na další stranu
 ZEMŘEL PAVEL VERNER
Stalo se v noci z 10. na 11. března, bez dvou měsíců 62 let od jeho narození 19. května 1947. Pár dní předtím jsme byli s Pavlem v krčské hospodě U Labutí. Pročítám svoji emailovou korespondenci s Pavlem a zjišťuju, že jsme spolu obědvali 2. března. Krátce předtím jsme si vyměnili následující maily. Prosil jsem Pavla, aby přečetl rukopis a řekl mi své připomínky k mé připravované knížce Balada o koních a zval jej do hospody:
Výtvarníkem 40. čísla je Henri Matisse, jehož nahotinkami se mi zavděčil velkokníže všech malířů a grafiků Vilém Stránský, majitel internetové aukční síně www.artbohemia.cz. Některé z obrázků jsou opravdu na prodej.
Jubilejní 40. číslo novodobého Divokého vína pozdravili svou tvorbou původní mladí básníci historického časopisu Karel Sýs, Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek, Miloň Čepelka a Michael Lorenc, z básnířek se přidala Alžběta Šerberová. Z panáčků ještě o něco starších se ozval Eduard Světlík a Stanislav Vávra, vzpomínající ve svých textech na partu kolem Bohumila Hrabala.  Doporučuju přečíst si verše Dušana Spáčila a Oldřicha Damborského. Poprvé přináším básničky Radky Kozákové. Líbily se mi, a tak jsem básnířku pro vás, milí čtenáři, vyfotografoval, když trénovala v zahradě pod Strahovem. A obnovil jsem rubriku Poetický démon a doplnil ji její slovenskou verzí. Ale těší mě, že se k Divokému vínu hlásí slovenští autoři. Jeden z nich, Pavol Janík, ovšem už píše anglicky. Jan Musil mi poslal básničku, z níž jsem mylně usoudil, že jezdí na koni. Přečtěte si ji celou, verše jsou mi blízké. Vjíždím domů vraty na koni, přede mnou uzavřený dvůr. Čekám, kdo vyběhne první. Když už jsme u koní, dám vám jednu radu. Navštívíte-li jejich chovatele, zavděčíte se mu otázkou po koních, když už se vám nechce jít do stáje. Což chápu. A když už jsme tedy u koní, přináším vám jednu zkrácenou kapitolu ze své knížky Balada o koních. Je o hřebci Marcantovi, který se u mně narodil v roce 1983. Jak to s ním dopadlo, se dočtete na konci následující kapitoly. Jedna zkrácená kapitola z připravované knihy Balada o koníchMarcant, korunní princ - pravý bratr klasického vítěze
O tom, že se Marcant narodil 31. ledna 1983 ve stáji na Fantově mlýně na Botiči, se píše už v předchozím příběhu o jeho pravém bratru Marco Polovi. V jeho otci Cobaltovi se neshlédla klisna Margareta, ale chovatel. Líbil se mu i romantický statek Pecínov za Benešovem, kde hřebec Cobalt působil. Správcem statku byl vyhlášený koňák Jaroslav Holík a mladý chovatel k němu pociťoval úctu, i když některé jeho názory mu přišly legrační. Starý Holík jednou doporučil mladému chovateli, aby po připouštění počkal na Pecínově dvě hodiny a připustil klisnu ještě jednou. "S dvojskokem máme dobré zkušenosti," tvrdil Jaroslavovi, který se cítil v reprodukci teoreticky silný a nevěděl, co Holíkovi na jeho návrh odpovědět. Jisté je, že odjel, aniž by "dvojskok" vyzkoušel, a poprosil, zda by raději mohl přijet ještě zítra...
Na Fantově mlýně žilo v té době třináct koní. Kromě dvou plnokrevných klisen Margarety a Bonnie to byla Margaretina hříbata Marco Polo a Marcant, valášek Mohan, a teplokrevné potomstvo Ujmy - Alma, Adam, Flora, polokrevná hříbata po xaverovském hřebci Corvet - Corona a Corveta, mohutná dcera Almy a Court Gifta, budoucí chovatelova jezdecká klisna Courbetta, a první hříbě Almy po hřebci Norbert - klisnička Nora. Opravdu, tou dobou nebylo zvykem, že by soukromník choval tolik koní....... ....... Chovatel se ve stáji chuchelského jezdeckého učiliště seznámil s dcerou ředitele Marcelou. Dnes už těžko rozeznat, zda se mu líbila nebo své nové známosti chtěl využít prakticky. Jisté je, že v jeho deníku je rukou ředitelské dcerky s datem 3. října 1984 poznamenáno: "Nasedlán Marcant. Vyjížďka do Pitkovického údolí. Kupodivu bez pádu." Marcela navázala zřejmě důvěrnější vztah s Marcantem než s Jaroslavem. Chovatel ji často dovezl z Chuchle na Fantův mlýn a Marcela nepříliš dobře, leč o to snaživěji, přijížděla hřebečka Marcanta. Současně duševně připravovala svého tatínka a ředitele k jeho koupi pro Střední odborné učiliště. Prodejní transakce se chovateli zpočátku jevila snáze a úspěšněji proveditelná. Z předchozích slov vyplývá, že chovatelovo sbližování s Marcelou mělo spíše účelový charakter. Přesto byl Marcant jako dvouletý stále na Fantově mlýně a Marcelu k němu Jaroslav přivážel. Hřebeček pěkně rostl a při měření ve dvou letech naměřil chovatel páskou v kohoutku 166 cm, obvod hrudníku činil už 177 cm a holeň měla 19 cm.
Následkem sporů o trénink a přihlašování koně do dostihů bylo, že Marcant jel dvakrát na dostihy do Bratislavy. Zkuste se postavit na korbu staré Avie a absolvovat tam cestu mezi Prahou a Bratislavou. A s Marcelou v sedle pak absolvovat dostih... Na start svého prvního dostihu se postavil Marcant 9. května v Bratislavě dokonce dvakrát. První dostih byl totiž anulován, protože jeho start nebyl regulérní. Marcela docílila mimořádného úspěchu, protože ji Marcant dovezl do cíle na druhé pozici. O to horší byl doběh v druhém dostihu, v němž známá dvojice Marcant a Marcela 1. června opět v Bratislavě doběhla na ocase. Třetí dostih skončil ještě hůř. Marcela odvezla Marcanta 1. září na závodiště do Karlových Varů a na trati dlouhé 1 400 metrů doběhli předposlední. Všem zúčastněným i řediteli Kolečkovi začalo být jasné - Marcela Marcanta jezdit nemůže.
Na start dostihu I. kategorie na trať 1 600 metrů byl pro Marcanta nominován mladý, ale velmi nadějný jezdec Tomáš Váňa. Kdoví, jak by dostih dopadl, kdyby hřebce jel Kubát. Marcant s Váňou v sedle potvrdil svoji třídu a předvedl Chuchli, že je pravým bratrem klasického vítěze Marco Pola. Do cíle doběhl třetí za Mikó a Megy, dvěma koňmi maďarského chovu. Mezi českými dvouletými plnokrevníky se Marcant rázem stal jedničkou. Poslední dostihový den sezóny 1985 se do Marcantova sedla opět prosadila Marcela Kolečková. Doběhli sice do cíle na čtvrté pozici, ale přesto se její špatná jízda stala předmětem oficiálního jednání. V zápisu Řídicí dostihové technické komise se praví: ŘDTK prošetřila změnu formy koně Marcant a vzala na vědomí vysvětlení trenéra Janáčka, že nedostatečný výkon koně byl ovlivněn jezdcem. Jezdkyně Kolečková byla potrestána sankcí zákazem startu do 10. dubna 1986 včetně za špatnou techniku jízdy v dostihu." Marcela a její působení ale pokračovalo a mělo na hřebce neblahý vliv i v jeho tříleté sezóně.
Ústřední trenérská rada na svém zasedání 20. prosince 1985 vybrala Marcanta pro mezinárodní československou dostihovou reprezentaci a usnesla se, že Marcantovi bude určen stálý reprezentační jezdec. "Zodpovídá s.Vítek F." zněla závěrečná část usnesení. Písmeno "s." před trenérovým jménem znamenalo "soudruh". Marcele Kolečkové vypršel trest zákazu startu 10. dubna 1986 a hned 20. dubna se prosadila opět do Marcantova sedla ve významném dostihu I. kategorie Ceně tříletých hřebců na 1 400 metrů. Chovatel je si jist, že Marcanta připravila o vítězství. Přesto do cíle přišel na třetí pozici za vynikajícími hřebci Duke a Dynamitem, jenž za čtrnáct dní zvítězil ve Velké jarní ceně a pak i v Československém derby. Spory o ježdění Marcanta v dostizích vyvrcholily tím, že ředitel Kolečko povolal do jeho sedla na 11. května do Velké jarní ceny východoněmeckého žokeje Lutze Pyritze. Bledý blonďák dojel na Marcantovi do cíle jako předposlední. Po dvaceti třech letech těžko posuzovat, co bylo příčinou tak velkého neúspěchu. Jisté je, že Janáček byl vynikající byť tvrdý trenér, ale taky lstivý člověk, a Marcela Kolečková špatná jezdkyně. Co se dělo před dostihem, možná někdo jen tuší... Ve zřetelném kontrastu se špatným výkonem Marcanta ve Velké jarní ceně byla jeho účast v Československém derby, nejvýznamnější dostihu pro nejlepší tříleté koně. Běželo se 22. června 1986 a do sedla Marcanta byl opět povolán vyzkoušený žokej Vráťa Kubát. V dostihu zvítězil Dynamit s žokejem Vlastimilem Smolíkem a Marcant přišel osmý ze sedmnácti startujících. Odečteme-li účast polského koně v derby, umístil se mezi nejlepšími československými plnokrevníky na sedmém místě. Chovatel přišel na derby v bílém saku a na jeho rukávu je dodnes skvrna, jak se o něj Marcant zpěněnou hubou otřel, když jej po dostihu chválil. Měsíc po derby startoval Marcant opět s Kubátem v sedle na Slovensku v Bratislavské míli, dostihu I. kategorie na 1 600 metrů, a umístil se na páté pozici. Marcant tím potvrdil svoji třídu a byl to další nesporný úspěch........
V následujících letech střídal Marcant majitele - chvilku sloužil na plzeňské jízdárně, chvilku se snažil jako parkurový kůň k radosti soukromé majitelky kdesi u Berouna... V roce 2008 přišel Jaroslavovi email s dvěma fotografiemi stařičkého chlupatého a vyhublého koníka. V textu prosila Monika z Brna chovatele, aby posoudil, zda se jedná o Marcanta. Koně koupila od koňského handláka s tím, že si jej vykrmí a bude na něm jezdit. Handlák jí řekl, že je mu dvanáct let. "Ano, je to Marcant," odpověděl jí Jaroslav, "ale není mu dvanáct. Narodil se 31. ledna v roce 1983 a je mu tedy víc jak dvacet pět let." V listopadu roku 2008 přijala skoro šestadvacetiletého Marcanta do svého domova koňských důchodců, známého pod názvem Rolinka, chovatelka koní Zuzana Poláková. Když se Jaroslav dozvěděl, že je Marcant u Zuzany, zavolal jí. "Máte ve stáji Marcanta?" zeptal se. "Zemřel před týdnem - ve spánku. Když jsem přišla ráno do stáje, myslela jsem, že spí..." odpověděla mu Zuzana. Marcant zemřel 3. března 2009. Dožil se dvaceti šesti let a dvou měsíců. |
||||||||
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.
Marcant před Cenou Zimního favorita 1985
Marcant při Velké jarní ceně 1986
Marcant (zcela vpravo) v Československém derby 1986
Marcant v roce 2008 v Brně
Marcant v roce 2009 v Rolince. Tři týdny předtím, než usnul navěky...