
na další stranu
DIVOKÁ VINICE, aktuálně20.11.2026 - Zaručeně neodvolatelná básnická závěť
Na přelomu letopočtu poslední básníkovy zimy, naposled vydechl pak v létě, náhle mě z... Více » 14.11.2026 - Sliby se mají plnitNosit slavné jméno, které ovšem proslavil někdo jiný, podobný a přitom dost odlišný, je docela pech. Mluvím o Zdeňku Bartákovi. Představte si: je tu dynastie Bartáků, tvořená slavným kapelníkem Zdeňkem Bartákem (který byl swingovou osobností srovnatelnou s Karlem Vlachem) a současným ... Více » 23.10.2026 - Oldřich Hostaša mi naléhavě poslal svoji básničku.Zvony znějí svůj dávný čas na náměstí Jiřího z Poděbrad pan Seifert zanechává vzkaz verše nenechají nikoho žebrat Mistře bylo to v mém mládí kdy jsem Vás poznal osobně všechno mělo své pozadí mé verše zněly moc podrobně Váš pokoj vesmírný sonet samá myšlenka... Více » 14.10.2026 - Dušan Spáčil o Jaroslavu Seifertovi09.10.2026 - Jsem rád, že nejsem ministrem30.09.2026 - V Nemocnici Tišnov jsme otevřeli 94. babybox.28.09.2026 - Václav Bárta 89!09.09.2026 - 94. babybox je instalován na Nemocnici Tišnov.SLOVO ÚVODEMUdálostí čísla 125 www.divokevino.cz, možná i roku 2023, jsou nesporně 80. narozeniny mladého básníka Petra Cincibucha. Dožije se jich 28. června a mně tedy nezbývá, než abych Petrovi blahopřál předem.
Když se koncem šedesátých let Divoké víno rozrostlo do nevídaných šířek a výšek, získal v něm Petr Cincibuch dokonce zaměstnání, jež jsem pojmenoval „odpovědný redaktor“. Hlavní sídlo Klubu Mladá poezie bylo v domě číslo 106 ve Francouzské ulici ve Vršovicích, kde jsem seděl já se svou asistentkou Janou Dejmovou, nedávno umřelou, obklopeni jsme byli hlukem maloformátových ofsetových strojů Zetaprinton, Rominor a Romayor. Petr Cincibuch seděl v detašované redakci V Jirchářích číslo 4 přímo v centru Prahy. S tajemnicí redakce Ivanou Pavlovou, také už nebožkou, v malinké komůrce velikosti 3 x 2 metry zažívali naopak klid a ticho. Bůh ví, co tam ti dva mladí lidé celé dny dělali. Petr tvrdí, že Ivaně diktoval dopisy mladým autorům spojené s lektorskými posudky a ta je klepala dvěma prsty na starém psacím stoji Remington. Petr dále tvrdí, že denně přicházelo osobně i několik mladých autorů. Redakce neměla samozřejmě ani tekoucí vodu, ani toaletu. A tak Petr, když potřeboval, sedl do auta zaparkovaného před domem a ujížděl do vršovického bytu svých rodičů. Ivana navštěvovala toaletu v přilehlé restauraci a Petrovi prý jeho luxus velmi záviděla. |
||
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.