Věra Kulišová

LETNÍ

Jak vzácný dar
s vděčností přijímám
každé nové ráno
Smím vnímat ptačí hvizd
je mi přáno
opít oči zelení
cítit vůni lip
co vánek do oken mi vhání
Sluneční svit dotváří
ten kolorit
Je krásné žít

V PAMÁTNÍKU MYSLI

Veškeré Dobro
co kdy ke mně přicházelo
uchovávám v památníku mysli
Když přijde stres a beznaděj
tak sílu čerpám z něho
pro pochmurné dny příští
Tak sílu čerpám z něho –
To Dobro čtu si v něm

JAROSLAVU SEIFERTOVI

In memoriam

Básníku – tvá poezie
mé emoce burcuje
smysly křísí –
pro sluch koncert je
ta hudba ve verších
Často se spolu mísí
mrazivka na mé kůži
nadšení i teskný vzlyk

U VRBY

Svěřila jsem vrbě
co mě rmoutí
Stojí dál netečně
odpověď nedává
S povislým proutím
zvolna si pohrává
vánku rej
Mimo něj
kolem mne
jen ticho tíživé
a beznaděj
Až šelest listoví
to ticho přeruší
jako by šeptalo
nezoufej!

AŽ PŘIJDEŠ

Hledím do ticha
letní noci
Oknem proniká
z oblohy zář
a rozčísla tmu
Vlasy rozhazuji
na polštář
ležím tu
v klubku schoulená –
až přijdeš
tak se ti rozvinu
jak růže z Jericha
po vlhku polibků

AŽ BUDU STÍNEM

Až budu stínem
mezi zemřelými
v chmurné říši snů
a sám Hádes kdyby
mi velkoryse nabídl
návrat na matičku Zemi
tak spěchám k Cháronovi
ať odveze mě zpět
k mým milovaným –
zas zachytit pár kapiček
štěstí co zůstane v dlaních
během světských let

PROBUZENÍ

Tvůj polibek žhavý
probudil rty
co dosud spaly
na tvrdém loži samoty

Opij moji duši
vášní… lichotkou
ať v žilách zase proudí
horká krev
a hlaď… jen hlaď
mou kůži vyprahlou
dej tělu rajskou slast –
nech otisk dlaní na ňadrech

ZASE CHCI…

brouzdat se s tebou
lesní tišinou
rozetnout
uzel všednosti
vdechovat vůni borovic
a smrkového chvojí
v mechu jak v loži
spočinout
cítit hořký pach smoly
v kapsách si volnost nést
smát se a říkat hlouposti
uniknout hluku měst
i šedi předměstí
zase chci s tebou…

HAZARDÉŘI

Ruce v symbióze s retkem
plíce zanesené dehtem
tělo dýmem zahalené mají
dobrovolní sebevrazi

Smrt s nimi hraje na čekanou
vztahuje k nim pařáty
a nepřestanou… nepřestanou
tabákoví zoufalci

Smrtelný pot s čela stírám
tvář na níž v zrcadle se dívám
k hazardérům poživačným
po řadu let také patří

ŽIVOT A VÍNO

V mládí – bouřlivý burčák
střední věk – nejlepší značka
Ve stáří ztrácí svůj šmak
dá se říct – kyselá hnačka

PROHLÉDNUTÍ

Jsi pro mne kniha otevřená
lákavé bádání
tak dlouho čtená
až srazila mě na kolena
hořkost poznání

ŘÍKÁM NE

Tvá krása není oduševnělá
důvtip nahrazuje
O běhu života
máš zkreslené mínění –
to zcela vylučuje
těsnější sblížení

TVÉ CUKRBLIKY

Je pozdě se kát
příteli kdys milý
Přesto však
za omluvu díky
Nechci lhát –
tvé cukrbliky
moji mysl míjí
Jsou to již tupé dýky
co nezraňují… nezabíjí

MINI BÁSEŇ

Lásko, když už jsi přišla,
budu mít trpělivost s tebou –
můžeš mě potýrat i hýčkat,
jen neučiň mě slepou.

OHLÉDNUTÍ

Touhy co se nesplnily
z mysli vyřadím
dál však sním
a stále žiji
novými nadějemi

BOŽÍ PĚST

Mnohdy udeří Boží pěst
toho kdo vědomě ubližuje
pak tíhu viny musí nést
Nadutost je rázem pryč
když svědomí provokuje
psychický bič

IDEÁLY…

Ideály jsou falešní hráči
ve hře života
Nejprve s naivní nadějí
před realitou kráčí
později jak chiméra
postupně se ztrácí

BALERÍNA

Tančí balerína
úsměv na líci
kroky ladné
Bolest nevnímá -
smí ji pocítit
když opona spadne

LAMENTÓZO

Naříkavě

Ach Bože do naší Země
nám chtějí migranty nasadit
Co dříve bílé bylo by černé
i o život může jít

Ach Bože svatý
chtějí nám zbraně vzít
nebude šance se bránit
Jako by tygrovi
vyrvali zuby… ustřihly drápy
a řekli – běž něco ulovit

ZNEUCTĚNÁ ZÁSTAVA

Zástava česká
byla zneuctěna –
z rozkroku vytažena
zrádnými komedianty
Část tupců tomu tleská

Já prosím všechny ty
co zůstali vlastenci
aby jí čest vrátili –
očistili od šmíry
a hrdě vzhůru vztyčili

Ostatní tvorba Věry Kulišové publikovaná v Divokém víně:
DV 93/2018: Haiku
DV 87/2017: Mým dcerám a další
DV 86/2016: V přírodě, Příchod podzimu a další
DV 81/2016: Zimní, Jarní atmosféra a další
DV 75/2015: Nedočkavě, Začni hrát a další
DV 66/2013: Pach kůže a další