

Až na dno básničky je popěvek
a nejde mi rozhodnout se bez nátlaku
a tolik krve kolik ze mě teče teď
Vltavou neproteklo ani za sto roků

až na dřeň básničky je popěvek
stavíme hrady pak se řežeme
já a můj zbrusu nový hladký bratříček
tak hluboko to přece nechceme

a potom vyplavem a oddychujem na kamení
rozbití a s nosy od krve
si olizujem krev a je to dobrá krev
a kameny nás hřejou jako poprvé

Ostatní tvorba Terezy Šimůnkové publikovaná v Divokém víně:
DV 57/2012: Nová polednice a další
DV 31/2007: Duše se suší, Veselí řezníci, Vlajky
DV 30/2007: Janíček s hlavou, Svobodná píseň a další
DV 29/2007: Poetické farewell a další
DV 27/2007: Červená řeka, Xeny, Grafologie
DV 26/2007: Nic dlužna
DV 25/2006: Dobré ráno pana Kyklopa, Na maso
DV 24/2006: Sebenebe
DV 23/2006: Apríl, Hlavou do zdi a další
DV 22/2006: O hrdlo, Propadnout se a další
DV 21/2006: Novoroční, Za zrcadlem a další
DV 20/2006: Úprk ze Sodomy, Bláto popel déšť a další
DV 18/2005: Nevěř, Marjápanny a další