na další stranu
Martin Honzák
DRAMATA
Navzdory všemu
poznání
podléhám občas
dramatům
ve své hlavě
a mé nálady
jsou pak v mínusu
jako konto
týden před výplatou
Leckdy ty běsy
trvají
nebezpečně dlouho
Ale ve chvíli
kdy si na to zvykám
jako na normální
stav
všimnu si
že cosi ve mně
bije na poplach
a snaží se mi
znovu ukázat
že netrpíme
realitou
ale tím
co si o ní
myslíme
a že v těch
domněnkách
zůstáváme
ještě dlouho poté
co původní
podnět
zmizí
Když nasadím
pochyby
do téhle války
s iluzemi
zanedlouho zjistím
nakolik
dokážeme žít
ve lži
rozličných
sebeklamů
a opravdu pevně
věřit
že jsou pravdivé
Tehdy si říkám
že se asi
fantazie
trochu nudí
nebo si strach
hledá cestičky
i skrze ni
aby získal
v budově vedení
mého života
zpět
své dřívější
ředitelské křeslo:
Po léta jej
zahříval
svou monstrózní
prdelí
a byl by rád
kdybych byl opět
právě v ní
ROZSEKNUTÍ
Když se cosi
uzluje
na falešných koncích
lana
napjatého
přes propast
dní
komplikovaných
cílenou lží
a vypočítavými
podvody
i mnoha jinými
zklamáními
beroucími
klid
i sílu
a když
jistoty
podkopávají
na každém kroku
boty
obalené výkaly
jejichž majitelé
tváří se
naštvaně
protože na ně
ukážeme
a chceme po nich
aby se
přezuli
pak je lepší
ony gordické
uzly
přeseknout
raději než se
nechat zašpinit
pokopat
sedřít
a sloužit jim
jen jako
ne zrovna voňavá
rohožka
MOŘE PEVNINĚ
U tvých břehů
mě těší
chuť jejich
zeminy
písku
a kořenů
Nese se
ke mně
omamná vůně
čarokrásného
vnitrozemí
a jeho úchvatné
zvuky
jež mohu
dotvářet
šuměním svých
vod
Je to dokonalé
spojení
které miluji
a toužím ti být
tak nablízku
kam jen vlnami
dosáhnu
CHIMÉRY
Kdesi v hlavě
máme nastavena
neustálá
očekávání
že ta či ona
záležitost
dopadne
podle našich
různě velikých
a veskrze
příjemných
představ
Když se tak
nestane
trpíme
rozličnou mírou
zklamání
a ve světle těchto
negativních zážitků
nám realita
připadá
špatná
ačkoli se jen
liší
od toho
jakou ji chceme
mít
Říkáme si
že přeci bez těchto
očekávání
není možné žít:
Vždyť k čemu
by to bylo
kdybychom nechtěli
po každém
okamžiku bytí
štěstí
lásku
zábavu
a jiné hodnoty
na nichž nám
záleží?
Jestliže se ale
nacházíme
neustále
ve stavu
promarněných
iluzí
o domnělých
podmínkách
pro štěstí
uniká nám
co se opravdu
nabízí
a děje
a vznikající
možnosti
ignorujeme
už jen proto
že by nás ani
nenapadly
a nezapadají tedy
do našich
plánů
Není však
smutné
že život
v jeho proměnlivosti
a kráse
pak mizí
za vrstvou
falešného nátěru
který by
podle nás
měl být zrovna
takový či onaký?
ZPRÁVY
Díval jsem se
nedávno
jakýmsi omylem
na zprávy
a po vyčerpávající
půlhodině
vražd
násilí
nehod
a jiných brutalit
sdělovaných
zúčastněnými tvářemi
lidí na naší
straně
jsem na chvíli
podlehl dojmu
že se děje
snad jen tohle
než mi došlo
že je to mediálně
nejsnazší
cesta
jak upoutat
naši pozornost
protože strach
to dokáže
nejsilněji
Těžko mi
zhnusení
z takových praktik
vlivného nástroje
k ohlupování
a svévolné
manipulaci
který jsme si
vpustili
až do obýváku
napraví příprava
jídla
za pár korun
podivného to
poselství
že jakkoli je svět
kruté místo
je v něm alespoň
možné se levně
a chutně
najíst
abychom přežili
další den
PODIVNÝ VZTAH
Žijí dva manželé
zcela odlišní
ve svých
očekáváních
od darů
světa
jejichž nitro
prahne
silně a neustále
po představě
kterou mají
o svém protějšku
až se konflikty
při střetu
s realitou
staly běžnou
součástí
jejich dnů
splývajících
v těchto náladách
jeden s druhým
po dlouhé roky
prokládané
neustálými boji
o ovládnutí prostoru
vrcholícími agresí
od slovní
po fyzickou
Oba váhaví
vykročit ze své
komfortní zóny
a skutečně začít
nezbytnou změnu
protože ani jeden
se nechce
stát tím
kým není
a jen se neustále
trýzní
navzájem
za to
že ten druhý
je jiný
než iluze
o něm
Vyhýbají se
hovorům
na toto téma
plní strachu
na co by přišli
a že poznání
by bylo
neslučitelné
s jejich plány
do nichž kdysi
vložili tolik
že ani dnes
to nedokáží splácet
A další
jsou na cestě
ještě nákladnější
a o dost víc
svazující
Když dostanou
přes prsty
na pár dní
se stáhnou
a panuje klid
zbraní
Naučili se
těmto vzácným
chvílím
říkat štěstí
a jsou překvapení
křehkostí a něhou
okamžiku
Dochází tehdy
i k tělesnému
sblížení
kdy všechny tyhle
záležitosti
ustoupí
do pozadí
Probouzí se v nich
pak i láska
rozespalá
a rozcuchaná
překvapená
že taky dostane
slovo
Brzy ji ale
přeruší
další hádka
v níž přesně
vědí
jak ublížit
a co nejosobněji
se dotknout
nikoli právě
láskyplně
Týdny dostávají
svou obvyklou
podobu
sólových projektů
plných hněvu
Říkají si i přesto
„Miluji tě“
s usilovnou snahou
tomu uvěřit
a udržet
ten paradoxní
sebeklam
alespoň kvůli
dětem
Zřejmě je pro ně
pohodlnější
občas dostávat
nebo dávat
odměny
z pocitů viny
či aby dosáhli
svého
a jednou za čas
předstírat
tolik nezbytné
divadelní role
jen aby se
nerozbilo
zdání vztahu
než poznávat
toho druhého
přijmout
jeho hodnotu
a milovat
jen jeho
O ZAKLETÉ PRINCEZNĚ
Byla jednou
jedna holčička
která vyrůstala
s bratrem
Strachem
ve svíravé náruči
maminky a tatínka
lidí navyklých
na splynutí
s okolím
Ona však věděla
o své jedinečnosti
a velmi toužila
ji projevit:
Hlas jejího
nitra
byl silný
a ona tedy
nemohla jinak
Jenže v těch chvílích
plných štěstí
na ni rodiče
zlobně křičeli
a každé jejich
slovo
bolelo jako
bodnutí jehly
po němž se chce
už jenom spát
Bratr k ní potom
vedl dlouhý
monolog
až jim všem
uvěřila
víc než sobě
a nabyla dojmu
že je zapotřebí
zapadnout
bát se
ale hlavně
a rozhodně
nebýt sama
sebou
A jak čas plynul
dívenka dospěla
v princeznu
s černým závojem
podivného smutku:
Její duše
zůstala zakletá
v zámku obrostlém
trním
a její téměř
neslyšný zpěv
nese se nocí
v níž přes strop
onoho vězení
nejsou vidět
hvězdy
ani sny
Kdykoli pak
pomyslí
na svou odlišnost
zabolí jí
u srdce
přesto ale
jede dál po kolejích
položených druhými
Přeju jí
aby našla odvahu
prosekat houštiny
mečem lásky
k sobě samé
a opustila
naučený sebeklam
neboť neexistuje
zdravý způsob
jak se začlenit
do nezdravé
společnosti
|
