na další stranu
Martin Honzák
DRAVÁ ŘEKA ŽIVOTA
Jejím korytem
vyschlým
s bahenními strupy
plnými prasklin
hlubokých propastí
táhnu svůj vor
stlučený z kmínků
zpráchnivělých
a co je na něm
nestojí za verše
Někdy svezu se
na vlně euforie
a plně prožívám
štěstí
Pak přijde pád
a ztuhlé bahno
opět na třísky
drtí co stloukal jsem
abych se mohl hnout
Provazy zaryjí se
hlouběji do kůže
snad krve kapičky
ten povrch zjemní
pot stéká do očí
a já tedy nemusím
přiznávat slzy
Učím se sbírat síly
z tamtěch chvil
abych přežil ty zbylé
kdy čekám
na ni
Nejtěžší je
v bolestech z pádu
tím vorem pohnout
a věřit že přijde
podobně silná
PŘÍTEL
Hrajeme spolu
báječnou hru:
on ve mně vidí génia
a já žasnu že chápe
mé fascinující vtipy
Je pravda že mně je vždycky
nechá celé sestrojit
projde je se mnou od začátku
a toleruje jejich slabost
pak se jim spolu
srdečně zasmějeme
A pak dokonce tvrdí
že vůbec nebyly slabé!
(„Máš-li dobrého přítele,
máš víc než on.“)
|
