Ludvík Hess

Vyvolávám staré filmy

Jak jsem tak listoval stařičkým výtiskem Divokého vína z roku 1965 a vzpomínal na zemřelého Ladislava Landu, vyvolal se mi v hlavě starý negativ zasutý mezi básničkami. Pak další a další snímky a nevěřili byste, milí čtenáři Divokého vína, kolik nevyvolaných filmů jsem na tom smetišti našel.

A tak jsem si vzpomněl hned na první den roku 1965. Nový rok. Byli jsme s Mélou Machálkem a jeho Alenou na stařičké trampské chatě na břehu potoka Kačáku v údolí pod Horním Podkozí. Zatímco Méla slíbával v ložničce v nizounkém podkroví Aleně slzy na jejích dlouhých řasách, což dokumentuje báseň otištěná v Divokém víně 5/65 a převzatá internetovým DV 7/03, já se probouzel v přízemí sám. Ani nevím, která básnířka na silvestrovské oslavě scházela a proč nepřijela… Ale vzpomínám si jasně na čtyři lahve levného bílého vína zakoupeného v libeňském obchodu na Palmovce, jimiž jsem Silvestra s Mélou a Alenou zapíjel. Že je „Gruzínské“, hlásala etiketa na zelených lahvích.

Chatička patřila rodičům spolužačky Míly Mrňákové, jejíž „bílou ruku na rudém plyši“ jsem při představení v libeňském divadle S. K. Neumanna obdivoval a tehdy ještě úhledným písmem popsal ve své rané básničce. Míla byla nedílnou součástí naší společnosti „básníků a ledabylců“ (ano, skutečně jsme si tak s lehkou ironií říkávali) a dlouho jsem se jí neúspěšně doprošoval. Větší úspěch jsem nakonec měl u miloučké a sportovní Jiřiny, jež byla mojí první realizovanou gymnaziální láskou. Že bych ji snad miloval dodnes…? Míla mi nakonec podlehla (nebo jsem podlehl já jí?), ale na vahách nerozhodnosti nakonec převážila Jiřina, ač měla prsa malinká, opravdu nejmenší. Ano, možná právě proto, dodnes mají v mých dlaních malá prsa přednost před velkými.

Leč prsa neprsa, Míla ani Jiřina básničky nepsaly. V tom skvělém rozháraném maturitním roce 1965 do mého života vstoupila Básnířka. Poslala vznikajícímu Divokému vínu do literární soutěže básničky poštou. V soutěži získala první cenu, možná dokonce i nějakou finanční dotaci, tak jsme si mladých básníků cenili. Řekl bych, že se mohlo jednat o tisíc korun, což ovšem nebylo v roce vyhlášení soutěže nijak málo. Za tu částku se dal pořídit krásný silniční favorit. Ten můj stál dědečka Matyáše 960 Kč, víc, než činila jeho penze ředitele školy v. v. Nebo se dal za tisícovku koupit maturitní oblek a ještě zbylo na košili a na několik kravat, jež stávaly 20 Kč. Za tisícovku se teoreticky dalo koupit 14,5 kg šunky od kosti nebo 50 kg předního hovězího. V Hrabalově oblíbeném automatu Svět zahnat hlad 5 000 krajíci chleba namazaného hořčicí nebo vypít 714 piv. Koupit si na třídě Rudé armády u Bati sedm párů nejdražších bot nebo o kousek níž jít tisíckrát do kina Čásek. Do kina Humanita v ulici Novákových, kde jsem v čísle 11 bydlel já, tisíckrát jít lízat plátno do první až třetí řady, do ostatních řad pouze pětsetkrát, zatímco do lóže pouze třistatřicettřikrát, ale zbylo by vám na dvě eskyma. Leč dosti nostalgických počtů.

Básnířka Helena Pěkná dělala čest svému jménu každým coulem svého bílého těla, každým dlouhým černým vlasem své proradné hlavy. Prsa sice neměla nijak mimořádně malá, ale ani nijak zvlášť velká. Ostatně, přečtete-li si moje básničky otištěné v Divokém víně 5/65, víte o ní vše a to nejen o vlasech. Její vlasy byly pro mne „vrchovinou deště a vrchovinou zajatých skupin, orlí pastí, její nohy „skopcem bosé ráno“, přivazovala si mne „černými uzly, pokorou černých vlasatic“. Vsadil bych se, že verše byly inspirovány našimi — rozuměj mými a Heleninými — víkendovými čundry do Horního Podkozí. Míla mi klíče od rodičovské chatičky vzala, a tak jsem si půjčil v Pionýrském domě v Karlíně stan „áčko“ s podlážkou. Spávali jsme v něm nejenom na lesních samotách v okolí Podkozí, ale i na žižkovské strání pod horou Vítkov, kterou S. K. Neumann pojmenoval Strání chudých lásek. Prostě jsme si stan postavili na stráni pod Národním památníkem a střeženi jednookým husitským vojevůdcem milovali jsme se láskou básnickou. Říkali jsme si přitom básničky… Vždycky jeden verš Helena, jeden já.

Helena byla studentkou Střední umělecko-průmyslové školy na Žižkově, občas jsem na ni před školou čekával a mým spolučekatelem byl Zdeněk Rytíř, taky básník, ale nyní především textař. Zdeněk čekal na Valérii Chmelovou a rád vyprávěl, jaká má Valérie prsa. Prý do špičky, jako mívají černošky… Stalo se, že jsme na obě studentky čekali spolu celou noc na Masarykově nádraží, když se vlak z Maďarska, kde byly na školním zájezdu, opozdil.

Helena byla krátce provdaná za básníka Jana Samohela, panáčka trápeného beatnickými psychózami. Některé své básně označila místem vzniku, takže je zcela jisté, že báseň s poznámkou „(Bohnice)“ byla určena Samohelovi a nikoli mně. Naopak se obávám, že její verše „dal jsi mi hlavu a já kat lehce ji skroužím po prstenu, teď nesmíš mě mít rád, nesmíš mě cítit jako ženu … … já nemám co dát za odměnu“ byly určeny pro mne. Každopádně jen zázrakem jsem složil maturitní zkoušku na libeňském gymnáziu Na Zámečku, tehdy Střední všeobecně vzdělávací škole. Helena totiž opustila komůrku, již sdílela se Samohelem, a neměla kde bydlet. Kratinko se ubytovala v holešovickém bytě u malířky Lucie Radové, jejímiž básněmi, kresbami a linoryty bylo tím pádem poznamenáno Divoké víno 5/1965. Prožili jsme s Helenou období „výtvarné“. Vzájemně jsme se kreslili, samozřejmě jsme vytvářeli hlavně akty. V mé básnické tvorbě se výtvarné období projevilo taky. Viz „Uznal jsem se vinným pro uctívání tvého autoportrétu.“ Vydávali jsme se spolu nebo doprovázeni Lucií Radovou na malířské výlety. Buď do holešovického přístavu nebo do milované krajiny kolem Horního Podkozí. Vystoupili jsme z vlaku v Unhošti a vydali se na výpravu. Možná jsme se svěřovali lektorce Divokého vína, populární Johaně Kohnové. S nadšením opakovaně vykřikovala místní pojmenování — Horní Podkozí.

Narodil jsem se v Kladně a z mého rodného města je to do Unhoště a do Horního Podkozí, co by kamenem dohodil. Jako kluk jsem tu krajinu projezdil s dědečkem a pak i sám na kole. Doslova mě teď popadá touha vyjet si znovu ke Kačáku…

Soužití s Lucií Radovou bylo problematické a ve sklepě Klubu poezie v Krejčího ulici se přespávat nedalo, policie a nájemníci byli ostražití. A tak jsem sklep v Krejčího vyměnil za sklep v libeňské ulici Na kopečku. Celé noci jsme se tu s Helenou věnovali umění a lásce, já snad neumění lásky. Vracíval jsem se do bytu v Novákových ulici, kde jsem žil s maminkou a nevlastním a nemilovaným otcem v časných ranních hodinách. Pak, nemýlím-li se, jsem běžel do školy.

Naštěstí pro mé zdraví přišly prázdniny. Helena odjela jako vedoucí či hospodářka nebo snad kuchařka na táborovou brigádu s Otou, mužným vedoucím Stanice mladých turistů, s nímž jsem ji seznámil, hledaje pro ni práci, a já se opájel vědomím, že jsem se stal studentem vysoké školy — Fakulty osvěty a novinářství.

A těšil jsem se, jak po prázdninách vydám Divoké víno 6 a 7 a další. A opravdu jsem je vydal.

(současná tvorba)

Ostatní tvorba Ludvíka Hesse publikovaná v Divokém víně:
DV 89/2017: Slovo úvodem
DV 88/2017: Slovo úvodem, Jezdecké sochy
DV 87/2017: Slovo úvodem
DV 86/2016: Slovo úvodem
DV 85/2016: Všichni mají narozeniny. Miloň Čepelka 80! Já nic – jsem nejmladší
DV 84/2016: Tři hvězdy divokého vína mají sedmdesát! Jen já pořád nic
DV 83/2016: Slovo úvodem
DV 82/2016: Slovo úvodem
DV 81/2016: Slovo úvodem
DV 80/2015: Slovo úvodem, Jezdecké sochy v zemi české
DV 79/2015: Slovo úvodem
DV 78/2015: Slovo úvodem
DV 77/2015: Slovo úvodem a další
DV 76/2015: Slovo úvodem a další
DV 75/2015: Slovo úvodem a další
DV 74/2014: Slovo úvodem a další
DV 73/2014: Slovo úvodem a další
DV 72/2014: Slovo úvodem
DV 71/2014: Slovo úvodem
DV 68/2013: Slovo úvodem
DV 67/2013: Slovo úvodem
DV 66/2013: Slovo úvodem
DV 65/2013: Slovo úvodem
DV 64/2013: Slovo úvodem
DV 63/2013: Slovo úvodem
DV 62/2012: Slovo úvodem, Kuře si podruhé žádá Jaroslavovu ruku a další
DV 61/2012: Slovo úvodem, Rozpadnou se v prach a další
DV 59/2012: Slovo úvodem, Strašné utrácení a další
DV 58/2012: Slovo úvodem, Klisny a hříbata a další
DV 57/2012: Slovo úvodem, Současnost a další
DV 56/2011: Slovo úvodem, Minulost
DV 55/2011: Slovo úvodem, Milena poprvé na koni, Uklízí stáje a vaří oběd
DV 54/2011: Slovo úvodem, Milena ve večerních úvahách a v ranním světle
DV 53/2011: Slovo úvodem, Jak kouše Milena
DV 52/2011: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích, Milena
DV 51/2011: Slovo úvodem, Ženy si Jaroslava vyměňují v rychlém sledu
DV 50/2010: Slovo úvodem, Kapitola pátá
DV 49/2010: Slovo úvodem, Žákovská knížka
DV 48/2010: Slovo úvodem, Kapitola třetí - Honza a Jirka - kluci Rothovic
DV 47/2010: Slovo úvodem, Malý Jarda
DV 46/2010: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích
DV 45/2010: Slovo úvodem, Kapitola z knížky Čtyřúhelník
DV 44/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 43/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 42/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 41/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 40/2009: Zemřel Pavel Verner a další
DV 39/2009: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech
DV 38/2008: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech (2. kapitola)
DV 37/2008: Slovo úvodem, Pohádka devátá a poslední
DV 36/2008: Slovo úvodem, Osmá pohádka
DV 35/2008: Slovo úvodem, Sedmá pohádka svatební
DV 34/2008: Slovo úvodem
DV 33/2008: Slovo úvodem
DV 31/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 4. díl
DV 30/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 3. díl
DV 29/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - díl druhý
DV 28/2007: Slovo úvodem, Pohádka. Svatební?
DV 28/2007: Fotografie
DV 27/2007: Slovo úvodem, Křest Antologie a další
DV 26/2007: Fotografie Aleny Kučerové
DV 26/2007: Akty
DV 26/2007: Slovo úvodem, Opona padá
DV 25/2006: Slovo úvodem, Vyvolávám fotografa Jiřího Andrleho…
DV 25/2006: Fotografie z cyklu Cirkus
DV 24/2006: Slovo úvodem, Nadchnul nás Pavel Řezníček s Goldflamem
DV 23/2006: Slovo úvodem, Kdy začne přituhovat…?
DV 22/2006: Slovo úvodem, V roce 1970 jsme se měli všichni rádi!
DV 21/2006: Slovo úvodem, Markéta Hejná vzrušila mladé básníky…
DV 20/2006: Slovo úvodem, (Kapitola pojednávající o básnících…)
DV 19/2005: Slovo úvodem, Jak dopadl podnikatelský záměr, milý Hafede Bouassido?
DV 18/2005: Slovo úvodem, Zemřel Honza Čech
DV 17/2005: Slovo úvodem, Hara Kiri…??…
DV 16/2005: Slovo úvodem aneb Pozor na Filipa!, Divoké víno v srpnu 1968
DV 16/2005: Fotografie
DV 15/2005: Slovo úvodem, Fenomén Jiří Oulík…
DV 15/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 14/2005: Slovo úvodem, Jana Černá neboli Honza Krejcarová...
DV 14/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 13/2004: Slovo úvodem, Pavel Hudec, fotograf a Ahasver…
DV 13/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 12/2004: Slovo úvodem, Manželství a poezie
DV 12/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 11/2004: Slovo úvodem, Nastoupil Karel Sýs, ale taky Jaroslav Holoubek a Honza Vyčítal
DV 11/2004: Pil jsem malinový protlak, (jak ses připravovala k milování…) a další
DV 11/2004: Akademický sochař docent Milan Vácha tvoří sochu Strážci (fotogalerie)
DV 10/2004: Slovo úvodem, Přistoupil Pavel Jasanský
DV 9/2004: Slovo úvodem, Do Divokého vína vstoupil Jiří Žáček
DV 9/2004: Dům života i smrti
DV 8/2004: Slovo úvodem, Divoké víno po maturitě
DV 8/2004: (ty jsi pokušení…), (tvá hlava na dřevě divokým…)
DV 8/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 7/2003: Slovo úvodem, (Zemřel Ladislav Landa)
DV 7/2003: (uznal jsem se vinným…), (z tvých vlasů se mi podávají…) a další
DV 6/2003: Slovo úvodem, Zemřel Václav Hrabě
DV 5/2003: Slovo úvodem, Inspirovali jsme Hrabala
DV 4/2003: (tys ta největší…), Balada o koních
DV 4/2003: Slovo úvodem, Mluvil jsem s Allenem Ginsbergem
DV 3/2003: (byla panna…), (tvé mosty nad řekou…) a další
DV 3/2003: Slovo úvodem, Přišel Petr Cincibuch a Ladislav Landa
DV 2/2003: Slovo úvodem, Potkali jsme Johanu
DV 2/2003: (vešla jsi dunivými kroky…)
DV 1/2002: Začalo to rybičkami
DV 1/2002: Radaně, Není činnost pro psa dělat lidem hopsa a další