na další stranu
Irena Topinková
BLUES SAMOTÁŘE
Já nejsem samotář
jenom lidi jsou divný.
Samota tíží.
Vypouští
zdivočelý strachy
na ty
co nejsou kolektivní.
Jenomže lidi jsou divný
a divný lidi
vyčerpávaj.
Ty co divný nebyli
zas už mi chyběj
na seznamu.
Tak vyčerpaná z těch divnejch
utíkám do samoty,
která tíží
a zdivočelý hyeny strachu
už se plíží.
POCITY
V koncích. Já.
V jednom z mnoha mých konců.
Vadnu a křísím se
pořád dokola.
Měsíc svým stříbrem zacelí
rány,
co noc nám způsobila.
A že prý jsem byla
málo milá.
PŘÍLIŠ HORKÝ SRPEN
Zpupné slunce
rozpálené do měděna
rozdává úpaly.
Žíznivě hledá,
kde je ještě voda.
Vzduch těžký
jako litina.
Zeleň parků
střídá
drzý rez spálené trávy.
Jak nezávidět soše
oblečené vodotryskem?
Sním o úspěšném
obchodníkovi s deštěm.
CHARAKTERISTIKA
Kabát z marnivosti
poněkud omšelý.
V očích vychytralost
nadutost
přerostlé libido.
Pompézní
jako osina v zadku.
FLAMENCO
Víření
rudé sukně.
Strnutí.
Mihnutí
odhalených paží
divoký pohled.
Špička a podpatek
vyťukávají
strhující rytmus.
Naříkavý hlas zpěváka
plný touhy a smutku.
Živoucí plamen
zachycený
ve zpomaleném čase.
Tleskání do rytmu.
Kolem tanečníka
víří
divoká
rudá mlha.
VÝPRODEJ
Smutek mne drtí na duši.
Šedý šat deprese mi nesluší
a v krámku
plném barev zářivých
prodavač Život křičí – Vyprodáno!
Nemáte ráda šedou
zkuste černou – Dámo.
|
