literární časopis založený v roce 1964

Emilie Zítková

ilustrace a fotografie autorka

LITANIE...

Letíme,
plujeme prostorem.

V hejnech myšlenek.
Okem uragánu.
A konce křídel roztřepeně pročesávají
vzdušný vír...
Nechám se nést..
Sólo.
Mimo vás..
V hlavě běží
titulky mantry...
Otčenáš...

...Dej mi štěstí.
Dej mi naději...
Naději,
dárek od Hospodina,
jen ta a žádná jiná, se štěstím v náručí...
Chce zachránit.
Spolu s Láskou.
V růžové krabici pasti.
Lapena reklamou.
Na umělé nehty.
Nic není zadarmo...



Vím.
A depka pomalu
leptá
záděry do krve rozkousané
v nehtovém lůžku,
prsty, co změnily se
v perutě.

Seberu zlomenou tužku.
Do pařátu z mojí ruky.
Pak se změním...
„Pro pána Jána!“
Do ostří šípu ji vypiluji
zobákem ostrým...
Ať přežiji další rána.
...Už ne, už nechci
přes zobák!

"Svatá Mařenko..."
Kam mi zmizeli!
Kde? Tu ?!
Z výšky je vidím,
vedle stínu svého...
...se krčí v koutku.
Štěstí v objetí s Nadějí.
Jako ti králíci -
Mořští tuleni.
Ochromeni strachem.

Schováni před
zpovykaným davem
na molu.
K sobě stuleni.
Kryjící se před hejnem.
V kakofonii
křiku racků
Bezejmenných.

V oparu acetonu
maluji si pařáty,
celá tonu
v rozpacích...
Z té scény.
Najdu je v okraji.
Příboje.
U paty majáku.
Štěstí v objetí s…
Nadějí.
Hrát už nechtějí
pro nikoho...
Bez rytmu jsou
a chybí jim nadšení.
Tužkou jim
křídla namaluji...

Mezi vlnami
"hou houpy hou…"
Plujeme oblohou
na kyvadle
časoprostoru.
Titanikem zvyku...
V naději,
v lásce.
Spolu
a...
Sami.



Divožena.
Úplňkem je probuzena.
Husinu jako kůži hroší
s ouplňkem na nitce
piruety vytáčela
z trávy celá pomáčena.
Zajala se do fikce...
Z lásky celá poblázněná
z milování...
Stále plna.
Po rozkoši, ze vzpomínek.
Bez křídel však váhou muší
Kouzla vlna...
Víc než tušíš.
Bez omezení.
Skok v prohnutí do vzduchu,
za balonkem úplňku
přichytí se za strunku,
otočka pak plavý skok
spirála a prohne bok.
Ruce rozpřahá.
Svobodomyslná
a nahá.
Točí se, točí
točí… Točí!
Než v agonii skončí.
A letí...
V reflektoru měsíce,
jak z noci a tisíce,
tanec si užívá…
S kopretinou na uchu...
v rozbřesku.
Skryta vrbou na suchu
Mezi listy na slunku...
Svět se
točit nechala.
V mizejícím ouplňku.
Ospalá jak nebývá...
Stoprocentní Divoženka.
Celá já...
spí, už... nezívá.

JSEM ZREZIVĚLÁ.

Jen jednou jsem milovala
A pořádně.
Tak jak všechno dělám.
Nezapomínám.
A všechny snahy o nápravu
Vyšly na prázdno.
Ulita je opuštěná
a má stará láska
ZREZIVĚLA.
Však...
Nezapomínám.
Chci být sama
a budu.
Neznám nudu.
A nikdo další
ať už prosím nevchází.
Není prostor, není místo,
není důvod, není snaha, není touha...
Jen marnost.
Nechejte mne tak.
Vlivům napospas…