Ladislav Forman

Poetický démon

Básně ani průvodní texty nebyly redakčně upravovány

K VÝROČÍ NAROZENÍ PREZIDENTA OSVOBODITELE TGM

Legionář FIS - 1918

Nesnášel dunění děl, neustálých lidských bojů,
ani pak salvy nastrojených škrobů, ohňostrojů.
Zabili mu pána, hospodáře, celou jeho rodinu,
zrno zčernalé, více nevzejde, vidět jen holinu.

Oheň spálil na uhel jejich dobré, milé, usměvavé tváře,
co zbylo v krvi z celé smečky, vryla se packa mámina,
o nehybných tělech, do paměti, zůstala jen ohňů záře,
kde trčí do výše nebes jako katedrála, torzo komína.

Teď sirný pach uniforem, bank, sejfy a u hrobů tlustí zbrojaři,
mnou studené si ruce, rozdávají dividendy jak černé eso - karty
pud i rozum těch, od smrti velí, jen k vám jen, bratři legionáři,
jak věrnou posilu chrabrým srdcím, můj čenich, zelené to party.

Hrdě sanitářskou brašnu, životy jiným zkrváceným nosíval,
naložený hřbet, napjaté běhy, v tlumoku patrony i život dal.
On dobře věděl, kdy i jen tiše vrčet má, a co kdy správné,
lépe mlčet a neštěkat na lži, stále falešné a vždycky plané.

Na žoldnéře za peníze najaté, ty bezbožníky hrubě plechové,
v Dos Altu, vyznamenání, do jámy, do vykopané hlíny syrové,
porval ses, ač zvítězil nad smečkou banditů,
povolal FISE do psího ráje - Velký Manitů!

V Kozojídkách - 22. května 2005

DVA ZVONY - K LIDEM ŽIVÝM ZNĚJÍ!

Dám srdce za koně, zvolal z plných plic - co je víc!
Chudý rodný dům, kolébka a lůžko - nejsem kralevic.

Sedlář svému synku malé sedlo z kožky strojí - míru
však nestačí už vzít, z rukou šídlo padá - již v míru,
i když zběhl za tatíčkem v Alpách - místo na Pamiru.
Po zaznění zvonu, a už doma, v rodném kraji, v městě bohatýrů
z bouřných, temných mračen - černí supi bez tváře - v srdci díru,
místo koním sedla, postrojů a žíru - bankéři a zbrojaři naplnili míru.

A tak v ten čas, místo alpské bílé protěže,
rudá krev se vsákne do země - jako otěže.
Však on, až nasedne v sedle, co kovboj na oře,
nebude to chmurný podzim, zima - ale na jaře.
Postará se, já to vím a dím: By poslední lidská muka,
promluvily odložené zbraně - pera - dívenkou kutá
múzou, v samém nad námi Vesmíru - na Polární záři,
tak jak je určeno - Věrozvěsty - v českém kalendáři.
Praha - Jarov / 7. března 2009

Troškův nejlepší Kameňák promluvil

Kterým Pražanům, komu vadí tam Mistr Jan Hus?
Pravda v přirozeném prostředí Magistrova města.
Na Staroměstském rynku, to není ani trochu plus.
O co se snažil, to sami nevědí, nechápajíce gesta!

Nezbohatneme na vhozených europitnících v renesanční kašnu.
Ať obdrží hlavy bank, místo dividendy, akcií žebráckou mošnu.
To není kameňák, Šalounovo sousoší. Kam on hledí, podá léku.
V bezvládí, trojnožkách stolců papežů, v temnotách středověku.

Nedošlo stipendistům, myslitelům ani zvoleným, není důvodu k breku.
Kyvadlo určí soudný čas, metronom onehdá dočasný, a bez pendreku.
Ty šedé kůry mozkové, nemají více sil nutných,
Oslavit umělce, vědce Jana Husa z Hor Kutných.

Technologa typografických literek, knihtisku.–čtenů
Čerň na papíře, almužna pro nás v satanově odpustku.
"Nikdo není dokonalý". Tiskl dříve bibli nebo slabikář?
Kdož to neví? Proč ta cenzura, navždy inkviziční tmář.

Pražák Alois Senefelder a jeho litografický kámen promluvil,
Jakub Husník, světlotisku velký kouzelník světla a tónů mág.
Vejprnická matrika narozenců 19. století, napsáno jest to tak.
Karel Klíč oči otevřel v Hostinném, heliogravurou nás opojil.

Silvestrovský nebo Novoroční mistr hlubotisku a médií,
"Veselých listů" krásných půltónových tisků, fotografií.
Tovaryšské listy, diplomy, bankovky místo kovu, bůhví.
"Knihtisk je nositelem kultury a pokroku". Kdo toto ví?

To elektronika převzala teď stejný úkol, věřme i cíl,
technologie Velký Bill.–a navíc softwarový vizionář
Ten kámen na Letné nad Prahou, musí být pravdivý, ba též z venku.
Místo jenom Gutenberka ve Štrasburku, máme mariášovou čtverku.