na další stranu
Přemysl Krejčík
cyklus Slunečnice
0X) ÚVODEM
Tenhle cyklus se rodil v době, kdy jsem začínal psát poezii.
Vznikly desítky básní (a pokusů o ně), ze kterých většina skončila v koši, kam po právu patří, stejně jako téma (či chcete-li ta část mého života) kterému je "Slunečnice" věnována. Původně jsem si v naivní představě myslel, že tvořím monotématickou sbírku básní, ale jak čas plynul, stávaly se pro mě tyto básně mrtvé, stejně jako chvíle s múzou, které byly věnovány a obojí mělo upadnout v zapomnění. Básně z toho cyklu téměř nikdy veřejně nečtu a o mnohých vím, že ani nikdy číst nebudu a až přijde čas na připravování sbírky, nenajde tam nejspíš žádná z nich své místo, a to hlavně proto, že nechci již otevírat staré záležitosti, za které se více stydím, než abych na ně vzpomínal s úsměvem.
Jenže po čase mi došlo, že v tom hloupém období vzniklo i pár věcí, které si nezaslouží skončit navěky v koši. Že je tu pár básní, které bych nerad zmačkal a zahodil. Co na tom, že vypovídají o čemsi, k čemu se nechci vracet? Po čase se totiž i z básní stanou jen slova... Proč tedy zahazovat něco, co považuji za dobré, když jedinou překážkou je stará historie, pod jejímž nátlakem jsem ta slova poskládal? A tak vznikla tato zkrácená verze cyklu Slunečnice, aby byla publikována jen jednou - poprvé a naposled. Teď.
01) SLUNEČNICE
tvé rty mě sotva propustily
z dobrovolného zajetí
a tvé ruce mě na chvíli přestaly
přivádět k šílenství
- odmítáš mě s akcentem touhy
otisk těla v mé hlavě -
flagrantní piha na zádech
kůže barvy šlehačky
úsměv šelmy mezi prameny
02) ČÍSLA
První! První! První!
Jsi posedlá čísly!
Třetí?
Sedmá?
Patnáctá?
Dvoustá?
Nebo první, co dává
smysl?
03) PÁTEČNÍ RÁNO (3:54)
vrací se - slunce v zádech -
vůni parfému viny
smyje za chvíli
pod sprchou
04) ---
polykal jsem tvůj dech proto cítím
stále klouzat vlasy a jazyk
mezi prsty
chtěl bych znovu prožít všechny
chyby
stejným způsobem
05)
nikdy jsme spolu neleželi
pod klouzavým saténem
- vyměnil jsem povlečení
a tys odešla
naše nejkrásnější chvilky
na prostěradle zaschly
06) LILIUM MARTAGON
čtvrtina vynuceného detoxu minula
abstinenční příznaky jsou horší -
stačilo by nabídnout rámě
opiátu
i když více nesmím odhodit svěrací kazajku
znovu vdechnout sladkou vůni
extáze
a propadnout žízni
už měsíc jsem tě neviděl
07)
Jak žije si ten co vyklíčil
ti v hlavě
z mých úšklebků slov
doteků a gest?
Chtěl bych číst ohořelé stránky
tvých nejtajnějších deníků
09) POSLEDNÍ NOC
stěny nasáklé lehkým odérem viny
neodpoví na mé sbohem
malá cela vzpomínek
společných vzdechů tajných schůzek
klíč zlomím v zámku a na recepci
odevzdám tvé vlasy posbírané
z polštáře
10) ---
zůstalo jen pár vzpomínek -
tebe nezměnily
a já porušil všechny sliby
co jsi nechtěla
abych je složil
touto slokou ti dávám sbohem -
múzo s příchutí slunce
i na tu dálku
cítím úlevný oddych -
náš poslední sdílený pocit
|
