na další stranu
Zdeňka Pospíšilová
MODRÁ BOUŘKA
když
batole přebírá pošmouranou pusou
jednotlivé části svého světa
jaro je na chvíli
o něco barevnější
víš
ale prostě se snažíš
- ještě tolik doufá
předepisuje očima tvé hrdinské skutky
zkus jedenkrát
nevzkřísit zvadlou chudobku
tak moc
nebolí
už nic jiného
NOČNÍ BDĚNÍ
nevěřím myšlenkám
jež se rodí v noci;
přesto se zpravidla budím
před tou velkou chvílí
nečekám
zajídám je jogurtem nebo meruňkami
ale místa
kam by se mohly vloudit
už nejsou prázdná:
na pravé straně postele muž
ve středu ona jako malá ručička na hodinách
a uvnitř
to nejběžnější ztělesnění štěstí
ORANŽOVÁ
obzor ovázala
oranžová stuha
profil únavy je zalomený v loktech
-- večer matce
podpírá myšlenky
PEVNINA
některé skutečnosti dobou nestárnou
jen lokály mění jména
lokálkám škrtají
zastávky v jízdních řádech
své vzdušné citadely
stavíme stále stejně:
bereme do dlaní nejprve cukr
pak vodu
a nakonec hlínu
- je to tak zažitý postup
jako když děvčátka v družině
skáčou gumu
bez zástěrek
se totiž neobejdeme
OPRAVDOVÁ
večeru do čela
zabloudil pramínek tmy
a pak ji chvíle jako malé prsty
rozcuchaly docela
- - tehdy
je víno nejčistší
když v šeru vlastně nevidíš
NÁVRAT
za posledním převisem krajiny
a zákrutou silnice:
rodná vesnice
vyhlížíš věžičku kostela
jako zdvižený ukazováček
zatímco uvíznout lze i na lžičce
s hnědým proužkem od kávy
ve třech čtvrtinách rukojeti
a misky dlaní
budou najednou malé
jistota
v nich bude tát
OBÝVACÍ NEPOKOJ
nechtěné zvuky v noci
jsou hlučnější než jindy
po víku našeho bytu
křižují přesuny lidí a věcí
náš strop leží zády k jejich podlaze
okamžiky se zakusují
zdem do paměti
KDE DÉŠŤ
kde je ten déšť
kde plechová melodie za oknem
a plískání vláhy
v zoraném lánu
jen vítr lípám
v hlavách švitoří
městu
osychají šosy
OBRATNÍK PŠTROSA
obratník pštrosa je čára
která ti prochází hlavou
linie šlápot
vtisknutých do sněhu
prohlubně se plní slovy
vyslovit je nechceš
zapomenout nemůžeš
obratník pštrosa
jsou naše pochyby
úhybné pohyby
naší jistoty
KE KOMU
ke komu paže s prosbou
v konečcích prstů přitisknutých dlaní
jako některé větve ve větru
v trávě osiřelá jablka
a podzimní vlhkost v kupkách listí
mlha olizuje těla paneláků
v oraniskách plive
/obzvlášť po ránu/
tak řekni
ke komu se přimkneš city
když listopad
TAKOVÁ SLOVA
taková slova
plná vaty
a zmáčeného listí
- vkročíš-li do něj
ani nezašustí
taková slova - zmoklé vrány
ráno
ze tmy pusy
nevypustím
slova
která se teprve nadechují
věty co rozpínají letky
naše city
jsou rozespalé rovnoběžky
takovou něhu jen tak nevyslovím
lásku nevysvětlím líp
než voňavým štrůdlem
se skořicí
|
