Ota Ševčík

***

Osamělí
nechtějí černý jmelí
jím svázaný
životy neveselý
Plivou z úst svých
hořký slova vzteklý
pevnej bod chtějí
Ruce se jim smekly
Nepropadnu
klamu co znám
Na osamělý
jsem jenom sám

***

Být sám
Tlučen pokřikem vran
Ach asi je to teď nutné
Není to ani úplně smutné
Je to takové jaké to je
Stačí mít hodiny bez orloje

***

Když v tvých vlasech
každý večer
usadí se luna
Jsou ty vlasy
nádherná
snivá písečná duna
Chci se tím pískem brodit
Dívám se
a nedokážu říct více
Jsi krásný člověk
a ve mně hoří
veliká svíce

/z nové sbírky Projít tmou/

Ostatní tvorba Oty Ševčíka publikovaná v Divokém víně:
DV 97/2018: Roztřesený svět a další
DV 94/2018: Dobrá zpráva, Prosáknutí a další
DV 93/2018: Déšť, Kalný vody a další