Petr Chmel

Poetický démon

(text nebyl redakčně upravován)

SLOVA

Slova jako rytíři
co nékdy v lesklě zbroji
to když se pánům dvoří.
A jindy nazí na pranýři
to když se hrabou v hnoji.
Z moci vzešlí mordýři
vždy v kravatovém kroji.
S blbostí a lží se páří
jsa po kolena v loji.
Tváří se jak hodnostáři
však pravdy té se bojí.

POLITIKA

V politice jako v tůňce
objevíte dva tři pulce
Mrskají se a jsou čilí
ani bychom nevéřili
za rok,za dva ,to jsou čáry
oslizlé z nich budou žáby.
Ze slizu pak mají fraky
a na erbu modré ptáky.
Jejich bratři po levici
velkou bystu s bradavici.

VĚČNOST

Věčná je láska,křehká jak stvol
Věčná jsou mračna,smutek a bol.
Věčná je touha,věčný je cit.
Věčná je síla,stále dál jít.

PODIVÍN

Možná ,že jsem podivín
však když Tě dlouho nevidím
málo jím a špatně spím.
Třeba jindy nad věcí
chovám se jak telecí.
Koncentrace flustrace
v blízkosti mého srdce
dělá ze mě šílence.
Což je duše ampoutace
a následná destrukce
citlivého jedince.
Teď už nejsem si moc jist
co jsem vlastně Ti chtél řict.

DÁREK

Marně v duch přemítám
jaký dárek já Ti dám.
Třeba setřu do měšce
trochu stříbra z měsíce
nebo spletu do věnce
zlaté stuhy ze slunce.
Ranní rosu z leknínů
na šnůrku Ti navinu.
Na oblohu načmárám
jsem tak šťastný, že Tě znám
Duhou barvy dokreslím
spokojený,tím,že jsi.
Kdyby jsem měl ve své moci
hebký samet hvězné moci
ušiju Ti z něho šaty.
Jemné hezké jako Ty
Smůla nejsem čaroděj.
Takže lásko,všeshno nej.