literární časopis založený v roce 1964

DIVOKÁ VINICE, aktuálně

12.01.2026 - Rostislav Opršal o knize Jin a young Dušana Spáčila

Od jin přes jang k věčnému young Koncem minulého roku spatřila světlo básnického... Více »

04.01.2026 - Dana Janotová o Pavlu Beranovi

Předkloněný Pavel Beran, v plavkách Dana Janotová

Pavel Beran Ve věku 78 let 12. pr... Více »

Slovo úvodem

Přišel mi e-mail. Koho by takový nezaujal?
Vážený pane Hessi! Pracovala jsem několik let na knize otázek a odpovědí. K jejímu vydání nedošlo pro nesrovnalosti se spoluautorem. Na některých textech mi docela záleží. Mohl byste je, prosím, publikovat v Divokém víně? Napadá mě titul: Z knihy, která nevyšla. Děkuji. Eva Kantůrková
Děkuju, milá paní Kantůrková, Divoké víno je Vám k dispozici, je mu ctí.

Podél pražských silnic se na billboardech objevila básnička, a tak jsem ji vyfotografoval, aby z veršů měli zážitek i mimopražští.

Je o mně známo, že nejsem členem ani protagonistou žádné strany, politiky neobdivuju. Proto prosím, aby publikování dvouverší nebylo chápáno jako projev mého názoru politického, ale jako obdiv k dílu literárnímu.

Připomínám opakovaně, že ani publikováním některých autorů v Divokém víně nechci projevit obdiv k literárním hodnotám jejich díla. Vždy znovu a zase mě překvapí, jaké myšlenky a city vtělují básníci a literáti do zaslaných písmenek. Jejich pracným poskládáním řeší nejen lásku, což mi přijde vhodné, obdiv přírody, leč i vztah ke společenským zlořádům a historickým neřádům… Skládat písmenka je tak snadné, vím, že to dokládá i moje tvorba vlastní. Předchozí větou jistě nechci deklasovat tvorbu mnoha velkých literátů. Jen je třeba se samostatně rozhodnout, kteří velkými opravdu jsou.

Divoké víno číslo 96 výtvarně doprovází fotografie Martina Studeného, jednoho z žáků profesora Jindřicha Štreita, mého přítele, jenž na svá bedra přijal roli redaktora fotografie. Děkuju, milý Jindro.

Divoké víno přináší tvorbu tří a půl desítek autorů a z nich po svém zvyku vždy na některé upozorňuju. Tentokrát vynechám klasiky, snadno si je najdete sami, a ukážu na dva autory, jejichž díla sleduju už roky. Z holek je to Veronika Svobodová, jež literárně vyrostla. Její slova nejsou vymyšlená, ale zřejmě vykoupená vlastními zážitky. To samé platí pro Bořka Mezníka. Znám jej víc jak deset let a sleduju jeho pády i radosti. Znám se s ním dokonce osobně a několikrát jsme se sešli, což je v tomto internetovém světě výjimka. Tvorba Bořka Mezníka je autentická a každé slovo je draze vykoupené.
Mnohé panenky a mladíčci ze sebe slova soukají a těm doporučuji vrhnout se do víru života a pro tvorbu získávat zážitky, což jistě nemusí být ani snadné ani příjemné. Skoro všechny prosím, aby dbali pravopisu, a rozhodli se, zda interpunkci používat všude či nikde. Netěší mě ani scházející čárky a tečky doplňovat, ani občasné interpunkční znaménko v textu mazat.
S přibývajícím věkem a stoupající demoralizací společnosti prosím Jirku Žáčka, aby mi odpustil, že svůj editorial zakončím jeho doporučením, aby země česká byla oplocena a velitelem oblasti byl jmenován zkušený psychiatr. Tak nějak jsi mi to napsal, Jirko, viď?
L. H.