Věra Kulišová

KLIDU NOCI

Děkuji ti noci
že se mohu opájet
tvým tichem
popást oči
v třpytu hvězd
meditovat s měsícem
a nechat se v duchu vést
nekonečným vesmírem

Děkuji ti noci
za tvůj chlad
kdy se zrosí
stébla lučních trav
a ožijí zvadlé květy
Tu horkost denní
i milostná snění
sejmeš ze zmámených hlav

Dík noci tajemná
že tak často zahalí
mé touhy smutky obavy
tvoje clona černá
Vánkem ovívána
nepomýšlím na spaní –
jsem družka věrná
co s tebou vítá rána

ATLAS VZPOMÍNEK

Všechny mé cesty
jsou zmapovány
v atlasu vzpomínek –
i prošlapané podrážky
zůstaly v botníku paměti

Hluboko dole
jsou zasunuty
prohřešky a neúspěchy
vybledlé a přikryté časem

(Jen sandálky z dětství
se na povrchu usmívají)


Podkova pro štěstí
co dali mi do vínku
poněkud zrezivěla
je ale funkční -
vždyť vším
čím jsem prošla
zůstávám zocelena

TAJEMNÁ MANDALA

Květy ve váze mojí
jsou krásné…zářivé
Ještě pár dní
se oči pokochají
pak naposled zavoní
a krása uvadne

Až doskládám obrazce
mé tělo dodýchá
Všecičko pomine
i mne jednou dostihne
tajemná mandala –
koloběh smrti a života

PONORNÁ ŘEKA

Ponorná řeka protéká
hluboko pod skalami
tak osamělá
jak duše člověka
ztracena mezi davy

U KŘÍŽKU

Žaluje křížek u silnice –
zde stopu zanechala
harcovnice s kosou
Jen jednou ťala
a uhasly dvě svíce

MARNOST

Tekoucí vodu neudržíš
ve svých dlaních
nezastavíš let ptáka
nemůžeš zachytit okamžik
kdy smysly se těší
Vyvoláš pouze vzpomínku
ochuzenou časem
o ostrost barev
i o sílu prožitku

PODZIMNÍ

Ve své náruči podzime
mnou pohupuješ
jak listem stromovým
Syrová melancholie
se i v kostech usazuje –
v sklence ji rozpustím

SONET O SKLENCE

Přede mnou stojí sklenka broušená
a sní svůj sen
o tom, že bude plněna.
Snad víno rudé zjasní i můj den.

Když víno jsem nalila
do jejích stěn,
celá se zarděla
jak panna před stykem.

Přiblížím rty k okraji, když
ozve se ze sklenice –
pij, jen pij, znám tvůj kříž,

to si snad nemyslíš,
zhrzená nešťastnice,
že žal ve mně utopíš.

KÁNON BÁSNÍKA

Vtěsnat do zkratky
sílu myšlenky
pohladit…rozesmát
i oči rozplakat
dobré i zlé dění
své doby odkrývat
pravdivě… bez zkrášlení

Lásce vrátka otevírat
vypustit ji z hloubi duše
a papír razítkovat
svým básnickým srdcem

REALITĚ

Realito každodenní
má mysl hodnotí
tě tak – nudná jsi
Svlékni už ten šedý
obnošený háv
protivné všednosti
neměj strach
být trochu frivolní
a do dnů pochmurných
vnes aspoň gram radosti

SEZNAMKA.CZ

Seznámení lehké není
když roků přibývá
Šance je mizivá –
asi na ocet zbudu
Zřejmě mě dostihla
neviditelná ruka trhu

NAIVITA

Klávesnice mého těla
tak dobře zná
tvůj prstoklad
jak mimóza rozechvělá
animato zní

Žár očí tvých
mě dojímá
Kdo je rozzářil?
Jsem já ta příčina?
Ach ne to atropin

JSEM…

Jsem básník který nejraději
milostné písně zpívá
a světu odhaluji
co mé nitro skrývá

Jsem buřič a pranýřuji zlo
Těm co chtěli by mít svatozář
nastavuji zrcadlo –
ať vidí svoji pravou tvář

Jsem ta co na strunu
vlastenectví buší
Jsem blázen bez rozumu
co nevnímá že zpívá hluchým

ČESKÉ SLZY

Imaginární lis
stlačuje můj lid
k zemi níž a níž

S pocitem že marné vše je
smutku se oddává
Tak zlomen a bez naděje
už z prachu nevstává

Zedraný lev dvouocasý
má drápy otupělé
a korunku pomalu ztrácí

UBÝVÁ LIP

Ubývá lip
kdysi uctívaných
symbolů vlasti

Vyhublý lev
se krčí v kleci
(prý je zlatá)
ne nebije o mříže
a my šeptáme
že bychom rádi
k nebesům –
fiktivními řetězy spoutaní
nedokážeme uvolnit ruce
a pozdvihnout vzhůru
prapor zedraný

HRABIVÉ DLANĚ

Hrabivé dlaně
nejsou nikdy plné
chtějí více
tak s vlky vyjí
Plní se prkenice
šelmy se navzájem kryjí
V sejfu je stále dost místa
tak hrabivá dlaň
na tygra sedá
Zběsilá jízda –
sestoupit se už ale nedá

RYJI DO KAMENE

Ryji do kamene
budoucím
vzkaz patetický
od bezejmenné –

život nebyl vždycky
rajská zahrada
však rozloučím se nerada
až přijde moje chvíle

Ostatní tvorba Věry Kulišové publikovaná v Divokém víně:
DV 117/2022: Epigramy a říkanky
DV 116/2021: Už nám nic nepatří a další
DV 113/2021: Zimní proměny a další
DV 112/2021: EPI 2021 a další
DV 111/2021: Epigramy, říkanky a další
DV 110/2020: Epigramy a říkanky a další
DV 109/2020: V mládí chceš... a další
DV 107/2020: Opožděné jaro a další
DV 105/2020: Láska nezná tabu a další
DV 104/2019: Podzimu, Smutek květů a další
DV 102/2019: Hold lásce a další
DV 101/2019: Hold lásce a další
DV 100/2019: Zima je už jiná a další
DV 96/2018: Letní, V památníku mysli a další
DV 93/2018: Haiku
DV 87/2017: Mým dcerám a další
DV 86/2016: V přírodě, Příchod podzimu a další
DV 81/2016: Zimní, Jarní atmosféra a další
DV 75/2015: Nedočkavě, Začni hrát a další
DV 66/2013: Pach kůže a další