Eva Kiesler Klementová

Čím mě překvapila moje dávná známá zvěrolékařka.

Dejte vědět, jak vás to (ne)oslovilo. Hezký den, stařičký chovateli dostihových koní. Eva

PUSŤTE MĚ DOMŮ, Eva Kiesler
Ilustrace a obraz na obálce: Monika Foris
KAMPE září 2018, formát A5, vázaná, počet stran 58, cena 200,- Kč
Básničky byly psány na koleně, na palubovce auta, na žlabu v koňské stáji, na břehu rybníka a jinde, během cest od koně ke koni, v intervalu jednoho a druhého konce rohlíku se sýrem. Rukopisy byly potřísněny krví, omazány hnojem, polity osmou denní kávou. Vznikaly zachycením proudu myšlenek, přičemž většina nenávratně odtekla kanálem zapomnění a bude využita v některém příštím životě.
Autorka, MVDr. Eva Kiesler-Klementová, mladistvý začínající talent v přechodu, prostý venkovský zvěrokleštič, děkuje životu a souhře okolností za možnost zhmotnění myšlenek ve slova a slov v písmena a rovněž děkuje všem krásným lidem, kteří si je ve své laskavosti přečtou, a doufá, že jim to bude příjemno.

CHLEMTAČI TEPLÉ KRVE

Vypili se

A vyjedli se

Navzájem

A pak se dál a dále

Milovali

Jak už to v pohádkách

Chodí

A protože z nich nezbylo

Vůbec NIC

Zůstali navždycky

SVOJI

***

Maličký chlapeček se probouzí
Mazaně potichu vstává
Šine se z místnosti
Jen aby maminka nic nepostřehla
Zavřít zlehounka dveře
A zdrhat!
Třeba se nevzbudila
Třeba mě nevyruší
Až si budu představovat sebe
Velkého hrdinu
A vládce všehomíra
Idol všech žen
Korzára sedmi moří
Hvězdu všech pódií
A ještě mnohem víc
Točí se před zrcadlem
Mává šavlí ze staniolu
Přemýšlí
A co tak naopak
být princeznou
Protože holky
velí i korzárům
A krysám podpalubním
Kořist jim snáší k nohám
a pak se pro ně bijí
Maličký chlapeček
schovává nejistotu
Rtěnka a šál
A už mne nepoznají
Pak cvakly dveře
Maminka už je tady
A už se zlobí
Už mě zase mají
Korkorán s princeznou
zhnuseně letí
do koše s prádlem
Běž nepleť se mi tady
A jdi se oholit
Pěna se nadouvá
do polštářků něhy
a čepelka se chvěje
Přejíždí vrásky překvapena
starýma rukama
To nám to uteklo !
Tak dojdi
pro chleba

***

Uprostřed prázdné místnosti
V srdci prázdného domu
Ve spoustě znějícího ticha
Otvírám dveře dokořán a usedám
proti nim na rozbitou židli
A čekám kdo vejde
Co vejde
V srdci mi hlodá obří bílá myš
Kočky se líně převalují
na oknech
Ráda bych přivolala svoje sny
odložené ve skříních
Až bude čas a prachy
Jenže už zdechly hlady
za ta léta
A hnilobný puch z nich
nasládle kazí vzduch
Mám hlad a cítím samotu
V ledničce je jen světlo
a ruce hladí prach
Ten čas se zdá být nekonečný
Smrt na doživotí
a život do smrti
Lechu lehizdajen kulchem
Jděte se všichni ošukat
A je to

***

Můj muž se mě v noci bojí
Ve dne mě miluje
V noci ho děsím
Prchá ode mne s divým strachem

Hladoví vlci emocí
Kráčejí mi v patách
Můj muž nemá rád vlky
Ustupuje z místnosti do místnosti

Ocitá se v koutě
Zajíkavým hlasem křičí na šelmy
Nechte mě být
Můj muž jim nerozumí

Můj muž se zlobí
Vlci v obýváku
To prostě nemá být
A on jim neotevřel dveře!

Činí mne zodpovědnou
Za invazi šelem
Za nelogičnost jejich příchodu
Můj muž mě miluje

ALE JEN VE DNE